Ottawa šokuje hokejový svět. Zaskočí i úřadující šampiony?

Přidal  Roman Blaha   do  , ,      13. 5. 2017 13:35    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ottawa šokuje hokejový svět. Zaskočí i úřadující šampiony?  

Do finále konference se probojovali po dlouhých deseti letech. Pod Paulem MacLeanem sice dokázali v roce 2013 vyhrát jednu sérii play-off, v dalším roce se ale do vyřazovací části neprobojovali. Když byl u kormidla Dave Cameron, vytáhli prakticky odnikud brankáře Andrewa Hammonda a zázrak jménem „Hamburglar“ byl na světě. Postup se podařil, ale tím to také skončilo. Před letošní sezónou vyměnili Miku Zibanejada do Rangers za Dericka Brassarda, žádné velké posilování se ovšem nekonalo. Nikdo od nich nic nečekal, Ottawa Senators ale dokonale překvapují hokejový svět.

Návštěvnost jim klesala, až se zdálo, že Senátoři vlastně ani nikoho moc nezajímají. Spousta sedaček zela prázdnotou dokonce i tehdy, když vstupovali do play-off. Oni přitom během sezóny s přehledem drželi druhou příčku v Atlantické divizi. Přesto je všichni podceňovali.

Proti Bostonu nebyli pokládáni za favority, přestože v základní části skončili před Bruins. Proti Rangers se jim také tak úplně nevěřilo. Navzdory všem předpovědím však Senators poněkud nenápadně vystoupali až do finále Východní konference. Stejně jako Pittsburgh, Nashville a Anaheim jsou nyní jen osm výher od vítězství ve Stanley Cupu. Věřte nebo ne, žádnému jinému kanadskému klubu se nepodařilo za posledních dvacet let postoupit třikrát do konferenčního finále.

Aktuální ročník byl pro Sens plný emocí a významných událostí. Začalo to, když Nicholle, manželka brankáře Craiga Andersona, oznámila, že má rakovinu. Její statečný boj se zákeřnou nemocí inspiroval celou kabinu, hráči se semkli a bojovali i pro svého gólmana, který prožíval těžké chvíle. Daniel Alfredsson se dočkal pocty v podobě vyvěšení dresu pod strop haly, což byla velká sláva. Bojovník Clarke MacArthur se vrátil do sestavy po zranění, když kvůli otřesům mozku odehrál za poslední dva roky jen čtyři zápasy.

Před uzávěrkou přestupů, kdy už bylo zřejmé, že by jim play-off nemělo uniknout, získali Alexe Burrowse a Viktora Stalberga, o něco dříve přivedli Tommyho Wingelse. To nejsou žádné velké ofenzivní hvězdy, spíš pracanti a bojovníci na černou práci.

Senators se s Penguins utkají v play-off popáté, přičemž čtyři dosavadní série skončily vždy vítězstvím Pittsburghu. Naposledy Tučňákům podlehli v roce 2013 poměrem 1:4 na zápasy. Také nyní vstupují do finále konference jako outsider, přestože mají letos s Tučňáky aktivní bilanci (3-2-1). Už jen tím, že postoupili takhle daleko, šokovali většinu fanoušků i odborníků. Ať už dopadne jejich souboj s Pittsburghem jakkoli, letošní sezóna musí být v podání Senators hodnocena jako ohromný úspěch.

Sens se mohou chlubit velmi solidním oslabením, v play-off ubránili 87,5% přesilovek soupeře. I přes dobrou  hru v početní nevýhodě by však měli hrát disciplinovaněji, 40 trestů ve dvanácti zápasech je druhý nejvyšší počet z týmů, které zůstávají ve hře.

Famózní Karlsson

Když máte v sestavě takového hráče, spoustu věcí to usnadňuje. Způsob, jakým se kapitán Ottawy na ledě prezentuje, dává vzpomenout na ty největší velikány historie. Erik Karlsson vypadá, jako by momentálně hrál svou vlastní ligu. Jeho jméno se v současnosti skloňuje v debatách o tom, kdo je nejlepším hokejistou světa. Navíc je potřeba si uvědomit, že hraje, řečeno s nadsázkou, téměř na jedné noze (má vlasové zlomeniny v chodidle).

V play-off se však probudili i další. Bobby Ryan prožil mizernou základní část, v níž nasbíral pouhých 25 bodů, v bojích o Stanley Cup je ale druhým nejproduktivnějším hráčem týmu, když ve dvanácti utkáních bodoval už devětkrát. Jean-Gabriel Pageau má bodů sedm, především však jeho čtyři trefy přinesly Senátorům důležitou druhou výhru v sérii proti Rangers. Sedm bodů mají na kontě také Mike Hoffman a Derick Brassard.

Je to ale právě Karlsson, kdo vás na první pohled uchvátí. Létá po ledě, rozdává lahůdkové pasy, obětavě brání. Zkrátka je neustále ve středu dění a jde ostatním příkladem. Je to on, kdo na svých zádech doslova dotáhl celý tým až sem. V posledním duelu série proti Rangers v závěrečných osmi minutách téměř neslezl z ledu, jako by měl v sobě motor, který nemá žádný limit. V utkáních číslo pět a šest nasbíral celkem pět bodů a měl hlavní zásluhu na tom, že Sens dokázali soupeře odklidit z cesty a nepřipustili sedmý zápas.

„Opravdu si věří, můžete to na něm vidět. Soupeř v poslední minutě odvolá gólmana a vy vidíte Erika, jak v rohu bojuje o puk a pak ho vyhazuje z našeho pásma s takovou lehkostí, jako by to nic nebylo,“ kroutí hlavou Derick Brassard.

Jeho průměrný ice-time je o tři minuty vyšší, než má kterýkoli jiný hráč ze zbývající čtveřice týmů.  „Muselo by mu být něco opravdu vážného, aby nenastoupil. Ten chlap je jako kůň, vydrží strašně moc. Jsem rád, že je v mém týmu,“ říká na Karlssonovu adresu kouč Guy Boucher. Ten musel čelit otázkám, zda svou největší hvězdu nevytěžuje až moc. „Kdybyste se zeptali pana Sathera, jestli se bál posílat Gretzkyho na led, odpověděl by vám, že ne,“ odvětil Boucher.

Jeho individuální příspěvky jsou pro tým zcela zásadní. V sérii proti Rangers byl u všeho podstatného. V prvním utkání vstřelil vítězný gól. V zápasech číslo 2 a 5 vymyslel při power-play křížnou přihrávku, která znamenala vyrovnávací gól. V pátém duelu navíc asistoval u vítězné trefy Kylea Turrise v prodloužení. V šestém, posledním utkání, odvedl skvělou práci u prvního gólu Mikea Hoffmana, načež sám vstřelil rozdílovou branku. Pro některé hráče by tento výčet akcí znamenal, že prožili v play-off solidní kariéru. Karlsson to stihl za necelé dva týdny.

„Vážně jsem netušil, že je schopen zvládnout tohle všechno. Dokáže úplně sám změnit zápas. Pro nás v kabině je to hráč světové úrovně, stejně jako Crosby, McDavid, Kane nebo Ovečkin,“ říká Derick Brassard. „Dokáže úplně všechno, navíc mnohem lépe, než všichni ostatní,“ dodal.

Série mezi Penguins a Senators startuje zítra. Zaskočí Ottawa favorita a podívá se po deseti letech opět do finále Stanley Cupu? Zahrát si o pohár, to by bylo nejen pro Craiga Andersona nádherné vyvrcholení hodně emotivní sezóny.

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.