Paul Kariya byl uveden do Sportovní síně slávy v Britské Kolumbii

Přidal  Roman Blaha   do  , , , ,      2. 6. 2015 12:25    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Paul Kariya byl uveden do Sportovní síně slávy v Britské Kolumbii  

Na první pohled byste na něm nepoznali, že svůj čas tráví surfováním v Kalifornii. Není nijak zvlášť opálený, vlasy nemá blonďaté od sluníčka. Přesto je tomu tak, bývalý vynikající útočník Paul Kariya je dnes mnohem více surfařem než hokejistou.

Čerstvý člen Sportovní síně slávy Britské Kolumbie (B.C. Sports Hall of Fame) je jedním z nejlepších hokejistů, kteří se kdy do světa NHL vydali právě z nádherného kraje na západě Kanady.

Selänne a Niedermayer: jako surfař je vážně skvělý

„Ano, surfuju čtyři až pět dnů v týdnu,“ přiznává Kariya, kterému dělají při mořských radovánkách společnost další bývalí hráči, například Scott Niedermayer. Ten o Kariyovi tvrdí, že je i na prkně vynikající. „Na někoho, kdo nesurfuje celý život, myslím, že bych nenašel nikoho lepšího.“

Také další spoluhráč z Anaheimu, Teemu Selänne, potvrzuje jeho slova. Kariya prý čte knihy o surfování a sleduje videa, to vše proto, aby se zdokonalil. „Chce být tak dobrý, jak jen to půjde,“ říká Selänne. Samotný Kariya, jak je jeho zvykem, o sobě hovoří podstatně skromněji. „To je velmi přehnané, vždyť jsem rád, že na tom sotva stojím,“ směje se.

„Jeden můj přítel říká, že nejlepší surfař je ten, který se tím nejvíce baví. Pokud se na to budeme dívat takto, pak ano, jsem dobrý surfař. Za normálních okolností do něj mám ale daleko,“ nepřeceňuje své dovednosti.

A jak se k tomuto sportu vlastně dostal? Bylo to během výluky v NHL, kdy se potřeboval nějakým způsobem udržet v kondici a surfování mu přišlo jako vhodná aktivita. „V téhle oblasti teď navíc bydlí spousta bývalých hokejistů, takže je to pro mne i šance, jak být v hokejové komunitě, zůstat v kondici a být v kontaktu s kamarády tak, jak za hokejových časů,“ říká jeden z nejpopulárnějších Kačerů všech dob.

Hokej na vedlejší koleji

Od chvíle, kdy v roce 2010 odehrál svůj poslední zápas v NHL, se stáhl do ústraní. V hokejových kruzích ho příliš nevidíte, dokonce ani nehraje žádné exhibice a utkání veteránů. „Jednou jsem si byl zabruslit s neteří. Jezdím trochu na kolečkových bruslích, ale hokej jsem nehrál od doby, co jsem skončil v NHL,“ přikyvuje.

Dokonce ani neudržuje kontakt s organizací Ducks. Když Kačeři slavnostně vyvěšovali pod strop haly osmičku jeho kamaráda Selänneho, jel zrovna s rodinou lyžovat. Finský blesk Selänne před dvěma lety prohlásil, že z něj cítí určitou hořkost nad tím, jak jeho kariéra v šestatřiceti letech skončila následkem mnoha otřesů mozku. Kariya však trvá na tom, že na hokej nezanevřel.

„Někteří hráči ukončí kariéru a jejich cesta vede ke koučování, ke skautingu nebo se stanou generálními manažery. Já jsem ale miloval hraní. Kdyby to šlo, pořád bych ještě hrál,“ svěřuje se.

Skvělou kariéru ukončily otřesy mozku

Kariyu si v roce 1993 vybrali zástupci Ducks jako celkou čtyřku draftu. Devět sezón strávil rychlonohý šikula v Anaheimu, následoval rok v Coloradu, dvě sezóny v Nashvillu a tři v St. Louis. V National Hockey League nastřídal přes 400 branek a za celou kariéru si udržel průměr přesně bod na zápas (989 utkání, 989 bodů).

Celkem třikrát byl jmenován do prvního All-Star týmu a dvakrát získal Lady Byng Trophy pro hokejového gentlemana. Drsné zákroky soupeřů, mezi které patří zejména hity Garyho Sutera z roku 1998, úder Scotta Stevense do hlavy z finále Stanley Cupu 2003 nebo loket Patricka Kalety z roku 2009, si na zdraví technického forvarda vybraly krutou daň.

Během sezóny 2010-2011 zkoušel překonat následky těchto četných zranění a vrátit se, poté, co vynechal celou sezónu, ale definitivně oznámil odchod ze scény. V té době se také kriticky vyjadřoval na adresu ligy, že toho nedělá pro ochranu zdraví hráčů dost. Volal po desetizápasových suspendacích už při prvním prohřešku (zranění) a po pokutách pro kouče a klubové majitele.

„Stále se o tom mluví, takže tu pořád máme problém. Podle mne nemají cílené útoky na hlavu v naší hře místo. Hráči, kteří takhle na soupeře útočí, nemají v NHL co dělat,“ tvrdí rázně Kariya.

Největší zážitek? Jednoznačně ZOH v Lillehammeru

Ve sbírce má zlatou olympijskou medaili ze Salt Lake City 2002, o rok později došel s Kačery do finále Stanley Cupu. Sám však za nejlepší hokejovou vzpomínku považuje účast na ZOH 1994 v norském Lillehammeru, kde zářil jako teenager a s javorovým listem získal stříbro. Zlato jim tehdy ukradl slavnou fintou v nájezdech Peter Forsberg.

„Bylo to naposled, kdy naši zemi reprezentovali amatéři. Když jsem vyrůstal, spousta lidí říkala, že jsem příliš malý na to, abych hrál v NHL. Olympijský tým mi měl sedět více,“ vzpomíná na svou nominaci.

„Pamatuji si to jako by to bylo včera. Na slavnostní zahájení po boku krasobruslařů, bobistů, rychlobruslařů…byl jsem součástí něčeho většího, byla to úžasná zkušenost. Pro mne osobně to byl úplně nejsilnější zážitek.“

Čtvrteční slavnostní banket, během kterého byl uveden do B.C. Sports Hall of Fame, opět komentoval velice skromně. „Je to pro mne neuvěřitelná pocta, být ve společnosti tolika skvělých sportovců, kteří pro naši provincii tolik znamenají. Přijímám to s pokorou, až mě z toho mrazí,“ vysoukal ze sebe dojatý Kariya.

Foto/Photo by: Icon Sportswire

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.