Pohádka Dylana Larkina. Na nového Yzermana či Toewse se valí chvála ze všech stran

Přidal  Roman Blaha   do  , ,      5. 2. 2016 13:04    Komentář  

Můžete to slyšet ze všech stran. Superlativy na adresu devatenáctiletého zázraku letošní sezóny není třeba šetřit. „Seznamte se s novým Jonathanem Toewsem! Ano, opravdu je tak dobrý,“ píše na titulní straně renomovaný zámořský magazín The Hockey News o detroitském mladíkovi, který letos bez jakéhokoli přehánění oslnil fanoušky i experty NHL. Proč je tedy Dylan Larkin tak výjimečný a čím se odlišuje od svých vrstevníků?

„Není to v tom, že by byl výrazně šikovnější nebo o tolik disciplinovanější než ostatní. Co jej činí výjimečným, je jeho houževnatost a tvrdošíjná zarputilost, s jakou chce za každou cenu vyhrávat a stát se nejlepším hokejistou planety,“ píše Ken Campbell v posledním čísle THN.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Jeho výkony v nováčkovské sezóně patří mezi největší překvapení, jakých jsme se od nějakého zelenáče dočkali za velmi dlouhou dobu. Kouč Red Wings Jeff Blashill si jej nemůže vynachválit a potvrzuje, že Američan s kanadskou krví má v sobě „neuvěřitelnou vnitřní touhu.“

Své schopnosti piloval jako kluk na jezeře Oakland Lake, přicházel mnohem dříve, než ostatní, a z ledu odcházel dávno po tom, co už všichni odešli. „Byli jsme tam jen já, puk a branka. Takové bylo mé dětství. V NHL chcete za každou cenu vyhrávat a sbírat body, ale na jezeře vás zajímá jen hokej,“ vzpomíná rodák z Waterfordu v Michiganu na své dětství.

Hokej má ostatně v krvi. Jeho táta Kevin pochází z předměstí Toronta a dokonce získal hokejové stipendium na University of Maine. Jeho kariéru však brzy ukončilo zranění kolene. Jako potomek irských přistěhovalců byl dobrý také ve fotbalu. Na univerzitě v Indianě později potkal svou lásku, oženil se a usadil v oblasti Detroitu, kde rozjel podnikání. Kevinův bratr Jimmy byl dokonce členem kanadské fotbalové reprezentace. Jejich máma, Dylanova babička, stále žije v Torontu.

„Mám kamaráda původem ze Sarnie, který vyrobil u jezera osvětlení, takže vždycky v sobotu kluci hráli do půlnoci venku a my jsme se dívali na Hockey Night in Canada,“ vzpomíná Kevin na oblíbený rituál mnoha kanadských rodin. Nekonečné hodiny strávené na jezeře dnes nesou ovoce ve slavné Joe Louis Areně v Detroitu, kde Dylan Larkin předvádí své umění tisícům hokejových fanoušků. Když kdysi na jezeře netrefil branku, musel puk nahánět třeba až na druhou stranu jezera. Tehdy možná položil základy svého vynikajícího a výbušného bruslení.

Když se v létě, po jediné sezóně v týmu michiganské univerzity a bronzové medaili z juniorského MS, chtěl ucházet o místo v prvním týmu Detroitu, generální manažer Ken Holland jeho rodiče varoval. „Řekl jsem Dylanovi a jeho rodině, že je to jejich rozhodnutí, ale že může klidně v listopadu sedět v autobuse, který pojede z Grand Rapids do Rockfordu,“ vybavuje si GM Rudých křídel, že měl o připravenosti mladíka na scénu NHL jisté pochybnosti a připouštěl i možnost, že začne na farmě.

Nakonec se ale ukázalo, že šlo o jedno z nejlepších rozhodnutí pro všechny strany. Larkinův základní plat činí pouhých 925 tisíc dolarů, za které odvádí excelentní výkony, a je na nejlepší cestě vydělat si také slíbené bonusy. Jeden, v hodnotě padesáti tisíc, už dostal za nominaci do All-Star Game.

To však není všechno. Larkin je nejmladším hráčem za poslední čtvrtstoletí, jenž si vydobyl stálé místo na soupisce Red Wings. V NHL debutoval ve věku 19 let a 71 dní. Naposledy se takto mladý hráč objevil v detroitské sestavě v roce 1990 a byl jím Keith Primeau, jemuž bylo necelých devatenáct. Před ním se něco podobného povedlo Stevu Yzermanovi v roce 1983.

Larkin byl sice při svém debutu v NHL o něco starší než svého času Martin Lapointe a Shawn Burr, tihle dva se ale natrvalo usídlili v kádru až po dvacátých narozeninách. Larkin je už nyní přirovnáván k Jonathanu Toewsovi a v Detroitu doufají, že z něj vyroste druhý Steve Yzerman. Je prý jen otázkou času, než dostane na hruď kapitánské céčko.

„Zůstane tu navždycky. Je opravdu výjimečný,“ říká na adresu svého spoluhráče Henrik Zetterberg a připomíná, že v Detroitu je zvykem udržet si milované hráče až do konce jejich kariéry. „Bude duší Red Wings, tak jako jí byli Steve Yzerman, Nick Lidström, Henrik Zetterberg nebo Pavel Dacjuk,“ je přesvědčen Ken Holland, kterého už všechny pochybnosti nadobro opustily.

Mimochodem, přirovnání ke Stevu Yzermanovi a Jonathanu Toewsovi, kapitánům vítězných týmů, není nikterak přehnané, alespoň dle čísel z nováčkovské sezóny zmíněných borců. Quiet Captain (Steve Y.) nasbíral v sezóně 1983-84, kdy mu bylo 18 let, v osmdesáti zápasech 87 bodů za 39 branek a 48 asistencí. Captain Serious (Toews) jako devatenáctiletý v ročníku 2007-08 nakupil za 64 utkání celkem 54 body (24 + 30). Larkin má aktuální sezónu, pokud mu vydrží zdraví a forma, rozjetou na hodnotu okolo 60 bodů.

Jeho raketovému úspěchu jistě pomohlo, že dostává prostor v první formaci po boku právě Zetterberga a Justina Abdelkadera. Navíc hraje v organizaci, kde je zažitá vítězná kultura. Momentálně bydlí v domě se spoluhráči Lukem Glendeningem a Rileym Sheahanem. „Lukea Glendeninga následuj jako štěně,“ poradil mu v létě Holland. A Larkin poslechl.

Denně vstával v pět a jel 45 minut do centra Detroitu, aby se spoluhráči dřel v tělocvičně. Moc dobře věděl, že k úspěchu nevede žádná zkratka. Jeho vnitřní motivace a tichá sebedůvěra se ukázaly jako významný faktor. „O Vánocích jsem měl dvanáct gólů a chtěl jsem víc. Chtěl jsem víc času na ledě a hrát lépe v přesilovce. Jednou jsem chtěl zůstat na ledě o dvacet minut déle, ale už nastupovali Devils,“ přidává úsměvnou historku z jednoho tréninku.

Vždycky jsem se chtěl stát nejlepším hráčem na světě. Bude to těžké, ale neexistuje žádný důvod, proč bych jím nemohl být,“ věří si. „Jsem ve skvělém klubu a budu dál makat,“ slibuje.

Detroit má ve své historii pět vítězů Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže a kupodivu mezi nimi nenajdeme jména Yzerman, Howe nebo Lidström. Naposledy tuto cenu získali v detroitském dresu brankáři Terry Sawchuk (1951), Glenn Hall (1956) a Roger Crozier (1965). Stane se Larkin po dlouhé době šestým držitelem této ceny z Hockeytownu?

Výrazně na sebe skauty upozornil na juniorském šampionátu v roce 2015, kam odjížděl ve stínu hvězdného Jacka Eichela. V závěru zápasu proti Kanadě v základní skupině ukázal, jak moc touží vyhrávat. V závěrečných minutách nejprve snížil na rozdíl jediné branky a poté, co Kanaďané střelou do prázdné branky opět odskočili do dvougólového vedení, vstřelil za dvanáct vteřin znovu kontaktní gól. Kanada nakonec přidala další trefu do opuštěné branky, Larkinova touha nevzdat se ale udělala dojem. „Takhle si představuji pravé srdce týmu,“ prohlásil Ken Holland.

„Ptáte se mne, zda jsem překvapen, že je naším nejlepším střelcem a je lídrem celé NHL ve statistice plus/mínus? Samozřejmě. Před sezónou by nás ani nenapadlo, že povede naše klubové statistiky,“ přiznává kouč Jeff Blashill. Někteří mladí hráči přijdou do NHL a jsou bezradní, nějaký čas jim trvá, než si zvyknou a pochopí určité věci. Larkinovi prý všechno stačí říci jednou.

Jeho kariéra v NHL zatím čítá 50 utkání, 17 branek, 18 asistencí a 35 bodů. S třiadvaceti kladnými body ve statistice účasti na ledě patří k nejlepším v celé lize. Naposledy o svém umění přesvědčil včera, když při porážce s Floridou v poměru 3:6 dvakrát skóroval. Nedávno se při dovednostních disciplínách na All-Star Game zaskvěl tím, že překonal letitý rekord Mikea Gartnera v soutěži o nejrychlejšího bruslaře.

Čeho se ještě letos od Dylana Larkina dočkáme?

Foto: Icon Sportswire

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.