- Reklama -

Pojede Scott na Utkání hvězd? To je ve hvězdách

- Reklama -

Když minulou středu posílali Coyotes Johna Scotta na farmu do Springfieldu, sdělili mu, že ho včas povolají zpět, abych  mohl odcestovat na All-Star Game. Arizonský bitkař měl při exhibici konané koncem ledna v Nashville na základě výsledků hlasování fanoušků zastávat funkci kapitána Pacifické divize.
O dva dny později byl 33letý útočník skutečně opět na soupisce prvního týmu Kojotů, ale jen formálně, aby mohla být uskutečněna jeho výměna do Montrealu. Canadiens ho vzápětí znovu přesunuli do AHL, tentokrát už ale bez jakýchkoliv příslibů návratu. Habs navíc patří do Atlantické divize, kde už byl jako kapitán určen floridský Jaromír Jágr.
„Liga zkoumá, jak se tato výměna projeví na sestavě Pacifické divize pro Utkání hvězd 2016,“ vydala tehdy NHL pouze stručné prohlášení.
O novém Scottově působišti v něm nebyla ani zmínka. Ve stejné nejistotě tonul edmontonský rodák i v neděli, kdy se poprvé od výměny postavil před mikrofony.
„Rád bych pro vás měl nějakou odpověď, ale od lidí z NHL jsem nic neslyšel. Nevím, jaký je jejich postoj. Tahle věc je pořád nejistá,“ sdělil novinářům v St. John’s.
Na vyřešení problematické kauzy má zámořská soutěž ještě deset dnů. Pravdou je, že John Scott by momentálně nastupoval dosti nerozehraný. V NHL si připsal poslední start na Silvestra, v AHL při nedělním utkání s Torontem také jen seděl na tribuně.
Ani v době konání All-Star Game původně nepočítal s herním vytížením. „Nikdy bych neočekával, že pojedu do Nashvillu nebo na kterékoliv jiné Utkání hvězd. Když jsem vyhrál hlasování, bylo to pro mě velké překvapení, něco úžasného. Byl jsem šťastný.“
Tváře představitelů NHL naopak štěstím nezářily. Už jsme psali o tom, že liga i Coyotes se snažili Scottovi jeho účast rozmluvit, ale on – především na základě podpory ze strany rodiny – se rozhodl nezklamat důvěru fanoušků.

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -