- Reklama -

Klobouk dolů před trenérem Q

- Reklama -

Jen deset trenérů dokázalo před Joelem Quennevillem třikrát zvěčnit své jméno na podstavci pod Stanleyovým pohárem. Při pohledu na počet vítězství v play off (115) a v základní části (754) už má kouč Chicaga pouze dva zatím nepřekonané konkurenty – Ala Arboura (123, 782) a nedostižného Scottyho Bowmana (353, 1244). Jestli někdo někdy zpochybňoval zařazení „Trenéra Q“ mezi živoucí legendy své profese, po dalším triumfu Blackhawks už mu jistě došly argumenty.
„Joel odvedl fantastickou práci v tom, že v každé sérii byl schopen určit, jak na tom jsme a co tým potřebuje,“ smeká před lodivodem Jestřábů klobouk kapitán Jonathan Toews. „Věděl, co je potřeba změnit, pokud jde o nasazování proti soupeřovým formacím nebo sestavu. Poznal, co nás učiní silnějšími v pozdějších zápasech sérií.“


Píšeme jinde:


V prvním kole play off z pozice nenasazeného porazili Blackhawks Nashville 4-2. Ve druhém smetli 4-0 Minnesotu. V semifinále s Anaheimem museli třikrát dotahovat ztrátu, aby klíčový duel na soupeřově ledě vyhráli 5:3. Finále s Tampou Bay završili třemi vítězstvími v řadě, během nichž dohromady inkasovali pouze dvakrát.
„Bylo to o mužstvu, o jejich odpovědnosti, to byl základ. Nejde o mě, jde o kádr, co mám k dispozici. Já se jen snažil maximalizovat účinnost každého z nich. Tým je na prvním místě, od toho je potřeba se odrazit,“ předestírá Quenneville svoji trenérskou filozofii.
Při svých začátcích v St. Louis (1996-2004) s ní slavil úspěch v podobě sedmi postupů do vyřazovací fáze z osmi pokusů. Největším úspěchem pro něho tehdy bylo konferenční finále v roce 2001, v němž Blues podlehli pozdějším šampionům z Colorada. Právě v Denveru pokračovala po výluce kariéra rodáka z ontarijského Windsoru, ze tří sezón vytěžil dva postupy do druhého kola. Bilance ze sedmi roků s Jestřáby: tři tituly, dvě konferenční finále, dvě vyřazení v úvodním kole.
„S každým dnem v práci byste se měli zlepšovat, získávat další a další zkušenosti,“ říká. „Zažíváte odlišné situace. Poznáváte lépe hráče, ligu i soupeře. Vzhledem k tomu, že se mění hokej, byste se měli vyvíjet i vy.“

Trenérsky se Joel Quenneville rozvíjel i v Chicagu, ale na druhou stranu byl pro své svěřence jistou oporou na rozbouřeném hokejovém moři.
„Myslím, že pro hráče je vždycky příjemné, když vědí, co od jistého trenéra očekávat, protože pod ním hrajete už několik let. Věděli jsme, jak se k jistým věcem musíme postavit my a jak trenér, ať už jde o vítězství nebo porážky,“ prozradí Jonathan Toews.
Na podzim se Quenneville bude muset postavit před problém „kocovinové“ sezóny. Zatím ho ani jednou nevyřešil k úplné spokojenosti, ale s kratším odstupem dokázal své svěřence z Chicaga na trůn znovu vrátit. Jak dlouho mu to potrvá tentokrát?
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -