Lenin se nakonec se Stanley Cupem nevyfotil

Přidal  Lukáš Zitka   do  , ,      31. 5. 2018 7:00    Komentář  

Fanda NHLHistorie Stanleyova poháru sahá až do roku 1892. Od té doby prošel několika změnami a při oslavách si užil své. Více než tři desetiletí je posláním Philipa Pritcharda udržovat hokejový grál v bezpečí, ať už jej nevyzpytatelné nápady vítězů zavlečou kamkoliv.

Od roku 1995, kdy vyhráli Stanley Cup hráči New Jersey Devils, je zvykem, že každý hráč vítězného mužstva může strávit 24 hodin s pohárem. Kromě jeho ničení mají dovoleno prakticky cokoliv. Dominik Hašek a mnozí další se starým křapáčem skočili do bazénu, hráče Penguins zase začátkem devadesátých let hokejový grál doprovázel do striptýzového baru.

Pritchard posledních třicet let pracuje jako strážce ceněné trofeje. Těžko říct, jak se mu pozoruje, když hráči pohár, který on celý rok opečovává, používají jako skleničku na šampaňské či jiný alkohol, pojídají z něj cereálie s mlékem, nebo do něj dokonce sypou granule pro své psí miláčky. Pritchard odhaduje, že za dobu, co se stará o Stanleyův pohár, hráči do trofeje nalili více než 15 tisíc plechovek piva.



Cesta k tomu mít své jméno vyryté na nejslavnější hokejové trofeji je trnitá a často také velmi bolestivá. I proto se mezi hráči šíří spousta pověr a zvyků. Tou pravděpodobně nejznámější je, že se poháru nesmí dotknout, dokud jej nevyhrají.

Selfie s Leninem nebude

Pritchard se se serverem The Player’s Tribune podělil o spoustu různých historek. Nejpamátnější pro něj zůstává vzpomínka na rok 1997 a návštěvu Moskvy. Stanleyův pohár se poprvé po pádu Sovětského svazu dostal do Ruska. Přivezli jej tam tři bývalí hráči armádního klubu CSKA Moskva Igor Larionov, Slava Fetisov a Vjačeslav Kozlov. Aplaudovalo jim zaplněné Rudé náměstí, když v tom Fetisov dostal nápad. Chtěl vyfotit pohár v Mauzoleu vedle V.I. Lenina.

Mělo to být symbolické gesto, připomínka toho, jak moc se toho změnilo. Jenže strážní byli neoblomní. Dovnitř k samotnému Leninovi si nesmíte vzít ani foťák, natožpak přes 15 kilogramů těžkou trofej.

Jen při jediné příležitosti Pritchard nechává hráče s trofejí o samotě – pokud mu řeknou, že s ní chtějí navštívit hřbitov. „Zůstanu před branou, kde si ode mě pohár převezmou a potichu jdou sdílet tento moment s někým, kdo jim byl velmi blízký. Je to vždy nesmírně emotivní zážitek,“ popisuje.

Abyste na hokejový Olymp vystoupali, musíte projít 82 zápasy základní části. Poté musíte přidat dalších 16 vítězství v play-off, abyste získali právo mít své jméno zapsané na Stanleyově poháru. „Existuje více než 50 trofejí pro vítěze Super Bowlu. Ale pouze jediný Stanley Cup nevyhráváte, je vám propůjčen. Vaše jméno je však na něm navždy,“ uzavřel vzpomínku Philip Pritchard.

Titulní foto: Icon Sportswire

Autor  

Žurnalistiku se střídavými úspěchy studoval v Brně a poté v Praze. S novinařinou začínal v redakci Pardubického deníku, později strávil rok ve službách jednoho hokejového serveru. Následně na dva roky zakotvil v Evropském vydavatelství, kde však psal především o politice. Pak úplně změnil pracovní zaměření, aby se loni na podzim vrátil v plné síle do světa sportovní žurnalistiky v barvách časopisu Svět sportu a nově též serveru nhlnews.cz. Dlouhodobě sleduje především výkony hráčů Anaheimu Ducks a Detroitu Red Wings, mezi nejoblíbenější hráče řadí Pavla Dacjuka, Henrika Zetterberga, Teemu Selänne a Paula Kariyu.Kontakt na autora: lukas.zitka@nhlnews.cz