NY Rangers uctí klubovou ikonu Jeana Ratellea. Jeho dlouholetý klubový rekord překonal až Jaromír Jágr

Přidal  Martin Hrubý   do  , , , ,      1. 9. 2017 14:56     Komentář  

V klubu New York Rangers už nikdy nebude žádný hokejista nosit dres s číslem 19. Při slavnosti před zápasem NHL proti Detroitu Red Wings 25. února 2018 bude trikot, v němž hrával legendární útočník Jean Ratelle, vyvěšen pod strop haly Madison Square Garden.

„Vyřazení čísla je ta největší pocta, jaké se může hráči dostat. Nic víc už žádat nemůžete,“ uvedl Ratelle v rozhovoru pro list New York Post. „Opravdu se těším, až se vrátím do MSG. Budu tam se svou rodinou a určitě si to užiju.“


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Sedmasedmdesátiletý Ratelle se stane devátým hráčem v historii Blueshirts, jehož číslo bude vyřazeno z používání. Předtím se této pocty dočkali Rod Gilbert (číslo 7), Ed Giacomin (1), Mike Richter (35), Mark Messier (11), Brian Leetch (2), Adam Graves (9), Andy Bathgate (9) a Harry Howell (3).

„Jean Ratelle je skutečně jeden z nejlepších hráčů, kteří kdy hráli za New York Rangers,“ uvedl ve svém prohlášení prezident Jezdců Glen Sather.

„Jen málo hráčů prokázalo třídu, důstojnost a eleganci, jakou si po celou dobu své kariéry udržoval Jean a to jak na ledě, tak i mimo něj. Měl jsem to štěstí, že jsem byl jeho spoluhráčem v Rangers a jsem hrdý na to, že ho stále mohu nazývat přítelem. Je mi ctí, že mohu oznámit, že zaujme své místo pod stropem Madison Square Garden, kam patří,“ doplnil.

Embed from Getty Images

Ratelle vstoupil do National Hockey League ve dvaceti letech jako hráč NY Rangers v ročníku 1960-61. O tři roky později utrpěl úraz páteře, jenž mohl mít za následek předčasný konec kariéry. Rodák z Lac St. Jean podstoupil chirurgický zákrok a po uzdravení se vrátil do sestavy Jezdců.

Na začátku sedmdesátých let vytvořili Jean Ratelle, Rod Gilbert a Vic Hadfield vynikající útočnou formaci Ranges, které se přezdívalo GAG Line, což je zkratka pro výraz goal-a-game (co zápas, to gól).

Ratelle (na snímku první zprava) se šestkrát v řadě stal nejproduktivnějším hráčem klubu a mnoho let byl držitelem klubového rekordu v bodování za sezónu. V ročníku 1971-72 nasbíral 109 bodů v 63 utkáních (46+63). Majitelem prestižního milníku zůstal až do konce sezóny 2005-06, ve které ho překonal Jaromír Jágr. Český forvard zaznamenal v 82 zápasech 123 bodů (54+69).

Embed from Getty Images

Během necelých šestnácti sezón odehrál za Jezdce 862 utkání v základní části NHL (6. příčka v  klubové historii), nastřádal v nich 817 bodů (3. místo) za 336 branek (2. místo) a 481 přihrávek (3. místo). V 65 zápasech play off (18. místo) si připsal 42 bodů (14. místo) za 9 gólů a 33 asistencí (4. místo).

Na začátku listopadu 1975 ho Jezdci vyměnili společně s Bradem Parkem a Joem Zanussim do Bostonu za Phila Esposita, Carola Vadnaise a budoucí náhradu (Emile Francis). V organizaci Bruins strávil dalších šest sezón a v roce 1981 ukončil aktivní kariéru. Třikrát si zahrál finále play off (1972, 1978, 1979), ale slavný Stanley Cup nikdy nezískal.

„Samozřejmě, že to je největší zklamání v mé kariéře,“ řekl Ratelle. „Kvůli tomu (výhra ve Stanley Cupu) každý rok hrajete. Myslím, že jsme měli v New Yorku hodně dobrý tým, jen jsme prostě nemohli porazit Bruins nebo Canadiens,“ dodal kanadský centr, jenž reprezentoval svou zemi v Série století 1972 proti hokejistům Sovětskému svazu.

Embed from Getty Images

Úspěchy a ocenění:
Bill Masterton Trophy (1971)
Lady Byng Memorial Trophy (1972, 1976)
Lester B. Pearson Award (1972)
člen druhého All-Star Team NHL (1972)
člen Hokejové síně slávy (1985)

Kompletní statistika Jeana Ratellea v NHL

U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1971. NHL sleduji od začátku 80. let, redaktorem od roku 2000. Spoluzakladatel webového serveru NHL.cz. Největší hokejový zážitek - návštěva zápasů NHL, v nichž nastoupilo dohromady osm členů slavné dynastie Edmontonu Oilers z osmdesátých let minulého století včetně Waynea Gretzkyho, Granta Fuhra, Glenna Andersona nebo Craiga MacTavishe, jenž jako vůbec poslední hráč v historii NHL hrál bez helmy.