Největší hvězdy, které potkala výměna při uzávěrce přestupů

Přidal  Roman Blaha   do  , , ,      26. 2. 2019 14:30    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Největší hvězdy, které potkala výměna při uzávěrce přestupů  

Uzávěrka přestupů, tzv. trade deadline, je každoročně velmi sledovanou událostí. Týmy, které jsou bez šance na postup do play-off, se ocitají v pozici „prodávajících“, zatímco kluby, jež pomýšlejí na slavný pohár, se snaží co nejvíce posílit. Výměně těsně před uzávěrkou přestupů nebo přímo v poslední možný den se v minulosti nevyhnula ani velmi zvučná jména. Pojďme si připomenout případy, kdy při „deadlinu“ měnily dres ty největší hvězdy NHL.



Brett Hull

V roce 1988 měnil při uzávěrce přestupů působiště jeden z nejryzejších kanonýrů v dějinách ligy a syn legendárního Bobbyho Hulla – Brett Hull. Toho vyměnily Plameny z Calgary do St. Louis společně se Stevem Bozekem za náhradního gólmana Ricka Wamsleyho a elitního obránce Roba Ramage.

Hull nakonec v NHL nasázel přes 700 branek. Nicméně tou dobou byl v NHL teprve nováčkem a panovaly jisté obavy, zda je jeho bruslení dostatečně dobré na nejlepší ligu světa. Kouč Terry Crisp jej tehdy dokonce několikrát posadil na tribunu.

Flames disponovali velmi silným kádrem, který to před dvěma lety dotáhl až do finále. Rok po této výměně dokonce slavný pohár získali. Po tom už to taková sláva nebyla a dlouhých čtrnáct let se nedostali přes první kolo play-off. Brett Hull vyhrál s reprezentací USA Světový pohár v roce 1996 a dvakrát se v kariéře radoval ze zisku Stanley Cupu. Jeho sporná trefa za záda Dominika Haška, která ukončila finálovou sérii mezi Dallasem a Buffalem v roce 1999, je dodnes předmětem vášnivých diskusí.

Ray Bourque

Po dvou dekádách v nejslavnější lize se kariéra jednoho z nejlepších beků historie pomalu chýlila ke svému konci. Bruins na počátku nového milénia nepatřili mezi ligovou špičku a umožnili svému kapitánovi odchod do týmu, který má nejvyšší ambice. Společně s ním získalo Colorado veterána Davea Andreychuka, do Bostonu putovali na jaře roku 2000 Brian Rolston, Martin Grenier, Samuel Pahlsson a volba v prvním kole draftu.

Co se první rok nepovedlo, zvládl Bourque se spoluhráči o rok později, ve své poslední sezóně. Scéna, jak uslzenému veteránovi předává kapitán Joe Sakic slavný pohár, aniž by jej sám zvedl nad hlavu, patří mezi nejdojemnější chvíle hokejové historie. Ray Bourque si tenhle okamžik zasloužil jako málokdo a gentleman Sakic se postaral o to, aby právě legendární bek zvedl pohár nad hlavu jako první, i když nebyl kapitánem.

Ron Francis

Produktivní centr se v březnu 1991 rozloučil s Hartfordem, když jej Whalers poslali do Pittsburghu společně s řízným zadákem Ulfem Samuelssonem a dalším obráncem Grantem Jenningsem. Do Hartfordu se stěhovali útočník John Cullen, nedávno zesnulý bek Zarley Zalapski a Jeff Parker.

Francis byl duší i srdcem Velrybářů, kteří jej draftovali v prvním kole jako celkovou čtyřku draftu. Hrál za ně od svých osmnácti let a už v jednadvaceti se stal kapitánem. Během deseti sezón zde nasbíral 821 bodů a pětkrát v řadě dovedl Hartford do play-off. V Pittsburghu se s partou okolo Maria Lemieuxe hned radoval ze Stanley Cupu a o rok později si triumf zopakoval. Jeho formace s Mariem Lemieuxem a Jaromírem Jágrem patřila v devadesátých letech k nejdominantnějším útokům v lize.

Chris Chelios

Dvě volby v prvním kole draftu a Anders Eriksson, to byla cena, kterou museli v roce 1999 zaplatit Red Wings, aby z Chicaga získali vynikajícího beka Chrise Cheliose. Jeden z nejlepších beků své generace strávil po osmi sezónách v Chicagu dalších deset let v Detroitu, kde také dvakrát vyhrál Stanley Cup.

Butch Goring

Často se říká, že klubu chybí jeden poslední dílek do vítězné skládačky. V březnu 1980 byl tímto dílkem útočník Butch Goring. Toho získali Islanders z Los Angeles výměnou za veterány Davea Lewise a Billa Harrise. Ostrované tohoto kroku nikdy nelitovali.

Jádro jejich vítězné dynastie – Denis Potvin, Bryan Trottier, Mike Bossy, Clark Gillies – bylo posíleno o důrazného Goringa, centra druhého útoku. Byly z toho čtyři Stanley Cupy v řadě mezi lety 1980 a 1983. V roce 1981 obdržel Butch Goring Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Pavel Bure

Newyorští Jezdci v roce 2002 angažovali „ruskou raketu“. Za Pavla Bureho a volbu ve druhém kole draftu poslali na Floridu volby v prvním, druhém a čtvrtém kole, Igora Ulanova a Filipa Nováka. Jednatřicetiletý Rus už ale nebyl tím hráčem, jako kdysi ve Vancouveru. Měl vleklé zdravotní problémy, zejména s koleny, a více marodil, než hrál.

Keith Tkachuk

V roce 2001 získali Bluesmani ze St. Louis důrazného útočníka Keitha Tkachuka. Do Phoenixu na oplátku putovali slovenští forvardi Ladislav Nagy, Michal Handzuš, volba v prvním kole draftu a práva na Jeffa Taffeho. Tkachuk dodal silnému celku ještě více fyzické hry a taky potřebné vůdcovské schopnosti. Bluesmany nakonec dovedl až do finále konference.

Joe Nieuwendyk

Velkou jarní výměnu upekli New Jersey s Dallasem v březnu 2002. Do New Jersey se stěhovali útočníci Joe Nieuwendyk a Jamie Langenbrunner, Dallas zase posílili Jason Arnott a Randy McKay. Hvězdy získaly také volbu v prvním kole draftu.

Stalo se tak jen dva roky poté, co Devils porazili Dallas ve finále Stanley Cupu 2000. Vítěznou branku, která rozhodla o titulu Ďáblů, tehdy vstřelil právě Jason Arnott. Fanoušci Devils tuto výměnu zpočátku nesli nelibě, ale o rok později se radovali z dalšího poháru, ke kterému přispěli i Nieuwendyk s Langenbrunnerem.

Roberto Luongo

Kosatky v březnu 2014 vyřešily přetlak v brankovišti tak, že vsadily na Coryho Schneidera. Zřejmě nejlepší gólman, jaký kdy za Vancouver chytal, Roberto Luongo, se tak vrátil na Floridu, kde již před svým angažmá na západě Kanady působil. Do Vancouveru za něj Panteři poslali gólmana Jacoba Markströma a útočníka Shawna Matthiase.

O tři roky dříve dovedl Luongo Canucks až do sedmého zápase finále Stanley Cupu, kde však Kosatky nestačily na Boston. Od té doby ale měly výkony Canucks i jeho samostatného sestupnou tendenci. Vrcholem kontroverze bylo, když jej trenéři nenechali chytat zápas Heritage Classic proti Ottawě na olympijském stadionu BC Place, a do branky raději nasadili Eddieho Läcka.

Martin St. Louis

V roce 2014 nebyly vztahy mezi Martinem St. Louisem a generálním manažerem Tampy Stevem Yzermanem zrovna ideální a dvojnásobný vítěz Art Ross Trophy si vyžádal trejd do New Yorku. Opačným směrem putoval Ryan Callahan a dvě draftové volby (v prvním a druhém kole).

Další hvězdy, které při uzávěrce přestupů nebo krátce před ní měnily dres:

Jaromír Jágr
Z Dallasu do Bostonu (2013)
Z New Jersey na Floridu (2015)

Trevor Linden
Z Montrealu do Washingtonu (2001)

Doug Gilmour
Z Montrealu do Toronta (2003)

Glenn Anderson
Z Toronta do NYR (1994)

Mike Gartner
Z NYR do Toronta (1994)

Mark Recchi
Z Pittsburghu do Caroliny (2006)
Z Tampy do Bostonu (2009)

Marcel Dionne
Z Los Angeles do NYR (1987)

Adam Oates
Z Washingtonu do Philadelphie (2002)

Jarome Iginla
Z Calgary do Pittsburghu (2013)
Z Colorada do Los Angeles (2017)

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.