Nádherné město, vřelí lidé. Vzpomíná Vokoun na angažmá v Nashvillu

Červen roku 1998. Ve Francii probíhá fotbalové mistrovství světa, softwarový gigant Microsoft pouští do oběhu operační systém Windows 98, na Filipínách oslavují sté výročí nezávislosti. No a NHL se připravuje na rozšířený draft, neboť hokejovou rodinu 26. týmů, které zámořská soutěž za dlouhá léta své existence přijala za své, má od nového ročníku rozšířit další přírůstek – Nashville Predators.
V rámci této speciální akce si Predátoři mohou vybrat jednoho hráče z každého týmu v NHL (samozřejmě se značným omezením volby). A právě tady vstupuje na scénu český gólman Tomáš Vokoun. Všechny jeho předchozí snahy o proklouznutí do nejvyšší zámořské soutěže se zatím minuly účinkem. Lépe řečeno, moc jich neměl…ve skutečnosti jenom jednu.
Ač byl už roce 1994 draftován Montrealem, za kanadský klub odehrál první a zároveň poslední utkání až v únoru 1997. V zápase proti Pittsburghu odchytal jen 20 minut, dostal čtyři góly ze 14 střel a tak skončila jeho epizodní role v nekonečném seriálu Montreal Canadiens, který běží nepřetržitě už od roku 1909.
Představitelé kanadského mužstva byli z českého brankáře tak nešťastní, že jakmile přišel na přetřes rozšířený draft, začali okamžitě jednat. Aby ochránili své další gólmany, nabídli Predátorům, že pokud si vyberou právě Vokouna, dostanou navrch ještě útočníka Sebastiena Bordeleaua. A tak se také stalo.
V létě 1998 se tak začaly psát dějiny klubu Nashville Predators, stejně jako povstala z popela kariéra Tomáš Vokouna. Ale ani v novém působišti neměl rodák z Karlových Varů na růžích ustláno. Jednoznačnou jedničkou mužstva byl Američan Mike Dunham, kterému měl krýt záda Eric Fichaud. Jenže mladý Kanaďan si v šesti zápasech připsal šest proher, a navíc ho stále provázela zranění, která později stála i za jeho neúspěšnou snahou uchytit se v nejvyšší zámořské soutěži dlouhodobě.
A tak přišel na řadu Vokoun, který začal brzy šlapat na paty i Dunhamovi. Ten se nakonec s mužstvem rozloučil a v prosinci 2002 se stěhoval do NY Rangers, což byla do té doby největší výměna, jakou mladý klub učinil.
Predátoři se rozhodli vsadit všechny karty na českého gólmana. A vyplatilo se. V sezóně 2003-2004 se Nashville na šestý pokus konečně probojoval do play off, když Vokoun odchytal hned 73 zápasů základní části. Se svými spoluhráči si tak poprvé užil elektrizující atmosféru vyřazovacích bojů, byť jeho tým neprošel ani přes první kolo, když mu do cesty vstoupil nejlepší tým základní části Detroit.
I ve dvou sezónách, které následovaly po výluce v roce 2005, Vokoun pomohl Predátorům do play off. Jejich pouť sice znovu skončila již v prvním kole, ale mužstvo mělo slušně našlápnuto do dalších let. Jenže pak přišlo léto 2007. Klub měnil majitele a v rámci snížení výdajů na platy hráčů přišla řada i na českého gólmana, který byl vyměněn na Floridu. Vokoun odchytal za Nashville 383 zápasů (více jak polovinu z celkového počtu 700).
Český gólman ukončil začátkem prosince aktivní kariéru a momentálně žije na Floridě, kde se věnuje práci s hokejovou mládeží. Redaktoři z nashvillepredators.com se ho rozhodli vyzpovídat a překlad tohoto rozhovoru Vám přinášíme právě nyní:
Když se ohlédnete zpět, jak na vás působí oněch 17 let od založení týmu Nashville Predators?
„Nashville následoval kluby jako Anaheim nebo San Jose, které si za krátkou dobu své existence dokázaly udělat solidní renomé. Protože sám pracuji s mladými hráči, uvádím právě Nashville jako příklad výborně odvedené práce. Mládežnický hokej tam šel rychle nahoru a to právě nemalou zásluhou Predátorů.
A když uspějete v této oblasti, tak vám to výrazně pomůže při výchově další generace fanoušků. K rostoucí oblíbenosti hokeje v tomto městě určitě přispívají i hvězdní hráči jako Pekka Rinne a Shea Weber. I když to asi nelze porovnávat se situací, kdyby oba působili dejme tomu třeba v NY Rangers, ale i Nashville na tom zajisté nebude tratit. Celé to dospělo do bodu, že média i ostatní týmy přestávají Predátory přehlížet a jejich organizace je rok od roku známější. Vedení klubu odvedlo výbornou práci a s trpělivostí sobě vlastní dokázalo vybudovat kvalitní kádr na mladých hráčích.
Když jsem já působil v Nashvillu, měli jsme skvělé fanoušky, ale do značné míry to bylo způsobeno tím, že jsme prostě byli novou atrakcí, na kterou se lidé přišli podívat. Ale ten punc něčeho nového se samozřejmě po čase vytratí. Ale teď vedou klub místní majitelé a na jejich práci je vidět, že chtějí hokej ve městě udržet a dále rozvíjet.“
Co vás vedlo k tomu, že jste se na Floridě začal věnovat mládežnickému hokeji?
„Nechtěl jsem se pouštět do něčeho zcela neznámého. V tomto ohledu mám alespoň nějaké zkušenosti. Je pravdou, že kdybyste se mě před pěti lety zeptali, jestli chci někdy v budoucnu trénovat mládež, označil bych to za naprostý nesmysl. Ale znáte to – člověk míní a život mění.
Měl jsem velké štěstí v tom, že jsem hrál dlouho a dokázal zabezpečit svoji rodinu. Ale o tom, jak kvalitní jste vedli život, nerozhoduje číslo na vaší výplatní listině. Chci dělat něco, co mě baví a v čem vidím nějaký smysl. Teď je to práce s mládeží, ale za pět let může být všechno jinak.“
Jak jste vnímal rozšířený draft v roce 1998 a váš odchod k Predátorům?
„Byl jsem na rozcestí. Tři roky jsem se snažil prosadit v Montrealu, ale k ničemu to nevedlo. Přemýšlel jsem o změně, uvažoval i o návratu do Evropy. Ale pak přišel ten draft a já to vnímal jako druhou šanci. Přišel jsem do nového působiště s čistým štítem, bez toho aniž by mi někdo neustále připomínal moje předchozí nezdary. Prostě jsem byl jedním z mnoha a právě v takový začátek jsem doufal.
Přišel jsem z hokejové meky do města, kde byl tento sport teprve v plenkách. Byla to skvělá zkušenost. Ať už jde o generálního manažera Davida Poileho, o trenéry nebo hráče, našel jsem si spoustu přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Druhou šanci dostanete málokdy, proto jsem nesmírně rád za to, že jsem jí dokázal využít.“
Jak vzpomínáte na play off 2004 a sérii proti Detroitu?
„Byl to výjimečný zážitek. Hrát proti týmu s tak bohatou minulostí, který už získal řadu Stanley Cupů. Hájit barvy nové organizace, jež prožívá tolik ‚poprvé‘. Navíc za Detroit tehdy nastupovalo sedm nebo osm budoucích členů Síně slávy. Když vzpomenu na náš první domácí zápas. Atmosféra v hale byla naprosto neuvěřitelná. Navíc Nashville není žádná metropolitní oblast a tak fanoušky, které jste zahlédli na tribunách, jste pak často potkávali v ulicích města. Byly to skvělé časy.“
Jste stále v kontaktu s bývalými spoluhráči nebo členy managementu Predátorů?
„Před pár dny jsem se setkal s Barrym Trotzem a Mitchem Kornem. Washington hrál zrovna na Floridě a tak se ozvali. I s Davidem Poilem jsem několikrát mluvil, když jsem ještě jako hráč Pittsburghu přijel s mužstvem právě do Nashvillu. Určitě musím zmínit i Raye Shera a Toma Fitzgeralda. Většina jmenovaných mi pomohlo nastartovat kariéru, takže s nimi chci zůstat v kontaktu.
Hrát za Nashville představovalo pro mnohé druhou šanci a možnost, jak přece jen prorazit do NHL. Třeba Barry Trotz předtím trénoval jen v nižších soutěžích a dnes má za sebou už 16 nebo 17 odkoučovaných sezón v NHL. Všichni jsme tehdy začínali na stejné startovní čáře.“
Před nedávnem jste zmínil, že zvažujete návrat do organizace Predátorů. Co nám k tomu můžete říci?
„V Nashvillu jsem strávil skoro dvě třetiny své hokejové kariéry. Odehrál jsem tam nejvíce zápasů, samotné město jsem si velmi oblíbil. Mám tam spoustu přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Devět let, osm sezón a jedna výluka, to je přece jen dlouhá doba pro profesionálního sportovce.
První vítězství, první čisté konto a mohl bych pokračovat na krásně dál. To všechno jsem zažil právě v barvách Predátorů. Kdybych nedostal šanci v Nashvillu, hodně příjemných chvil, které jsem za svojí kariéru prožil, by nikdy nenastalo. Hrával jsem tam velmi rád, užíval si město a potkal mnoho skvělých lidí.“
Jaké budou vaše další kroky?
„Chci strávit více času s rodinou. To je moje priorita. Čím jste starší, tím vás vaše kariéra tlačí k těžším a těžším rozhodnutím. V posledních třech letech jsem byl často mimo domov. Teď se musím své rodině revanšovat. Také proto jsem se rozhodl pracovat s mládeží, jelikož nemusím nikam cestovat. Moje ambice zatím nesahají výše, neboť práce profesionálního kouče se příliš neliší od každodenního života hokejisty. Chci prostě zůstat na jednom místě, trávit čas s rodinou a zároveň zůstat u hokeje.“
Foto: Sportswire