Dylan Larkin završil na MS neuvěřitelný rok

Přidal  Roman Blaha   do  , ,      23. 5. 2016 22:36    Komentář  

Za poslední rok toho útočník Dylan Larkin stihl opravdu dost. Nejprve završil parádní nováčkovskou sezónu v týmu Michiganské univerzity. Poté s týmem Spojených států vybojoval bronzové medaile na světovém šampionátu v České republice. Slavní Detroit Red Wings s ním podepsali smlouvu. V tréninkovém kempu si vybojoval místo na zahajovací soupisce. Nejenže si svoje místo udržel, s třiadvaceti góly se stal nejlepším střelcem týmu a jako jediný z klubu dostal pozvánku na All-Star Game. Dočkal se nominace na Světový pohár, kde by měl patřit k tahounům mladého výběru severní Ameriky. Rok plný událostí pak završil dalším světovým šampionátem v Rusku, kde navázal na své skvělé výkony z NHL, přestože Američané nakonec na medaili nedosáhli.

„Byl jsem hodně zaneprázdněný, abych to všechno vstřebal, ale byl to dobrý rok,“ říká s úsměvem. Detroit jej draftoval v prvním kole v roce 2014 z patnácté pozice, a považoval za velké štěstí, že byl ještě stále k dispozici. Kromě jeho rychlosti a šikovnosti si na něm cenili zejména jeho pracovní morálku a charakter.

„Tyler Wright, náš ředitel amatérského skautingu, mi vyprávěl historku ze šampionátu osmnáctek. Dylan si vyhodil rameno, ale vrátil se do hry a turnaj dohrál. Moc chtěl hrát. Pro sedmnáctiletého kluka není zrovna typické, že udělá pro výhru všechno a hraje s bolestí,“ říká Jiří Fischer, ředitel hráčského rozvoje Red Wings.

Na mistrovství světa v Praze a Ostravě si Larkin otestoval svoje schopnosti proti dospělým. Přestože si v deseti zápasech připsal jediný bod a poznal, jak moc mu stále chybí k tomu, aby byl hráčem, jakým chce být, rozhodl se přijmout výzvu a podepsal s Detroitem nováčkovský kontrakt. Po návratu z MS debutoval v záložním týmu Grand Rapids. Ve finále konference proti týmu Utica Comets si připsal v šesti zápasech pět bodů.

„Je spousta hráčů, kteří se chtějí dostat o úroveň výš, ale nepodpoří to prací, studováním hry a dřinou v posilovně. Dylan tohle všechno dělá. Je zcela jistě jedním z našich nejlepších prospektů za hodně dlouhou dobu,“ chválí Američana Fischer.

„Věděl jsem, že musím posílit vršek těla, abych byl silnější a vyhrával buly. Potřeboval jsem se zavřít do posilovny, abych byl fyzicky připraven na souboje v téhle lize,“ říká rodák z Michiganu. V tréninkovém kempu ohromil jak trenéry, tak spoluhráče. Když se na začátku října rozbíhala sezóna, našel své jméno na soupisce klubu, kterému od dětství fandil. Posledním devatenáctiletým debutantem u Red Wings byl Mike Sillinger. To bylo v roce 1990, šest let před tím, než se Larkin narodil.

„Dylan byl jedním z kluků, kteří bojovali o místo. Shodli jsme se, že každý večer zvedá náš tým. Po několika zápasech bylo zřejmé, že není jen nějakým záskokem z nouze,“ říká Fischer. Nový kouč Blashill mu dal od začátku důvěru, nasazoval ho do elitních útoků a umožnil mu využít svých předností, tedy rychlosti a šikovnosti. Larkin souhlasí. „Když hrajete šedesát zápasů s Henrikem Zetterbergem, jste předurčeni uspět. Ale musím ocenit i sebe. Tvrdě jsem dřel, abych byl připraven, až mi dají tuhle šanci,“ říká Larkin.

V průběhu sezóny začal nastupovat vedle jiného velikána Pavla Dacjuka. To byla pro mladíka další výtečná škola. „Musel se mnou mít trpělivost. Říkal mi, ať držím puk, ať hlavně držím puk, že pak to bude zábava,“ vzpomíná na rady zkušeného veterána. A Larkin se skutečně snažil být s pukem na holi mnohem trpělivější.

Na Utkání hvězd pak překonal letitý rekord Mikea Gartnera v soutěži o nejrychlejšího bruslaře. „V polovině sezóny byl jedním z našich nejlepších hráčů večer co večer. Díky němu jsme byli rychlejším týmem. Zetterberg a Dacjuk už nemuseli nést to břemeno lídrů sami,“ chválí Fischer. „Dylan býval centrem, ale kouč Blashill jej dal na křídlo. Naši centři pak chtěli hrát s Dylanem, protože on udává tempo a dodává jim energii v každém střídání,“ dodal Fischer.

Poté, co Detroit vypadl hned v prvním kole letošního play-off, přistála Larkinovi na stole opět reprezentační pozvánka. Na světovém šampionátu v Rusku měl tentokrát v americkém týmu jednu z klíčových rolí. Přestože se svým týmem medaili nezískal, rozhodně nezklamal a byl hodně vidět. Společně s Austonem Matthewsem patřil v nejmladším celku MS k nejlepším. V deseti duelech nastřádal devět bodů za dvě branky a sedm asistencí. Stený počet bodů během šampionátu zaznamenali takoví hráči, jako Connor McDavid, Taylor Hall, Corey Perry, Alexander Barkov nebo již zmiňovaný Auston Matthews.

Za pár měsíců se objeví také na nejprestižnější akci roku, když bude v Torontu bojovat za tým severní Ameriky do třiadvaceti let. „Máme skvělý, mladý tým, v jehož středu jsou někteří z nejlepších hráčů na světě. Rychlost, šikovnost a energie, to budou naše přednosti,“ těší se na další velkou akci. Svou roli ovšem nepřeceňuje. „Půjdu do toho týmu se stejným přístupem, jako jsem šel před dvěma lety na juniorský šampionát a loni na MS dospělých. Pravděpodobně nebudu hrát v prvních dvou útocích, nebudu chodit na přesilovky. Budu si muset své minuty na ledě zasloužit. Budu chodit na oslabení a dělat cokoli, co bude tým potřebovat. Možná nebudu mít takovou roli jako v Detroitu, ale je to pro mne ohromná pocta,“ ujišťuje skromně.

Navíc si uvědomuje, že v následující sezóně NHL od něj budou všichni očekávat ještě lepší výkony, než předváděl letos. „Dylan všechny překvapil svou rychlostí a tím, jak dokáže bojovat o puk a jak vyspělá jeho hra je. Teď ale bude muset svou hru zase trochu upravit,“ říká Jiří Fischer s tím, že v příští sezóně bude mít Larkin na zádech terč. „Nemůžete dělat pořád to samé a doufat, že úspěch zase přijde. Takhle to v NHL nechodí. Jsou tu chytří hráči, kteří nenávidí porážky a kteří studují, proti komu hrají. Dylan bude zase muset zesílit a bude muset být zase hladový dokázat víc.“

„Nevěřím v syndrom druhé sezóny a nemám v úmyslu, aby mne něco takového potkalo. Připravím se nejlépe, jak budu umět, a půjdu do nové sezóny ještě silnější,“ ujišťuje jeden z objevů uplynulého ročníku NHL. „Sezóna byla skvělá, ale já nechci, aby byla mou nejlepší,“ uzavírá.

Ne, skutečně se nemusíte bát, že by v příští sezóně nebyl Dylan Larkin dostatečně hladový.

Foto/Photo by: Icon Sportswire

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.