Lize chybí zajímavé osobnosti, říká Theo Fleury

Přidal  Roman Blaha   do  , ,      30. 8. 2017 20:50     Komentář  

Tenhle chlapík vždycky připomínal neřízenou střelu. Maličký vzrůstem, ale velký srdcem a zápalem pro hru, takový byl Theoren Fleury. Málokdo mu věřil, on ale dokázat vyhrát Stanley Cup, dvakrát překonal stobodovou hranici, čtyřikrát nasázel za sezónu čtyřicet branek. Když končil kariéru, měl na kontě 1 084 zápasy, ve kterých nasbíral 1 088 bodů.

Soupeře přiváděl k šílenství, rád provokoval a uměl se jim dostat pod kůži. Odjakživa měl pěkně prořízlou pusu. Vždycky říkal, co si myslí a pro ostřejší slovo nešel daleko. Má za sebou zajímavý příběh, a to nejen z hokejového hlediska, však o tom sepsal velmi čtivou knihu „Playing with Fire“.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Rodák z Oxbow v provincii Saskatchewan už hokej nějakou dobu nehraje, snaží se prosadit v country muzice. Nedávno se ale nechal slyšet, že současná NHL se mu příliš nezamlouvá. Je podle něj až příliš svázaná taktikou a herními systémy, vytrácí se kreativita a individuality. Fleury nostalgicky vzpomíná na spontánnost, nespoutané emoce, určitou divokost a nepředvídatelnost, které provázely dobu, v níž hrál.

„Hokej je dnes hodně, ale opravdu hodně svázaný, doslova překoučovaný. Je to, jako by trenéři hráli s hráči Xbox. Na každé střídačce jsou IPady. Ze hry se vytrácí individuality, kreativita a jistá nepředvídatelnost,“ má jasno. Podle něj se stále dají najít hráči, kteří připomínají staré dobré nespoutané časy, ale je jich čím dál méně.

„Proto mám rád hráče jako P.K. Subban. Je svůj, má vlastní osobnost, a to se dnes moc nevidí. Když se ohlédnete zpět, zjistíte, že v naší éře hráli kluci jako Jeremy Roenick nebo Marty McSorley. Vždycky říkali, co si myslí a do hry dávali celé své srdce,“ jmenuje Fleury své oblíbence z minulosti.

Embed from Getty Images

„Tehdy byla hra mnohem pestřejší a liga byla plná zajímavých lidí. Když dnes slyšíte mladé hráče při rozhovorech, jsou to všechno klišé,“ říká.

Jedna věc ale dělá Fleurymu přece jen radost. Moc dobře si pamatuje, jak mu na začátku kariéry mnoho lidí nevěřilo, že se prosadí do NHL. O to více fandí svým následovníkům.

„Je těžké porovnávat různé éry, ale je bez debat, že dnešní hokej mnohem více přeje šikovným a rychlým hráčům. Za mých časů to byla chlapská hra a malí hráči to měli těžké. Je fajn vidět, že kluci jako Johnny Gaudreau, Mitch Marner nebo Marty St. Louis mají takový úspěch,“ oceňuje další „prcky“, kteří se stali hvězdami NHL.

„Vždycky mi říkali, že jsem příliš malý a že to nikdy nedokážu. Myslím, že tihle kluci si prožili to samé. Ale když jste tak šikovní a máte takové schopnosti jako tihle borci, tak prostě vyniknete,“ uzavírá Fleury.

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.