Celkem 24 hráčů. Tolik českých hokejistů se nesmazateln
ým písmem zapsalo na nejslavnější hokejovou trofej planety. Počínaje Jaroslavem Pouzarem, který v roce 1984 vybojoval Stanley Cup coby člen slavné skvadry Edmontonu Oilers (další přidal v letech 1985 a 88), konče Michaelem Frolíkem a Michalem Rozsívalem, jež v roce 2013 slavili titul v barvách Chicaga Blackhawks.
I letos se stříbrný pohár podívá do České republiky. Ať už jej podruhé v kariéře zvedne nad hlavu Rozsíval, nebo bude seznam českých vítězů Stanleyova poháru rozšířen o jména Ondřeje Paláta a Andreje Šustra, hájících barvy Tampy Bay Lightning.
Už tam budem?
Zatímco mladící v dresu Blesků nemuseli na účast ve finále čekat příliš dlouho, Michal Rozsíval usiloval o svoji šanci dlouhých 13 let, než se v roce 2013 konečně dočkal. Český veterán byl do NHL draftován v roce 1996, tedy v době, kdy Palát s Šustrem ještě ani nezahájili povinnou školní docházku. Ve čtvrtém kole si jej vybrali zástupci Pittsburghu Penguins, ale NHL si poprvé odzkoušel až v sezóně 1999/2000.
Zatímco dnes nenajdete na soupisce Tučňáků ani jedno české jméno, před 15 lety byla čeština druhým nejpoužívanějším jazykem v kabině Penguins. Za americký klub hráli Jaromír Jágr, Robert Lang, Martin Straka, Jan Hrdina, Jiří Šlégr a v průběhu sezóny doplnil středoevropskou kolonii také Josef Beránek.
Rozsíval strávil v Pensylvánii čtyři roky, ale v play off odehrál všeho všudy jen dva zápasy. Vedení mužstva navíc přestalo o rodáka z Vlašimi jevit zájem, takže si po výluce v roce 2005 našel angažmá v mužstvu NY Rangers. V kabině Jezdců se znovu shledal s Jágrem a Strakou, a ještě s dalšími čtyřmi Čechy. Rozsíval si během svého působení v jednom z nejslavnějších klubů NHL vytvořil své gólové (13) i bodové (40) maximum, nicméně Stanley Cup pro něj zůstával nedostižným snem.
Ani jeho pozdější angažmá ve Phoenixu k ničemu nevedlo, přestože si v roce 2012 zahrál konferenční finále. Ale jak se říká – kdo si počká, ten se dočká. V září 2012 učinil český zadák životní rozhodnutí, když podepsal smlouvu s Chicagem Blackhawks.
Jelikož v té době stále probíhala jednání o nové kolektivní smlouvě, sezóna 2012/2013 odstartovala až o čtyři měsíce později. Ale čekání se vyplatilo. Blackhawks projeli základní částí jako nůž máslem a podruhé v historii klubu vybojovali President’s Trophy. Do play off tak vstupovali v pozici největších favoritů a tento status také potvrdili. Na cestě za vysněnou trofejí nevynechal Rozsíval ani jeden zápas vyřazovací části a 24. června 2013, ve věku čtyřiatřiceti let, mohl konečně zvednout Stanley Cup nad hlavu.
S klubem podepsal novou dvouletou smlouvu, ale letošní finále si bohužel nezahraje. V sérii proti Minnesotě si český obránce zlomil kotník a sezóna pro něj skončila. Přestože nepatřil k nejvytíženějším hráčům na soupisce Hawks, pro trenéra Quenvillea to byl nesmírně cenný hráč, jež dopřával alespoň trochu oddychu čtveřici beků Keith, Seabrook, Hjalmarsson a Oduya, kteří zápas co zápas tráví na ledě obrovskou porci času. Jednoduše proto, že Chicago postrádá dostatečný počet kvalitních obránců.
Rozsíval už svému týmu nepomůže, nicméně odehrál dostatečný počet utkání k tomu, aby měl v případě vítězství Chicaga nárok na další Stanley Cup.
Mladíci k nezastavení
Jestliže se Rozsívalova kariéra pomalu chýlí ke svému konci, Palát s Šustrem jsou teprve na začátku své cesty. Oběma je teprve čtyřiadvacet let a oba hrají v NHL teprve druhou sezónou. Ale nedostatek zkušeností dokážou hravě vyvážit šikovností a obrovským hladem po úspěchu.
Především Palát se za dvě sezóny vypracoval ve velmi respektovaného hráče. Se svým „hokejovým dvojčetem,“ Američanem Tylerem Johnsonem, už loni předvedli, jaký ofenzivní potenciál se v nich skrývá. Oba hráči si vysloužili nominaci na Calder Trophy, udělovanou nejlepšímu nováčkovi NHL. Třebaže ani jeden z nich nakonec neuspěl, byla to taková menší ochutnávka toho, co přišlo letos. Společně s ruským útočníkem Nikitou Kučerovem vytvořili jednu z nejobávanějších formací NHL, která v mužstvu Blesků zastínila i útok vedený kapitánem Stevenem Stamkosem.
Palát sice posbíral nejméně bodů z celého tria, avšak pro trenéra Jona Coopera je to nepostradatelný hráč. Je označován za jednoho z nejlepších two-way forwards, tedy útočníků, kteří vynikají jak ve hře dopředu, tak poctivou prací v defenzívě. Ondřej Palát se prostě profiluje jako jeden z nejlepších českých útočníků nové generace a v příštích letech by měl patřit k hlavním stavebním kamenům reprezentačního celku.
Andrej Šustr zase patří k jedněm z mála mladých českých beků, kteří dokázali prorazit do NHL. Je to ryzí defenzivní obránce, za 140 zápasů základní části a play off vstřelil pouze dva góly. S 203 cm na výšku rozhodně nepatří do „klubu přátel Martina St. Louise.“
Rodák z Plzně, který nebyl nikdy draftován (s Tampou podepsal smlouvu jako volný hráč v březnu 2013) nastupuje ve třetí obrané dvojici po boku kanadského veterána Matta Carlea. Nepatří tedy k nevytíženějším hráčům na soupisce Blesků, ale svoji úlohu rozrážeče soupeřových útoků plní spolehlivě. Po sezóně mu sice končí smlouva, ale je nanejvýš pravděpodobné, že se dočká nového (a lépe placeného) kontraktu.
Časy se mění
Ať už dopadne finálové klání mezi Chicagem a Tampou Bay jakkoliv, Stanley Cup si svoji cestu do České republiky najde. Což je zajisté pozitivní informace, uvážíme-li, že v posledních letech to přestává být pravidlem.
Zatímco v období 1999-2009 se slavná trofej vyhnula české kotlině jen jednou, v předchozích pěti letech byli naši hráči pouze na soupisce dvou vítězných týmů. V roce 2013 Frolík s Rozsívalem, o dva roky dříve byla na stříbrný pohár zapsána jména Davida Krejčího a Tomáše Kaberleho, kteří triumfovali s Bostonem Bruins.
foto: Icon Sportswire
