- Reklama -

Blues nasadí do čtvrtého zápasu Allena

- Reklama -

Když v St. Louis před začátkem play off volili z vyrovnaného brankářského dua muže, který bude v příštích dnech či týdnech strážit jejich pevnost, ukázali na Briana Elliotta. Jednatřicetiletý gólman zahajoval všech dosavadních 17 utkání a jen dvakrát během nich přepustil místo kolegovi Jakeu Allenovi – v šestém zápase s Dallasem po sedmnácti minutách a třech inkasovaných brankách a ve čtvrtek v San Jose, když ho ve 47. minutě podruhé překonal Tomáš Hertl.
Do dalšího dějství bitvy o západní korunu ale už nastoupí jako jednička Allen. „Elliott nás dostal dost daleko a my mu stále věříme, i když se mu občas nedařilo, ale tady jde o něco jiného,“ vysvětluje trenér Bluesmanů Ken Hitchcock. „Chceme změnit směřování téhle série a věříme, že Jake by nám s tím mohl pomoci.“
Blues vyhráli úvodní zápas 2:1, v dalších dvou se jim ale postavila do cesty neprostupná zeď jménem Martin Jones. V prvním případě inkasoval Elliott na opačné straně kluziště třikrát a další puk doputoval do opuštěné klece, o druhém už jsme hovořili.
„Musím se na to vyspat,“ oznamoval bezprostředně po skončení předchozího zápasu Hitchcock, když novináři vyzvídali, komu dá důvěru v sobotu večer. „Máme dva dobré gólmany, takže ať rozhodnu jakkoliv, nemůžu sáhnout vedle.“
V noci dumal nad řešením sám, po probuzení žádal o radu další. „Probral jsem to dopoledne s každým včetně lidí z vedení. Došli jsme k tomuto rozhodnutí, ale poslední slovo jsem měl já.“
V základní části, v níž se oba maskovaní muži nějakou dobu potýkali se zraněními, byl o malinko víc upřednostňován Allen, který byl v akci 47krát a zaznamenal 26 vítězství. Elliottovi napočítali 42 zápasů a 23 výher, měl ale lepší ostatní statistiky. Průměr udržel na 2,07 (Allen měl 2,35) a úspěšnost zákroků na 93 procentech (Allen o 1 % méně).
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -