1979: Ještě jeden pohár pro montrealskou dynastii

Přidal  Roman Blaha   do  , , , , ,      4. 3. 2019 12:44    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 1979: Ještě jeden pohár pro montrealskou dynastii  

Seriál

FINÁLOVÉ SÉRIE STANLEY CUPU

Díl 1/40

1979

MONTREAL CANADIENS vs NEW YORK RANGERS 4-1

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

Průběh série:
0 – 1 Montreal – Rangers 1:4 (Forum)
1 – 1 Montreal – Rangers 6:2 (Forum)
2 – 1 Rangers – Montreal 1:4 (Madison Square Garden)
3 – 1 Rangers – Montreal 3:4p (Madison Square Garden)
4 – 1 Montreal – Rangers 4:1 (Forum)



Nejproduktivnější hráči série:
Jacques Lemaire (MTL) 7 (4+3)
Yvon Lambert (MTL) 6 (2+4)
Steve Shutt (MTL) 6 (2+4)
Bob Gainey (MTL) 5 (3+2)
Réjean Houle (MTL) 5 (1+4)
Guy Lafleur (MTL) 3 (2+1)
Phil Esposito (NYR) 3 (2+1)

Gólmani:
Ken Dryden (MTL) – 287 minut, 11 inkasovaných branek, průměr 2,30
Michel Larocque (MTL) – 20 minut, 0 inkasovaných branek, průměr 0,00
John Davidson (NYR) – 307 minut, 19 inkasovaných branek, průměr 3,17

Nejproduktivnější hráč celého play-off: Jacques Lemaire 16 zápasů/23 bodů (11+12)

Conn Smythe Trophy: Bob Gainey (MTL)

Soupiska vítězů (v abecedním pořadí):

Rick Chartraw, Cam Connor, Yvan Cournoyer (C), Ken Dryden (G), Brian Engblom, Bob Gainey, Réjean Houle, Pat Hughes, , Doug Jarvis, Guy Lafleur, Yvon Lambert, Rod Langway, Guy Lapointe, Michel Larocque (G), Pierre Larouche, Jacques Lemaire, Gilles Lupien, Pierre Mondou, Mark Napier, Doug Risebrough, Larry Robinson, Serge Savard, Richard Sevigny (G), Steve Shutt, Mario Tremblay

Scotty Bowman (kouč), Irving Grundman (generální manažer), Sam Pollock (ředitel)

Příběh:

Trojnásobní šampioni z předchozích tří let zakončili základní část na druhém místě se ziskem 115 bodů. O jeden bod více získali New York Islanders. Montreal ale zaznamenal nejvíce výher (52) a inkasoval nejméně branek ze všech týmů.

Také z individuálního hlediska došlo ke střídání stráží, když Bryan Trottier z Islanders ziskem 134 bodů sesadil z trůnu nejproduktivnějšího hráče vítěze posledních tří ročníků, montrealského Guy Lafleura, který tentokrát skončil v produktivitě až třetí.

Ostrované měli v týmu také nejlepšího střelce Mikea Bossyho, který nasázel 69 branek. V semifinále ale překvapivě nestačili na svého městského rivala – New York Rangers. Jezdci vedení Philem Espositem postupně vyřadili v předkole Los Angeles a ve čtvrtfinále Philadelphii. V semifinále potom díky skvělému Johnu Davidsonovi v brance vystavili stopku i Ostrovanům.

Fanshop týmuMontreal v prvním kole neztratil ani jeden zápas v sérii s Torontem, v cestě do finále potom stál další tradiční rival – Boston Bruins. Medvědi (1970, 1972) byli spolu s Philadelphií (1974, 1975) jediným týmem, který dokázal v sedmdesátých letech narušit drtivou nadvládu Habs.

V obou předchozích sezónách se Bruins a Canadiens potkali až ve finále, tahle semifinálová bitva ale byla ze všech nejlepší. Naprostá hokejová klasika. Podle mnohých se jednalo o předčasné finále, tohle tvrzení bylo navíc umocněno faktem, že do finále nepostoupili obávaní Islanders, ale jejich městský rival.

Oba týmy ve své hale ani jednou nezaváhaly a série tak dospěla do rozhodujícího sedmého zápasu. Po dvou třetinách montrealští ztráceli 1:3. Podařilo se jim srovnat, ale Bruins zase o gól odskočili. Krátce před koncem třetí třetiny ale přišla osudná chyba, když se Boston provinil při střídání a dostal trest za příliš mnoho hráčů na ledě.

„Chytl jsem další dva hráče, kteří se chystali skočit na led. To by jich tam bylo celkem osm. Klidně jsem je ale mohl nechat, aby tam skočili,“ řekl kouč poražených Don Cherry. Ve výsledku to bylo opravdu jedno. Rozhodčí prohřešek zaregistrovali a Bruins za to tvrdě zaplatili.

Guy Lafleur nabídnutou přesilovku využil a poslal zápas do prodloužení. V něm pak rozhodl o dalším postupu Habs do finále Yvon Lambert. „Dali jsme do toho všechno, doslova jsme si vytrhali nohy ze zadku. Jinak by to pro nás bylo dlouhé léto,“ prohlásil pak s úlevou obránce Larry Robinson.

Závěrečná série o Stanley Cup začala překvapením, když Rangers ovládli první duel na ledě mnohem zkušenějšího soupeře v poměru 4:1. Ve druhém utkání to byli opět Jezdci, kdo se ujal vedení 2:0. Habs ale zápas šesti góly obrátili a už se neohlíželi zpět. Do potíží se dostali už jen ve čtvrtém zápase, který získali až v prodloužení.

Scotty Bowman po dvou třetinách prvního duelu vystřídal Kena Drydena a poslal do branky Michela Larocquea, pro něhož to byl první start v play-off od roku 1974. Legendární kouč měl v úmyslu nasadit ho i do druhého duelu, ale jakmile se Laroque na rozbruslení před zápasem zranil, musel do branky Dryden a už v ní zůstal.

Na poháru je tak vyryto i jméno třetího brankáře Richarda Sevignyho, který odchytal svůj první zápas v NHL až v další sezóně, poté, co Dryden ukončil kariéru. Při zranění Larocquea se totiž převlékl do výstroje a dělal náhradníka Kenu Drydenovi. Stejně tak je na poháru i jméno kapitána Cournoyera, který ovšem odehrál pouze osmnáct zápasů v základní části, než mu zranění zad ukončilo sezónu.

Zajímavostí je, že všechny předchozí triumfy v sedmdesátých letech (1971, 1973, 1976, 1977, 1978) slaviola tahle dynastie na kluzištích soupeřů. Tohle bylo poprvé od roku 1968, kdy se z předávání poháru radovali Habs před vlastními fanoušky v posvátné hale Forum.

Hned 15 hráčů z vítězného týmu bylo u všech čtyř triumfů Habs mezi lety 1976 a 1979. Dryden, Lafleur, Gainey, Lemaire, Robinson, Cournoyer, Shutt, Tremblay, Savard a další, pod vedením Scottyho Bowmana, to byla jedna z nejdominantnějších dynastií v historii NHL. Ken Dryden strávil v NHL pouhých osm let, ale v šesti případech slavil zisk Stanley Cupu.

Zároveň to pro tuhle partu ale byla poslední radost s pohárem nad hlavou. Hned příští rok se o slovo přihlásila další slavná dynastie – New York Islanders. NHL také po sezóně 1978-79 opustila formát play-off, kdy čtyři vítězové divizí postupují rovnou do čtvrtfinále a týmy z druhých míst v divizích spolu s dalšími čtyřmi týmy hrají předkolo.

Řekli o sérii:

„Pamatuji si to velmi dobře, protože s tím musím žít. Bylo to jedinkrát, kdy jsem se jako hráč dostal do finále. Vyhráli jsme první zápas a ve druhém vedli 2:0, ale nevyhráli jsme. Bylo to těsné, ale oni měli lepší tým,“ prohlásil po letech gólman poražených John Davidson. „Co mi utkvělo v paměti nejvíce, je vzpomínka, jak tou sérií celé město New York žilo. Nikdy jsem nic podobného nezažil,“ dodal.

„Věděl jsem, že to bude můj poslední rok, ale spoluhráčům jsem to neřekl. Ten pohár jsem chtěl ze dvou důvodů. Znamenalo by to, že jsme vyhráli čtyřikrát v řadě, a taky bych zakončil kariéru vítězně,“ řekl tehdy třiatřicetiletý Jacques Lemaire, který po sezóně ukončil kariéru, stejně jako Ken Dryden.

Hráči Rangers byli po výhře v prvním duelu v euforii, kterou ovšem jejich zadák Carol Vadnais krotil. „Nebojte se, oni to jen tak nevzdají. Pokud si myslíte, že už to máme v kapse, pletete se. Připravte se, protože teď na nás vletí,“ varoval. A jak se ukázalo, nemýlil se.

„Dryden neměl v tom druhém zápase vůbec chytat, do branky měl jít Michel „Bunny“ Larocque. Na rozbruslení ho ale trefila střela Douga Risebrougha přímo mezi oči, tak museli dát do branky Kennyho. Tomu se začátek série vůbec nepovedl, ale na jejím konci už zase chytal skvěle,“ prohlásil gólman Rangers John Davidson.

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.