Hvězdy týdne: Forsberg, Callahan, Condon

Přidal  Pavel Krupička   do  , ,      29. 2. 2016 18:56     Komentář  

Dva hattricky nashvillského Filipa Forsberga (navíc doplněné asistencí), tomu se dalo konkurovat jen stěží. Mladý švédský útočník byl po právu vyhlášen nejlepším hráčem uplynulého týdne, svými výkony se  mu pouze přiblížili Ryan Callahan z Tampy a montrealský gólman Mike Condon.

Forsbergova jedinečnost byla o to výraznější, že oba jeho hattricky byli čisté, tedy že všechny tři branky vstřelil bez toho, že by mu jeho sérii narušil někdo ze spoluhráčů či protivníků. V úterý proti Torontu začal v šesté minutě a skončil o dvacet minut později a přestože byl jediným střelcem Predátorů, na vítězství to stačilo. V sobotním utkání se St. Louis byl 21letý forvard ještě rychlejší, tři góly vměstnal do 14 minut.

Je paradoxní, že ve zbylých dvou vystoupeních Nashvillu vyšel Forsberg naprázdno. Přesto se stal nejproduktivnějším mužem týdne.

Ryan Callahan skončil o jeden bod za ním, prezentoval se ovšem stabilnějšími výkony. Přesnější popis by možná zněl, že gradujícími. V úterním utkání s Arizonou (2:1) zaznamenal asistenci. K pátečnímu vítězství 4:0 nad New Jersey přispěl dvěma nahrávkami. A na závěr víkendu se čtvrtý nejlepší střelec Blesků představil i ve druhé roli, když do bostonské sítě poslal dva puky a jednu gólovou akci připravil pro spoluhráče.

Canadiens se v poslední době příliš nevedlo, ale minulý týden to změnil. Ze tří zápasů vytěžili pět bodů, za které děkují především Mikeu Condonovi. Momentální jednička Habs dosáhla ve sledovaném období průměru 1,63 branky na utkání a úspěšnosti 94,9 procenta.

V pondělí proti Nashvillu pustil Condon jedinou střelu, nepočítáme-li úspěšné samostatné nájezdy soupeře. Tři inkasované branky ve středu se zdají být hodně, ale když dalších 33 kotoučů chytil a kanadské mužstvo porazilo vedoucí Washington, nebyl důvod mu je vyčítat. V sobotu se Habs utkali s Torontem a zvítězili 4:1, Condonovi napočítali 31 zákroků.

Foto: Icon Sportswire

Autor  

Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.