- Reklama -

Odejít v nejlepším? Laich spíš o nejlepší přichází

- Reklama -

Dvanáct sezón prožíval s klubem spíše pošmourné časy a teď, když se karta konečně začala obracet k lepšímu, byl propuštěn. Takový osud potkal v neděli washingtonského útočníka Brookse Laicha. Celek z americké metropole ho zařadil na waiver list, odkud si ho vybralo Toronto.
„Bavil jsem se s vedením o své situaci a říkal jim, že bych rád byl i nadále součástí téhle skvělé jízdy. Bohužel to nevyšlo. Zůstává ve mně prázdný pocit, že jsem nedosáhl konečného cíle,“ smutní 32letý veterán.
Do Washingtonu přišel hned ve své premiérové sezóně 2003-04 mezi dospělými, když se stal součástí balíčku, který byl Ottawou nabídnut za Petra Bondru. V dresu Capitals tehdy odehrál v základní části čtyři zápasy. V dalším roce se NHL zastavila kvůli výluce, takže naplno se Laich zapojil do týmového snažení až na podzim 2005.
„Vzpomínám si, když mě George McPhee přivedl do kabiny,“ připomene tehdejšího generálního manažera. „Potřásl mi rukou a řekl mi, že mě vítá v DC a doufá, že tu strávím patnáct let. Byl to pro mě výjimečný moment, stal jsem se součástí NHL a našel domov v klubu. Strávil jsem tu dvanáct roků, to je déle než většina ostatních.“
Za Capitals odehrál 742 utkání, ale nedočkal se prakticky žádného výraznějšího úspěchu. Ne snad, že by se Washingtonu vyloženě nevedlo. Pětkrát získal divizní titul, v roce 2010 ovládl dokonce i celou soutěž. Jako největší favorit ale skončili hned v úvodním kole na holích Montrealu a o moc lepší to nebylo ani v jiných sezónách. Od prohraného finále s Detroitem v roce 1998, tedy dlouho před Laichovým nástupem, je pro Capitals maximem postup do druhé fáze play off.
Letos mají svěřenci Barryho Trotze devatenáct zápasů před koncem základní části na čele ligy 13bodový náskok na obhájce titulu z Chicaga (které ovšem odehrálo o dvě utkání více, stejně jako většina ostatních nejbližších pronásledovatelů) a musel by je postihnout velký výpadek, aby nezískali Prezidentovu trofej. Ve Washingtonu navíc věří, že se nebude opakovat ani zmiňovaný kolaps z před šesti let a čeká je dlouhá cesta vyřazovacími boji. Jenže už bez Laicha…

„Chtěl jsem získat titul s Alexem (Ovečkinem), chtěl jsem ho získat s Nickym (Bäckströmem) a chtěl jsem ho získat s Mikem Greenem, jenže ten se k nám už v této sezóně bohužel nevrátil,“ vypočítává dlouholeté kamarády, kteří mu budou nejvíc chybět.
Rovněž washingtonský kapitán podlehne nostalgii. „Z mé první sezóny už jsme tu zůstali jen já a on,“ připomene Ovečkin. „Teď už tedy jenom já.“
Kolem ruského snajpra už obklopují jiní. Jeho krajan Jevgenij Kuzněcov je pátým nejproduktivnějším mužem sezóny, Bäckström je dlouhodobou stálicí, v obraně druhým rokem řádí ex-pittsburghský Matt Niskanen. Mladou generaci reprezentují Andre Burakovsky s Dmitrijem Orlovem. Brankář Braden Holtby objevil včera své jméno v kanadské nominaci na Světový pohár.
Laichovi „uškodila“ jeho smlouva. Platí ještě půldruhé sezóny s průměrným ročním příjmem 4,5 miliónu dolarů, loni ještě obsahovala limitovanou no-trade klauzuli, ale letos už ne. Capitals navíc mají na příští sezónu vázaných už skoro 60 miliónů dolarů a musí řešit problém chráněných volných hráčů Marcuse Johanssona, Dmitrije Orlova a Toma Wilsona, případně další osudy Jasona Chimery či Mikea Webera.
„Chtěli bychom, aby byl součástí týmu, zaslouží si to,“ chápe rozpoložení kanadského forvarda generální manažer Brian MacLellan. „Vím, že má tohle mužstvo rád a my jsme na cestě vzhůru, takže je to pro něho frustrující. Museli jsme ale udělat to, co je důležité pro organizaci.“
Pochopení má i Laichův nový šéf, trenér Maple Leafs Mike Babcock. „Nepříjemné na tom je, když jste po mnoho let důležitou součástí mužstva, podílíte se na jeho budování a když je připravené udělat další krok, vy už u toho nejste.“
Na náladě nepřidala Laichovi ani skutečnost, že se svým novým týmem jen pár dnů po přestupu zavítal do Washingtonu k zápasu, který skončil vítězstvím domácích v poměru 3:2. Nakonec mu ale nezbylo než popřát bývalým spoluhráčům všechno nejlepší.
„Alex, Nicky a ostatní měli velký vliv na můj život a já bych jim chtěl poděkovat nejen jako kamarádům, ale i jako kolegům. Stali se z nás přátelé na celý život. Společně jsme vyrůstali a já jim budu vždycky vděčný a budu jim přát jen to nejlepší,“ tvrdí Brooks Laich v rozhovoru pro agenturu AP.
Foto: Bridget Samuels

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -