V létě 2014 vyrazil přes Atlantik do americké juniorské USHL, kde zaujal natolik, že si vysloužil možnost ukázat se v nováčkovském kempu Winnipegu. Dvaadvacetiletý útočník Jiří Fronk, jenž má ve sbírce mimo jiné i český juniorský titul z roku 2012 s chomutovskými Piráty, zaujal, přestože neprošel draftem.
Výsledkem byla smlouva týmem Manitoba Moose, farmou Jets, kde rodák z Loun odehrál 33 utkání s bilancí šesti vstřelených gólů a dvou asistencí. Další pět startů, jeden gól a jednu finální přihrávku přidal v dresu celku Tulsa Oilers v East Coast Hockey League.
V nováčkovském kempu oblékl dres Winnipegu, celý rok hrál s týmem v moderní aréně Jets a mimo led pak stihl získat řidičské oprávnění. V rozhovoru mimo jiné prozrazuje, že by rád i nadále působil v American Hockey League. „Dva roky v Americe mi dali hodně po hokejové stránce i do života,“ přibližuje. „Hokej je tam o hodně rychlejší než u nás,“ srovnává.
Památka na první gól v AHL
Congrats to Chase De Leo (@Dels9) & Jiri Fronk (@FronkFresh15) on scoring their first career AHL goals last night! pic.twitter.com/B0YACJNijn
— Manitoba Moose (@ManitobaMoose) November 13, 2015
V americké juniorské USHL jste byl v týmu Cedar Rapids RoughRiders jediný Čech. Bojoval jste s angličtinou hodně?
„Na škole jsem angličtinu docela flákal, takže základy jsem úplně nejlepší neměl. (usmívá se) Naštěstí jsem měl super spoluhráče i trenéry, kteří mi všichni pomáhali. Po pár měsících přišla slova i fráze automaticky. Všechno bylo najednou jednodušší a jednodušší. Na druhou stranu mám pořád co zlepšovat, protože úplně všemu ještě nerozumím.“
Nicméně v tom, abyste zvládl udělat testy v autoškole v angličtině, vám to nezabránilo…
(culí se) „Máte pravdu, že jsem to zvládl, ale všechno jsem měl našprtané nazpaměť – značky i odpovědi.“
Pojďme ale k hokeji. V uplynulé sezóně jste nastupoval za farmu Winnipegu v Manitobě a prošel jste i druhou farmou v Tulse. Jak se český hráč dostane bez draftu z americké juniorky do AHL?
„V juniorce už jsem hrál jako starý na výjimku, draftují se taky mladší hráči, takže nedopadla ani tahle cesta. S agentem jsme řešili, co bude dál. Dostal jsem pozvánku na kemp Winnipegu, kde jsem se zalíbil a zůstal na farmě.“
Během nováčkovského kempu jste oblékl i dres Jets. Jak jste se cítil v barvách týmu z NHL?
„Z části se mi splnil sen, protože asi každý hokejista se chce dostat do NHL. Byl to sice jen dres, ale i to pro mě hodně znamenalo. Na kempu bylo zhruba devadesát pět procent hráčů, kteří byli draftovaní, takže jsem si říkal, že snad ani nemůžu uspět, když jsem tam přišel a viděl tu kvalitu. Dělal jsem, co jsem mohl a nakonec to docela vyšlo. Pak mi hodně pomohl chomutovský kondiční kouč Petr Švehla. Skvěle mě připravil, ale vím, že potřebuju ještě přidat.“
Za celou sezónu jste odehrál jen 33 utkání v AHL a dalších pět v ECHL. Proč jich bylo tak málo?
„Od začátku sezóny jsem nastupoval ve třetí nebo čtvrté lajně. Na jednu stranu mě mrzelo, že jsem nedostal větší šanci, ale z druhé strany zase beru jako velký úspěch, že jsem se vůbec dostal do týmu. Jako prvoročák si nemůžu stěžovat. Do Vánoc jsem hrál většinu zápasů, pak se to bohužel nějak zlomilo a příležitost dostávali jiní.“
Bylo psychicky hodně náročné jen trénovat a čekat na šanci naskočit do zápasu?
„Bylo to složitější, než jsem si myslel. Za ty tři měsíce jsem měl hodněkrát chuť jít za trenérem a zeptat se ho, co se děje. Byl jsem za ním jen jednou a v podstatě nic konkrétního jsem se nedozvěděl. Tak jsem dál trénoval, snažil jsem se přicházet první a odcházet poslední, ale šancí už moc nepřišlo.“
Takže velká škola pro další případné sezóny v zámoří?
„Jednoznačně! Člověk musí sklopit hlavu a čekat na příležitost.“
Zahrál jste si na první i druhé farmě. Zkuste AHL a ECHL porovnat…
„To se těžko říká. Byl jsem v East Coast jen šest dní a pětkrát jsme hráli. Chodil jsem na přesilovky, trávil jsem na ledě dvacet až dvacet tři minut, kdežto nahoře jsem dostal sedm osm minut za zápas. S trochu nadsázky se dá říct, že jsem za těch pět zápasů v ECHL měl ice-time jako v AHL za celou sezónu. (usmívá se) V American Hockey League se víc dělá taktika, videa. Každý hráč musí vědět, kde má být. V East Coast se hraje hodně tvrdě, ale není to tak systémové.“
Už jsme zmínili kemp nováčků Winnipegu. Hodně blízko NHL jste byl i během sezóny, protože Manitoba hraje domácí zápasy ve stejné hale jako Jets. Jaké to bylo?
„Jestli se nepletu, tak vůbec poprvé jsem byl v hale pro NHL. Je to jedna z nejlepších hal, jaké v NHL jsou, takže bylo úžasné tam hrát. O fanoušcích Winnipegu se říká, že patří k nejlepším v lize. Na nás chodilo sedm osm tisíc diváků o víkendu, přes týden tak tři čtyři tisíce. Na první zápas po Novém roce dokonce museli otevřít horní patro, které je pro nás normálně zavřené. Přišlo totiž patnáct tisíc lidí. To byl neuvěřitelný zážitek. Je lepší hrát v nové hale než ve staré plechárně.“ (směje se)
Na druhou stranu na starší studené stadiony jste zvyklý z České republiky, ne?
„Mně osobně je jedno, jaká je hala. Důležitější je led. Klidně budu hrát v horší hale s kvalitním ledem než v nové se špatným ledem.“
Kolik zápasů NHL jste viděl?
„Byl jsem asi na pěti zápasech, jestli se nepletu. Na dva jsme vyrazili s rodičema, kteří za mnou na čtrnáct dní přiletěli. Pak mám za to, že jsem šel ještě na další tři.“
U nás se traduje, že AHL je hodně o cestování. Potvrdíte tuhle tezi?
„Je to tak! Hraje se po celé Severní Americe, takže na každý venkovní zápas se někam lítá. Měli jsme štěstí, že na kratší vzdálenosti jsme měli vlastní letadlo, takže stačilo být na letišti půl hodiny před odletem. Někam dál, třeba do Kalifornie, jsme museli vstávat ráno ve čtyři a v šest být na letišti. Pak přestup v Minneapolis nebo někde jinde a letět dalších čtyři pět hodin v obleku, což maličko snižuje komfort.“
Takže dlouhé přejezdy autobusem, o který se často mluví, se vás netýkaly?
„My jako Manitoba jsme na zápas autobusem nejeli ani jednou. Vždycky jsme letěli. V East Coast jsem zažil jen jeden trip, na který jsme jeli jedenáct hodin autobusem, takže jsem byl rád, že jsem se rychle vrátil do Manitoby.“
Rozpis zápasů AHL má tu zvláštnost, že s některými týmy jste se vůbec neutkali. Týkalo se to i San Diega s Ondřejem Kašem, kterého znáte z mládežnických výběrů Chomutova i z reprezentace. Mrzelo vás hodně, že jste na sebe nenarazili?
„Bylo by fajn pokecat si s dalším Čechem a Ondru potkat. Na druhou stranu San Diego hrálo hodně dobře, takže jsem byl rád, že jsme s nimi nehráli. (směje se) Ale proti Čechům jsem si zahrál, ať už to byli Faksa nebo Frk a další. Bylo fajn si popovídat česky. S Ondrou to třeba vyjde příští sezónu, pokud v AHL zůstanu.“
Byli jste s Ondřejem Kašem aspoň v kontaktu?
„To jo. Psali jsme si. Chudák byl dlouho zraněný, tak jsme měli trochu času si napsat.“
Na rozdíl od juniorské USHL jste měl v týmu českého spoluhráče. Pomohla vám přítomnost Jana Košťálka hodně?
„Určitě ze začátku, kdy jsem musel zařídit spoustu osobních věcí. Pomohl mi s řidičákem, bydlením nebo telefonem. Je tam čtvrtým rokem, takže jeho angličtina je dobrá. To se hodilo ze začátku i na ledě. Vysvětlil mi, co po mně trenér chce, když jsem úplně přesně nerozuměl. Na druhou stranu bez Čecha v týmu bych se možná naučil anglicky ještě líp. Pokud bych byl příští rok zase v zámoří, asi bych si vybral bydlení s Kanaďanem nebo Američanem, aby mě to nutilo mluvit anglicky co nejvíc. S Honzou se mi ale bydlelo fajn.“
V dresu Manitoby jste vstřelil šest gólů a přidal dvě asistence. Jak hodnotíte sezónu?
„Z mého pohledu to nebylo špatné, protože jsem hrál skoro pokaždé ve čtvrté lajně a jen občas třetí nebo druhou, pokud jsem vůbec hrál. Myslím, že osm bodů ze čtvrté lajny a času na ledě, který jsem měl, není špatná vizitka. Já jsem byl spokojený.“
Co trenéři a vedení Manitoby? Existuje nějaká šance, že byste v týmu pokračoval?
„Měl jsem roční smlouvu, další ještě podepsaná není. Na výstupním pohovoru mi řekli, že se mnou počítají minimálně na předsezónní kemp, pokud bychom nepodepsali smlouvu dřív. Uvidíme, jak to všechno dopadne. Asi bychom hledali jiný klub v soutěži, kdyby to nevyšlo.“
Takže se přikláníte k setrvání v AHL?
„Kdyby to šlo, rád bych tam ještě zůstal a nasbíral nějaké další zkušenosti. Přece jen bych byl pořád nadosah NHL, o které sní každý hokejista. Kdybych se vrátil do Evropy, NHL by se vzdálila, proto bych rád zůstal v zámoří.“
Foto: web Manitoba Moose
