Igor Larionov: Pod Tichonovem jste se cítili jako ve vězení

Přidal  Lukáš Zitka   do  , , , ,      27. 11. 2019 7:19     Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Igor Larionov: Pod Tichonovem jste se cítili jako ve vězení  

Fanshop týmuIgor Larionov je jedním z nejúspěšnějších ruských hokejistů. Byl jednou ze součástí slavné sovětské formace, kde kromě něj nastupovali ještě Slava Fetisov, Alexej Kasatonov, Vladimir Krutov a Sergej Makarov. Na mezinárodní scéně posbíral takřka všechny trofeje. Je čtyřnásobným mistrem světa, další dva tituly získal v kategorii do 20 let, vlastní dvě olympijská zlata. I v USA udělal „díru do světa“, když třikrát s Detroitem oslavil zisk Stanley Cupu. Minulý týden si u příležitosti uvedení nových hráčů do Síně slávy ledního hokeje povídal s reportéry prestižního časopisu The Hockey News.

Larionov zvládnul zářit v NHL i po čtyřicítce. Ještě v 42 letech dokázal v základní části překonat 40bodovou hranici. V nejprestižnější hokejové lize světa se dokázal prosadit po pádu Sovětského svazu v pozdějším věku a to i navzdory tomu, že vyrostl „jen“ do 175 centimetrů.

Rodák z Voskresensku například popsal, jaké to bylo mít status hvězdy v komunistickém Rusku.

„Moc jste o tom nepřemýšleli. Prostě jste od mala hráli hokej, přišli jste domů, napsali úkoly a pak šli hrát hokej. Maximum, o kterém jsme snili, bylo hrát za místní tým,“ začala své vyprávění osmapadesátiletá legenda. „Když se dostanete do místního týmu, pomalu začínáte snít o národním týmu, o zlatých medailích na olympiádách a mistrovstvích světa. Když jsem vyrůstal, sledoval jsem v roce 1972 Summit Series a uvědomil jsem si, že i mimo Rusko se hraje výborný hokej. Začne se ve vás rodit tato myšlenka, později si začnete z omezených zdrojů číst a zjišťovat čím dál víc a víc o NHL. Ale samozřejmě, že jsme cítili doma od fanoušků, že nás uznávají a že máme jakýsi status superhvězd,“ sdělil Larionov.



Ruský centr je známý pro svoji vášeň pro muziku. Při častých výjezdech s reprezentací sháněl nové a nové gramofonové desky, aby doplnil svoji kolekci. Mezi jeho oblíbené kapely se řadí Dire Straits, mezi jeho vinyly ale naleznete i autory klasické muziky. „Poslouchám hudbu každý den. Nemusí to být jenom klasický rock a jazz. Mám rád Phila Collinse nebo Erica Claptona, U2 nebo ACDC. Většina toho, co poslouchám je ze sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let, kdy vznikla obrovská spousta skvělých nahrávek,“ odbočil od hokeje Larionov.

Sovětské vězení

Trojnásobný vítěz Stanleyova poháru promluvil o létech pod legendárním trenérem Scottym Bowmanem. Nabídl poté i srovnání Bowmana s dalším legendárním koučem, jeho krajanem Viktorem Tichonovem.

„Nejdelší dobu své kariéry jsem strávil pod Viktorem Tichonovem v CSKA a v národním mužstvu, hned poté osm sezon pod Bowmanem v Detroitu. Takže je toho hodně, co o nich můžu říct. Způsob, jakým Scotty chápal hru, jak vedl hráče, byl naprosto spektakulární. Vidět ho při každém zápase nebo tréninku na lavičce bylo skutečně speciální. Každý den jste mohli vidět jeho genialitu. Věděl, co z jeho hráčů udělá šampiony. Dokázal to navíc tak dlouho. Vždyť jako konzultant pomáhal ještě nedávno Chicagu k jejich úspěchu. Rozhodně to byl nejlepší trenér, kterého jsem měl,“ popsal legendárního kouče.

„Tichonov působil v úplně jiném systému. V takovém, kdy si mohl posbírat ty nejlepší hráče v zemi a trénovat je 11 měsíců v roce. Mohl kontrolovat každý pohyb, prakticky připravil hráče o veškerou volnost. Po osmi letech takového drilu jsem z toho už byl unavený. Ta neustálá rutina mě vysávala. Ale byl to jediný způsob, jaký on znal. Scotty byl jiný, dal vám váš prostor, po tréninku jste měli volno dělat, co chcete. A proto vás taky hokej mnohem více bavil. S ruským nároďákem to bylo 24/7 o hokeji. Po deseti letech jste se cítili jak ve vězení,“ zavzpomínal na dva rozdílné světy, které mohl po pádu železné opony poznat.

Řeč se stočila také na Igora Larionova juniora, jenž se v jedenadvaceti letech po hokejovém „dětství“ stráveném v Severní Americe, vrátil do Petrohradu. Tam nastupuje za záložní tým místního SKA.

„Největší rozdíl mezi námi je to, že já jsem v dětství hrál spoustu hokeje venku. V takovém případě si vytříbíte mnohé potřebné vlastnosti. Máte k dispozici puk, nejsou u vás žádní kouči. Setkáváte se při tom s kluky ze sousedství, kteří jsou v různém věku. Naučíte se tak spoustu věcí a herních situací. Můj syn se narodil a vyrostl tady, takže je spíše Američan. Strávil jsem s ním ale spoustu času třeba u nás v garáži, kde jsme pilovali různé dovednosti,“ uzavřel ruský hokejista.

Titulní foto: Icon Sportswire

Autor  

Žurnalistiku se střídavými úspěchy studoval v Brně a poté v Praze. S novinařinou začínal v redakci Pardubického deníku, později strávil rok ve službách jednoho hokejového serveru. Následně na dva roky zakotvil v Evropském vydavatelství, kde však psal především o politice. Pak úplně změnil pracovní zaměření, aby se loni na podzim vrátil v plné síle do světa sportovní žurnalistiky v barvách časopisu Svět sportu a nově též serveru nhlnews.cz. Dlouhodobě sleduje především výkony hráčů Anaheimu Ducks a Detroitu Red Wings, mezi nejoblíbenější hráče řadí Pavla Dacjuka, Henrika Zetterberga, Teemu Selänne a Paula Kariyu. Kontakt na autora: lukas.zitka@nhlnews.cz