- Reklama -

Canada Cup 1987: Neuvěřitelná show Gretzkyho a Lemieuxe (3. část)

- Reklama -

Javorový list se ocitl na okraji propasti a nemohl si dovolit zaváhat. Další porážka by pro kolébku hokeje znamenala hořký konec série. Druhé finále se odehrálo dva dny po předchozím klání, tedy 13. září, tentokrát jej hostilo Copps Coliseum v Hamiltonu. Zápas vešel do dějin díky úchvatnému výkonu ústřední kanadské dvojice – Waynea Gretzkyho a Maria Lemieuxe.
Lemieux se stal národním hrdinou, když v čase 90:07 dokonal svůj hattrick a zařídil prodloužení finálové série na maximální počet tří duelů. Gretzky za ním v ničem nezaostal, ke skolení nebezpečného soka přispěl pěti asistencemi! I když bylo výsledné skóre naprosto totožné jako v prvním utkání (6:5 po prodloužení), průběh zápasu byl odlišný. A jiný byl pochopitelně také vítěz.
I přes porážku v prvním zápase vládl v kanadských řadách optimismus. Podle kouče Keenana byli jeho svěřenci v závěru úvodního duelu lepší. O trénovanosti a fyzické připravenosti Sovětů se přitom vyprávěly legendy. „Co je víc, fitnes, nebo touha a motivace?“ prohlásil například Keenan. „Hráli jsme prakticky na čtyři beky a devět útočníků a stejně jsme je přehrávali,“ stál si za svým.
Optimistický byl i Mark Messier. „Nikdy jsem je neviděl tak chybovat pod tlakem. Hodně nám to zvedlo sebevědomí,“ prohlásil. Pro druhý zápas byl definitivně mimo hru Rick Tocchet, jenž tak na marodce doplnil Kevina Dineena a Claudea Lemieuxe. „Musíme vyhrát dva zápasy ze dvou, takhle jednoduché to je,“ uvědomoval si závažnost situace Grant Fuhr, na němž měla opět ležet velká tíha odpovědnosti při spoustě sovětských šancí.
Jestliže nasazení Dona Koharskiho v úvodní bitvě bylo překvapením, nominace nezkušeného Američana Paula Stewarta k druhému duelu byla naprostým šokem. Šéf arbitrů NHL John McCauley mu dal přednost například před zkušeným Andym Van Hellemondem. Během předzápasové rozcvičky narazil Stewart (sám bývalý hokejista) na svého někdejšího spoluhráče Mikea Gartnera. Kanadský střelec se na rozhodčího krátce podíval a začal se smát. „Tomuhle by nikdo nevěřil,“ utrousil. Američan na to jen opáčil: „Čemu? Tomu, že tu jsem, nebo tomu, že tu jsi ty?“
Samotný zápas byl pro Stewarta ovšem zatraceně náročný. Po více než devadesáti minutách hry v nejvyšším možném tempu toho měl plné zuby. „Bylo to nahoru dolů, nahoru dolů. Umíral jsem, byl jsem dehydrovaný. Moc jsem si přál, aby už někdo skóroval. Když se podíváte na ten Mariův gól, nevím, kdo byl v tu chvíli šťastnější, jestli Mario, Wayne nebo já.“
Keenan nasadil na úvodní buly Messierovu řadu s Hawerchukem a Andersonem. Poté, co Kanaďané přežili první velkou šanci soupeře, otevřel skóre v čase 0:43 obránce Rochefort. Po necelé minutě a půl od zahájení zápasu bylo srovnáno, na druhé straně se prosadil Chomutov. Uplynulo přesně 87 vteřin hry a diváci již viděli dva góly a několik dalších šancí. A intenzita hry od tohoto okamžiku už jenom stoupala.
Po brankách Coffeyho a Gilmoura odcházel javorový list do šaten s dvoubrankovým náskokem. Ten se však v prostředním dějství rozplynul. Fetisov v přesilovce snížil a ve vlastním oslabení vyrovnal Krutov. Přesto na druhou přestávku odcházeli opět spokojenější domácí, poprvé v zápase si vzal slovo Mario Lemieux.
A Mario, jehož velikost svět teprve pomalu objevoval, si pro sebe rezervoval i další hvězdné chvíle tohoto večera. Jakmile Bykov srovnal na 4:4, byl to opět Lemieux, kdo překonal Bělošejkina a vrátil Kanadě v čase 54:17 vedení. Stejně jako v prvním finále ale domácí stav 5:4 neudrželi. Nadšené diváky zmrazil 64 vteřin před koncem základní hrací doby neuvěřitelným individuálním průnikem Valerij Kamenskij. „Bože, to byla akce…,“ užasle přiznal po letech Keenan. Také druhé finále se tak muselo nastavovat za stavu 5:5.
Kdo čekal, že s postupujícím časem a únavou bude úroveň hry upadat, spletl se. Totálně vyčerpaní hráči obou týmů ze sebe v každém střídání vydali maximum, šance střídala šanci. „Ze střídačky jsme se na led skoro nedívali. Museli jste popadnout dech a připravit se na další střídání. Pokud byste byli někde jen o krok později, znamenalo by to gól. V tomhle tempu se nedalo vydržet na ledě déle než třicet vteřin,“ vyprávěl Dale Hawerchuk.
Měl pravdu. Také novináři přiznávali, že nebylo možné toho večera napsat reportáž z utkání před obvyklou uzávěrkou včas. Žádné průběžné zapisování zajímavých akcí nebo psaní poznámek se nekonalo. Žurnalisté zkrátka nemohli odtrhnout oči od toho, co se dělo na ledě. „Nikdy jsem neviděl takovou rychlost a intenzitu hry. Úroveň hokeje byla v těchto zápasech neuvěřitelná. Myslím, že lidé nechápali, jak výjimečné to je,“ prohlásil později Gretzky.
První nastavená dvacetiminutovka rozhodnutí nepřinesla. Vyprodané Copps Coliseum se dočkalo až v čase 90:07. Wayne Gretzky vystřelil a dostal se i k nepovedené dorážce, která však našla u tyčky číhajícího Maria Lemieuxe. Hotovo! „Chtěli jsme hrát ještě jednou. Bylo to těžké, ale věřili jsme,“ svěřil se střelec rozhodující trefy. „Jsem šťastný za všechny. Za trenéry, hráče i fanoušky,“ doplnil Gretzky.
Totálně vyčerpaný „The Great One“ odehrál úžasnou partii. Na tiskovce dokonce dostal otázku, zda to bylo jeho nejlepší utkání v životě. „Nevím. Už jsem hrál v několika dobrých týmech. Dnes jsem do toho dal všechno, hrál jsem nejlépe, jak to šlo,“ odpověděl vyhýbavě. O něco později si jej sportovní spisovatel Jim Taylor, autor jednoho z Wayneových životopisů, vzal stranou a pověděl mu: „Nezajímá mě, cos tam tehdy řekl. Tohle byl ten nejlepší zápas, jaký jsi kdy hrál.“ Gretzky se na něj podíval a špitl: „Já vím. Ale nemohl jsem to říct.“ Když stejnou otázku dostal po dvaceti letech, na rovinu přiznal: „Když zvážíte všechny okolnosti, důležitost utkání, soupeře…tak to bezpochyby byl můj nejlepší zápas.“
Neskutečný maraton bláznivého otevřeného hokeje byl toho večera tedy u konce. Série však měla teprve vyvrcholit o dva dny později na stejném místě. Zdaleka nic nebylo rozhodnuto, Gretzky s Lemieuxem měli vzít věci do svých rukou ještě jednou…
Foto/Photo by: Classicauctions.net

- Reklama -
Roman Blaha
Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -