- Reklama -

Gólman pro třetí zápas? Lightning stále mlží

- Reklama -

Jsou to odpovědi hodné sovětského partyzána při výslechu na gestapu. Pár hodin před úvodním buly třetího finálového zápasu v Tampě stále ještě nevědí, kdo se v chicagském United Center postaví do jejich brankoviště. Nebo vědí a nechtějí prozradit.
„Když máme jedenácté výročí našeho prvního titulu… jak by na tuhle otázku asi odpověděl John Tortorella?“ bodne do novinářského hnízda Jon Cooper odkazem na svého nejúspěšnějšího předchůdce na lavičce Lightning.
Na usmířenou sice dodá, že Bena Bishopa by snad mohl mít k dispozici, ale více bude vědět až po pondělním dopoledním tréninku. Ten už ale mají v tuto chvíli hokejisté za sebou a my odpověď stále neznáme.
„Nejsme si jistí. A i kdybychom byli, stejně bychom vám to neřekli,“ přidá se ke hře na schovávanou kapitán Steven Stamkos.
Brankářská jednička Blesků ve 48. minutě druhého utkání odjela na střídačku, kde sice pobyla jen chvíli, ale ani po návratu na led nevydržela mezi tyčemi příliš dlouho. Zápas, který Tampa vyhrála 4:3, dochytal Bishopův kolega Andrej Vasilevskij.
Tihle dva se nějakým způsobem podělí o povinnosti maskovaných mužů i dnes večer, takže určitě nedojde na slova dalšího ‚vtipálka‘ Braydona Coburna. „Dokud mě nebudou potřebovat jako náhradníka, nic se pro mě nemění,“ pronesl zadák Blesků.
Stejná slova ostatně znějí i z tábora soupeře. Vasilevskij je sice prakticky bez zkušeností, pokud jde o play off NHL, ale své kvality už osvědčil v Kontinentální lize (loni došel s Ufou do semifinále) i na mezinárodní scéně (zlato z MS 2014, tři medaile z juniorských šampionátů).
„Nestarám se o to, kdo se postaví do brány. Vím, že mají dobré oba brankáře,“ říká Teuvo Teräväinen, jenž skóroval v obou finálových utkáních. „Proti Vasilevskému jsem hrál dvakrát s národním týmem, takže ho trochu znám. Myslím, že jsem mu dal i gól.“
Ben Bishop každopádně dopolední trénink Tampy Bay absolvoval a nezdálo se, že by měl nějaké problémy s krytím střel svých spoluhráčů.

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -