Dnes se celá Kanada zahalí do smutku, proběhne totiž pohřeb jedné z největších hokejových legend. Gordie Howe zesnul minulý pátek ve věku 88 let. Na možná největšího velikána hokejové historie bude sportovní svět vzpomínat ještě hodně dlouho. Howe byl natolik výjimečnou personou, že si rozhodně zaslouží, aby se o něm psalo. V Kanadě byl a navždy zůstane zbožňovanou modlou, v hokejovém prostředí snad nenajdete člověka, který by o něm řekl špatné slovo. „Je nejlepším hráčem všech dob, a co je ještě důležitější, je to ten nejmilejší člověk, jakého jsem kdy potkal,“ prohlásil o něm Wayne Gretzky.
Redakce nhlnews.cz se rozhodla uctít památku tohoto fenomenálního hokejisty a skvělého člověka několika články, které vám budeme postupně přinášet v následujících dnech. Na útočníka, kterému nikdo neřekl jinak než Mr. Hockey, zavzpomínají třeba Bobby Orr, Wayne Gretzky, Mike Modano, Brett Hull, Steve Yzerman (na snímku s Howem v osmdesátých letech) nebo Scotty Bowman.
V dnešním prvním díle ovšem dostane prostor především samotný Howe. Jak se dostal ke svým prvním bruslím? Proč vydržel hrát až do dvaapadesáti let? Na co ze své kariéry vzpomínal nejraději? Jaká byla jeho životní a hokejová filozofie? Co radil mladým hokejistům? I to se dozvíte na následujících řádcích.
Narodil se v roce 1928 v kanadské provincii Saskatchewan tvrdě pracujícím rodičům a už jako dítě vynikal ve sportu. Brzy si zamiloval lední hokej, exceloval také v baseballu a dalších sportech. Hokej ale miloval nade vše. „Jednou má máma věnovala pár dolarů paní, která zoufale potřebovala mléko pro svou rodinu. Na oplátku od ní dostala pytel plný věcí, mezi nimiž byly i staré brusle. Jednu si vzala moje sestra Edna a druhou já. Šli jsme ven a klouzali po rybníku. Když už byla Edně zima a sundala si brusli, nazul jsem si ji na druhou nohu. Od té chvíle jsem bruslení miloval. Když se o něco rozdělíte, dvojnásobně se vám to vrátí,“ vzpomínal na své bruslařské začátky.
„Kam až moje paměť sahá, byl sport odjakživa mým životním stylem. Jako kluk jsem dokonce jedl s bruslemi na nohou. Hokej byl pro mne vším. Z ledu jsem šel vždycky rovnou do kuchyně. Máma pokryla podlahu papíry, abych nepošlapal linoleum. Jakmile jsem dojedl, vrátil jsem se na led,“ popisoval Howe své dětství. Za chladných zimních večerů poslouchal v rádiu hokejové reportáže legendárního Fostera Hewitta a snil o tom, že jednou bude stejně slavným hokejistou jako ti, o nichž Hewitt svým charakteristickým hlasem referoval národu.
„Táta mě jako kluka nikdy neviděl hrát hokej, ale vždy mě podporoval. Starou pračku třeba předělal tak, aby mohl klukům brousit brusle. Byl to silný a tvrdý chlap. Jednou jsme spolu na náklaďák naložili obrovský kámen, který neuzvedlo ani pět lidí,“ vyprávěl Howe historku o svém otci. „První profesionální zápas, ve kterém mě rodiče viděli hrát, byl až v mé třinácté sezóně v Detroitu. Byl jsem překvapený, že přijeli a plakal jsem, když jsem je uviděl,“ vybavil si dojemný moment ze stařičké haly Olympia.
Byl rychlý, šikovný, měl vynikající přehled ve hře a předvídavost, jeho velkou předností byla také ohromná síla. Mimo ledové arény to byl plachý a stydlivý klučina, na ledě ale dominoval. Góly dával i připravoval, uměl ránu rozdat i přijmout. Taky se uměl soupeři dostat pod kůži a nebylo radno si s ním zahrávat, pěstmi se uměl ohánět parádně. Jeho hra prakticky neměla slabinu. Snad žádný jiný hokejista neuměl všechno na tak vysoké úrovni. V hokejových kruzích se vžilo slovní spojení „hattrick Gordieho Howea“, které znamená, že hráč v jednom utkání vstřelil gól, zaznamenal asistenci a podstoupil bitku.
V roce 1946 se dostal v dresu Red Wings do NHL a vydržel v ní nepřetržitě neuvěřitelných 25 let! Se svými parťáky, kterými byli Ted Lindsay a Sid Abel, vytvořil tzv. Production line, jeden z nejnebezpečnějších útoků v historii NHL. V Detroitu končil ve věku 43 let, aby pak po dvou letech naskočil se svými syny do konkurenční WHA, kde nakonec strávil dalších šest let. Poté, co se Hartford připojil k NHL, odehrál svou poslední, 32. sezónu v profesionálním hokeji, a ve věku 52 let se rozloučil.
Během své neuvěřitelné kariéry vytvořil několik úžasných rekordů a v NHL zanechal nesmazatelnou stopu. Celkem dvacetkrát skončil v první pětce ligového bodování. Nikdo jiný nenastoupil v NHL v pěti různých dekádách. Howe hrál ligu ve čtyřicátých, padesátých, šedesátých, sedmdesátých i osmdesátých letech.
Šestkrát byl nejproduktivnějším hráčem ligy, čtyřikrát se radoval ze Stanley Cupu, šestkrát obdržel Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Celkem nastřílel 801 branek a připsal si 1 850 bodů. Jeho rekordy překonal až Wayne Gretzky. Celkem třiadvacetkrát se představil na Utkání hvězd. V roce 1963 byl zvolen kanadským sportovcem roku.
„Vždycky jsem hokej miloval a nechtěl jsem končit příliš brzy. Nejpamátnější jsou pro mne roky, které jsem odehrál s Markem a Martym. Byl jsem na ně velmi pyšný. Každý zápas byl výjimečný, ale nikdy nezapomenu na to, jak jsem byl hrdý, když jsme všichni tři poprvé vyjeli na led spolu. Ten pocit si uchovám navždy,“ rozplýval se při vzpomínce na společné angažmá se dvěma syny.
Jeho hokejová i životní filozofie byla následující: „Musíte milovat to, co děláte. Když to milujete, můžete překonat jakýkoli handicap nebo bolest a hrát opravdu hodně dlouho. Hokej pro mne vždycky byl ohromnou zábavou, proto jsem vydržel hrát tak dlouho. Když víte, že jste do toho dali sto procent, můžete v klidu spát, ať už jste vyhráli, nebo prohráli.“
A přidal jednu radu do života pro všechny mladé sportovce. „Vždycky říkám dětem, že mají dvě oči a jedny ústa, tak ať mají oči otevřené a ústa zavřená. Nikdy se nic nenaučíte, pokud jste ten, kdo mluví.“
„Jsem jen obyčejný, šťastný kluk z farmy. Když jsem sem přišel, vystřihoval jsem si z novin všechny své fotky v dresu Detroitu, abych mohl všem ukázat, že jsem si zahrál v NHL. Zpočátku jsem toužil po jediném – chtěl jsem se tu nějakou dobu udržet,“ ohlížel se za svými začátky v Hockeytownu.
„Za to, kým jsem, vděčím svým rodičům a taky manželce Colleen. Přes padesát let jsme byli manželé, přinesla do mého života spoustu štěstí a moc mi chybí. Musím také poděkovat svým trenérům a učitelům. Bez jejich podpory by to kluk jako já nikdy nedotáhl do NHL. Děkuji také všem fanouškům za jejich vlídná slova, úsměvy a objetí. Kdykoli jsem vás potkal v hale, na letišti nebo jinde na veřejnosti, byli jste laskaví a dobrosrdeční. Doufám, že jsem obohatil vaše životy alespoň tak, jako jste vy obohatili ten můj. Nemohl jsem žádat víc.“
„I’m really just a lucky old farm boy.“ – Gordie Howe | #9RIPhttps://t.co/ho3njORnM6
— Detroit Red Wings (@DetroitRedWings) 10. června 2016
Použité zdroje:
Gordie Howe: Mr. Hockey. My Story (2014)
Chris McDonell: For the Love of Hockey. Hockey Stars’ Personal Stories (2001)
Michael McKinley: Hockey Night in Canada – 60 Seasons (2012)
Foto/Photo by: Icon Sportswire
