O tom, jak zlomené srdce dovedlo Lightning do hokejového nebe

Přidal  Roman Blaha   do  , , ,      29. 9. 2020 19:06     Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O tom, jak zlomené srdce dovedlo Lightning do hokejového nebe  

Z neútulného sklepa až do luxusního střešního penthousu, tak popsal kouč Jon Cooper cestu, kterou jeho svěřenci ušli během uplynulých sedmnácti měsíců – od vyřazení v prvním kole play-off 2019 s Columbusem (0:4 na zápasy) až po dnešní triumfální zisk Stanley Cupu (4:2 na zápasy proti Dallasu).

Lightning se radují ze svého druhého poháru v klubové historii. Po jejich prvním triumfu v roce 2004 nebylo jasné, kdy fanoušci zase na hokej v NHL zavítají. Výluka nakonec zhatila kompletní ročník 2004-05. Také nyní je situace značně nejistá a nikdo neví, co bude, a kdy začne následující ročník.



Letos vedla k poháru lorda Stanleyho velmi náročná a dlouhá cesta a svěřenci Jona Coopera se radují naprosto zaslouženě. Od chvíle, kdy vyjeli na led k prvnímu přípravnému zápasu před tímto ročníkem, uplynulo 377 dní.

Dlouhých sedmnáct měsíců v sobě nosili hořkost a zklamání z vyřazení v prvním kole, kdy jako obrovský favorit nestačili na Columbus, přestože v úvodním duelu vedli už 3:0. Nakonec vypadli v nejkratším možném čase. Zklamání bylo obrovské.

Teď byli přes devět týdnů zavřeni v „bublině“, daleko od svých nejbližších. Ale nestěžovali si. Byli rádi, že se sezóna znovu rozběhla a oni dostali šanci napravit loňský průšvih. Moc toužili ukázat světu, že jsou schopni vystoupat na hokejový Olymp.

„Po většinu času to bylo fajn, ale nejlepší moment z této bubliny přijde, až se budeme odhlašovat z hotelu,“ glosoval uplynulé týdny Cooper. Na rozdíl od svého protějšku, Ricka Bownesse, si na život v bublině nestěžoval. Bral to tak, jak to je. Jako velkou životní zkušenost.

Jeho svěřenci museli cestou k poháru odehrát více času v prodloužení než jakýkoli jiný tým v historii (přes 220 minut). S výjimkou necelých tří minut se musel tým obejít bez svého kapitána a jednoho z nejlepších střelců uplynulé dekády – Stevena Stamkose. I pro něj chtěli hráči vyhrát.

Oproti loňsku se malinko změnila identita týmu. Bolts výborně posílili před uzávěrkou přestupů, kdy přivedli Blakea Colemana a Barclaye Goodrowa. Cooper k nim přidal Yanniho Gourdea a zmíněné trio vytvořilo sehraný a mimořádně nepříjemný třetí útok. Vyplatilo se také angažování loňského šampiona Pata Maroona, který se nyní může radovat z poháru ve dvou letech po sobě, pokaždé s jiným týmem.

Naprosto fantasticky hrál první útok ve složení Ondřej Palát – Brayden Point – Nikita Kučerov. Dominantními výkony se prezentoval i držitel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off – Victor Hedman. Švéd potvrdil, že momentálně je asi nejlepším a nejkompletnějším bekem v lize.

Ve velké opory dozráli i mladí hráči jako Anthony Cirelli či Michail Sergačjov. Lightning v play-off ani jednou neprohráli dva zápasy za sebou, gólman Andrej Vasilevskij vyrovnal rekord NHL v počtu výher za sebou po prohraném zápase během jednoho play-off (8).

Podle Coopera bylo pro celý tým velmi důležité zažít si loňskou prohru, kdy po fenomenální základní části (62 výher) přišel šok a brzké vypadnutí. „Někdo prostě přitahuje úspěchy neustále, ale já věřím tomu, že v týmovém sportu si nejdříve musíte prožít zklamání, abyste mohli nakonec zvítězit. Máte zlomené srdce a budí vás to ze spaní, ale zároveň vás to pohání dopředu. Strach z dalšího selhání je skoro větší než touha po vítězství. Letos jsme si za tím šli,“ komentoval to Cooper.

Jeho tým byl zkrátka příliš talentovaný a dobrý, mimořádně dobře poskládaný, k tomu výborně koučovaný. Jak se říká v zámoří, Cooper vždy zmáčknul ten správný knoflík. Ať už udělal jakoukoli změnu v sestavě, nikdy nesáhnul vedle.

Bolts se výborně přizpůsobili. Pořád dokázali soupeře přestřílet a předvádět zábavný, ofenzivní hokej se spoustou branek. Jak ale předvedli nejen v posledním zápase sezóny, uměli hrát i zodpovědně dozadu. Soupeři toho v šestém finálovém utkání moc nedovolili a Vasilevskij se na svou první nulu v letošním play-off ani moc nenadřel.

„Hráči si to zasloužili a já jsem za ně moc šťastný. Prošli si těžkým zklamáním. Říkalo se o nás, že v play-off nedokážeme dojít až na vrchol. A víte co? Dokázali jsme to,“ říkal spokojený a dojatý kouč. Jedním dechem ale přiznává, že vše mohlo být jinak.

Vždyť hned úvodní zápas série prvního kola proti Columbusu dospěl až do pátého prodloužení! Důležitou výhru tehdy vystřelil jeden z hrdinů letošního Stanley Cupu – Brayden Point.

„Pokud bychom ten zápas ztratili, třeba bychom o sobě začali pochybovat. Columbus se nám mohl dostat do hlavy, stejně jako loni. Jakmile jsme ale tu výhru urvali, bylo to jako katapult. Vystřelilo nás to tam, kde jsme teď,“ říká Cooper.

„Od prvního dne jsme se maximálně soustředili, brali jsme to jako misi. Tu jsme teď splnili, a je to neuvěřitelný pocit,“ zářil po utkání obránce Ryan McDonagh.

Jak řekl Jon Cooper a kdysi třeba i Wayne Gretzky – abyste mohli uspět, je nejdříve potřeba si pořádně nabít hubu. Zjistit, jak chutná porážka. To je ta nejlepší motivace. Platilo to i letos pro Lightning.

Autor  

Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.