- Reklama -

Můj vyhazov byl zasloužený, vrátil se Tortorella k loňskému konci ve Vancouveru

- Reklama -

V červnu 2013 podepsal John Tortorella s Vancouverem pětiletou smlouvu, ale odkroutil z ní pouze jednu sezónu. Když se kanadský klub poprvé od roku 2008 neprobojoval do play off, bylo jasné, že budou padat hlavy – včetně těch korunovaných (kromě Tortorelly se předčasně loučil i jeho asistent Mike Sullivan). Kontroverzní kouč s odstupem času uznává, že šlo o logické řešení.
„Měli jsme skvělou první polovinu sezóny, ale ve druhé jsem neodvedl dobrou práci,“ řekl v pátečním rozhovoru pro rozhlasovou stanici WDAE 620 z Tampy, kam se dočasně vrátil, aby se postavil na lavičku výběru místních středních škol v exhibičním utkání.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


„Nedokázal jsem mužstvo připravit, aby podávalo vyrovnané výkony, a to mě stálo místo. Měli jsme sérii porážek, kterou se nám nedařilo zastavit. Přitom by možná stačilo pár vítězství… ale upřímně, po té druhé polovině sezóny jsem si padáka zasloužil,“ uznává.
Jinou práci Tortorella zatím nenašel, stále však figuruje na výplatní listině Canucks. Jenže brát peníze za nic není situace, která by ho uspokojovala.

„Nejvíc mi chybí možnost být s kluky v šatně, vnímat sílu jejich osobnosti. Když za mnou chodili s tím, co se jim nelíbí na mých vyjádřeních, vybudovali jsme si silné vztahy – ve Vancouveru i v dalších klubech, kde jsem působil,“ říká.
Protože během zimy žije nedaleko Tampy, zápasy místního týmu sleduje, ale do haly Amalie Arena osobně v nedávno době příliš často nezavítal.
„Je to trochu složitější. Není to můj tým a necítil bych se dobře, kdybych se kolem něho moc motal. Nechci se jim plést do cesty. Ale rád se na ně dívám, protože je na co se dívat,“ hodnotí trenér vítězů Stanley Cupu z roku 2004 práci svého současného nástupce Jona Coopera.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -