Po celý víkend probíhaly v Torontu velké oslavy, do Hokejové síně slávy byli uvedeni noví členové. Kromě čtveřice bývalých vynikajících hráčů (Modano, Forsberg, Blake, Hašek) a jednoho rozhodčího (McCreary) se dostalo i na zesnulého kouče Pata Burnse. Od jeho smrti uplynuly právě dnes čtyři roky.
Tehdy osmapadesátiletého trenéra přemohla v listopadu 2010 rakovina a hokejový svět truchlil. Návrh, aby byl uveden do Hokejové síně slávy, dokud byl ještě naživu, neprošel, na řadu přišel až letos. Někteří stále nemohou výběrové komisi odpustit, že nedostala Burnsovo jméno na seznam členů dříve, než definitivně prohrál svůj boj s rakovinou. Stalo se tak 19.listopadu 2010, dnes jsou tomu přesně čtyři roky. Cliff Fletcher, bývalý člen výběrové komise, řekl ESPN.com, že byl doslova zhnusen, když nebyla vůle přijmout Burnse do HHOF, dokud byl ještě naživu. Podle Fletchera to byl výsměch.
Slavnostního víkendového programu se v Torontu účastnila vdova po zesnulém kouči Line a Burnsova rodina. Zpráva o výběru jejího bývalého manžela do slavné Hockey Hall of Fame ji před pár měsíci zastihla v městečku Gilmanton, kde s Burnsem jeden čas žila. Zrovna tudy projížděla a zastavila, aby natankovala a sehnala něco k snědku. V tom jí zazvonil telefon. Na druhém konci byli Pat Quinn a John Davidson z HHOF.
„Asi to tak mělo být. Pat se tomu pravděpodobně tam nahoře zasmál,“ uvedla žena a dodala, že doma se spolu s manželem smáli často. Od pátku do pondělí Line Burns vzpomínala na život s legendárním trenérem. Jakmile v Air Canada Center promítali vzpomínkové video s nejslavnějšími momenty kariéry jejího manžela, včetně několika výbuchů vzteku na střídačce, smála se také.
Vítěz Stanley Cupu s New Jersey z roku 2003 a trojnásobný držitel Jack Adams Award pro nejlepšího kouče sezóny na střídačce křičel často. To byl celý Burns. Emotivní, výbušný. „Byla legrace to vidět, ale jsem si jistá, že tehdy to moc k smíchu nebylo,“ komentovala video vdova.
Pro celou Burnsovu rodinu to byly v pondělí na galavečeru velice emotivní okamžiky. Trenérův syn Jason měl ke slavnostnímu projevu od svého otce jasné instrukce. Měl především poděkovat klubům, ve kterých jeho otec působil, jejich fanouškům, nevynechal ani Waynea Gretzkyho.
„Pamatuji si, jak mi otec říkal, že se sem pravděpodobně jednou dostane. Říkal, ať mám raději připravený dobrý proslov, protože sem za něj půjdu já. Tak jsem tu, abych naplnil očekávání,“ řekl Jason Burns.
„Kromě toho, že to byl skvělý kouč, byl také v hokejovém světě respektován jako fantastický člověk,“ řekl komisař NHL Gary Bettman. „Je hezké vidět, že se mu dostalo uznání a jeho odkaz je zachován,“ dodal ligový šéf.
John Davidson, jenž letos poprvé výběrové komisi předsedal, zdůraznil, že proces výběru je každý rok jiný. „Jsou tu různí lidé a každý volí z jiných důvodů. Nechci se zabývat minulostí a tím, co se stalo nebo nestalo. Teď je členem, zaslouží si být členem, jeho žena a rodina jsou nadšení, a tak to mělo být,“ uvedl Davidson.
A jaký byl vlastně životní příběh tohoto náročného a emotivního kouče? Po sedmnácti letech, kdy sloužil jako policista v Gatineau v provincii Quebec, se dostal ke koučování týmu Hull Olympiques v juniorské QMJHL a dokázal s ním získat titul. Okamžitě ukázal, že má pro trenéřinu vlohy. Byl náročný, ale férový. Trénoval také v American Hockey League, než se konečně dočkal své šance v NHL.
A zanechal zde nesmazatelnou stopu. Během čtrnácti sezón v lize získal celkem třikrát cenu Jack Adams Award pro nejlepšího kouče sezóny. Nikdo jiný tuhle cenu třikrát nezískal. Jemu se to navíc povedlo se třemi různými týmy – Montrealem, Torontem a Bostonem.
Bývalí hokejisté mají pro Burnse jen slova chvály. „Pat Burns byl nejlepším koučem, jakého jsem během svého působení v NHL měl. Když jsem do Toronta přišel, znamenal pro mne všechno. On mne vše naučil,“ vysekl Burnsovi poklonu jiný člen Síně slávy a jeho bývalý svěřenec Mats Sundin.„Jsem rád, že jsem mohl být součástí jeho trenérské kariéry,“ nechal se slyšet Martin Brodeur, kterého v budoucnu členství v HHOF také nemine.
V play off své úspěchy ze základní části potvrzoval, slavný pohár se mu ale dlouho vyhýbal. Montreal dovedl do finále, s Torontem v roce 1993 vypadl až v sedmém utkání konferenčního finále proti Los Angeles. Nakonec se ale své chvíle s pohárem nad hlavou dočkal, radovat se mohl v roce 2003 s New Jersey.
„Byl to jeho velký sen, znamenalo to pro něj hodně. Spali jsme tehdy se Stanley Cupem celou noc. Jak často se vám přihodí, že ho máte v domě?,“ ohlédla se za 9. červnem 2003 vdova Line. Její muž byl prý na tento triumf náležitě hrdý.
Mít trofej v domě, to byla v té době skutečně rarita. Burns si veškerá ocenění schovával ve stodole za domem, nechtěl tyhle předměty tahat domů. Místo toho si potrpěl na obrázky slavných hokejistů, které zdobily jeho stěny. Ze zdi na něj shlížel třeba letící Bobby Orr, Ray Bourque nebo Martin Brodeur.
„Když jsem jednou nějakou trofej přinesla domů a řekla, že je moc hezká, další den byla stejně zpátky ve stodole,“ řekla bývalá manželka. Svůj vítězný prsten za vítězství ve Stanley Cupu si však Burns opatroval. Nyní jej nosí jeho syn Jason. „Když mu ho dával, byl naživu a byl velmi šťastný, že mu ho může předat,“ vybavila si Line a při pohledu na krabici s prstenem za uvedení do HHOF se usmála: „Tenhle bude můj.“
Při pátečním duelu Toronta s Pittsburghem se manželce bývalého kouče Leafs dostalo bouřlivých ovací. Na oplátku se usmála a ukázala fanouškům zdvižený palec. Poté vhodila mezi hokejky Diona Phaneufa a Sidneyho Crosbyho slavnostní buly. Na dotaz, jak by se na tomto místě její muž cítil, odpověděla: „Byla by to pro něj ohromná čest. Byl by velmi pokorný a zřejmě poprvé ve svém životě by byl oněmělý.“
Oněmělý, to Burns vskutku nebýval. Právě naopak. „Pat byl velmi emotivní, ale vždycky dával zodpovědnost hráčům, nikdy ne rozhodčím. Hráči byli zodpovědní za své činy. Taky jsme si řekli svoje, ale vždy byl velmi profesionální, žádná nevraživost,“ řekl na adresu kouče další z oceněných, rozhodčí Bill McCreary.
Mike Modano si pod Burnsem málem zahrál v juniorech, ale celek Hullu si tehdy nakonec vybral jiného hráče. Přesto i nejproduktivnější Američan historie poznal, jak rádi pod ním hráči hráli. „Pat byl fenomenálně respektovaný napříč celou ligou. Slyšel jsem, že pro něj hráči hráli moc rádi. Také ostatní trenéři jej uznávali, a to je nejvíc, co můžete žádat. Byl upřímný, vždy vám řekl, jak na tom jste, jaká je vaše role. Takoví chlapi bývají nejlepší,“ řekl Modano.
„Doma to byl úplně jiný Pat než v práci. V práci byl tak soustředěný a disciplinovaný, zatímco doma to byla čistá radost. Byl tak zábavný. Měl neobyčejný smysl pro humor, chybí mi to,“ dodala vdova s tím, že její muž nikdy netahal hokejové starosti domů.
Život tohoto policisty a trenéra zdaleka nebyl idylický. Rozpadlo se mu první manželství, občas nebylo snadné s ním vyjít. Jeho komplikovaná osobnost měla i své temné stránky. Hokejový svět však Pata Burnse miloval a Pat Burns zase miloval hokej. V National Hockey League odkoučoval 1 019 utkání s bilancí 501 výher, 165 remíz a 353 porážek. Ze 149 zápasů play off jich vyhrál 78.
Pokud jde o jeho kariéru, říkal svým dětem: „Neplačte, protože to končí, buďte šťastní, že se to stalo.“ A v době, kdy už věděl, že umírá, klidným hlasem pronesl: „Vím, že se můj život chýlí ke konci, a akceptuji to.“ Jeho popel je uložen v malém městečku Georgeville na břehu jezera Lake Memphremagog. Na náhrobku je napsáno jen:
Patrick J. Burns
1952 – 2010
Oddanost. Disciplína. Odvaha.
