- Reklama -

Pořád mu to hraje. Theo Fleury vyměnil hokejku za kytaru a vydal debutové album!

- Reklama -

Theo Fleury patřil k těm nejtalentovanějším hokejistům, kteří se kdy proháněli po zámořských kluzištích. Během patnácti sezón v NHL posbíral 1088 bodů v 1084 odehraných zápasech a podobně jako Martin St. Louis i on názorně předvedl mladým hráčům po celém světě, že i s malým vzrůstem (měří jen 168 cm) se dají dokázat velké věci.
Ale zatímco Fleuryho hokejové kariéře chyběla jen pověstná třešnička na dortu v podobě zisku Stanley Cupu, jeho osobní život se nesl v daleko temnějším duchu. Dlouhá léta zápasil se závislostí na drogách a alkoholu, v roce 2009 se ve své autobiografii nazvané „Playing with Fire“ svěřil s šokujícím tajemstvím, že ho v mládí sexuálně zneužíval jeho někdejší trenér.
Hokejový život dnes sedmačtyřicetiletého Kanaďana už je dávno u konce, rodák z městečka Oxbow však našel zalíbení v jiném odvětví zábavního průmyslu – totiž v hudbě. Se svojí kapelou The Death Valley Rebels nahrál album nazvané „I Am Who I Am,“ které reflektuje Fleuryho životní osudy. Titulní píseň „My Life’s Benn A Country Song“ už sama o sobě odpovídá na otázku, jakému hudebnímu žánru se někdejší útočník Calgary, Colorada, NY Rangers a Chicaga věnuje.

„Všechny písničky vypovídají o mém životě, o mých zkušenostech a mých trápeních. Ale také o tom, že s každým problémem se můžete vypořádat, a že vždy je tu naděje, třebaže už sami v žádné východisko nevěříte. Pokud to na lidi zapůsobí a naše písničky jim alespoň trochu odlehčí v jejich těžké životní situaci, pak si můžeme říci, že jsme odvedli dobrou práci. Protože bez ohledu na to, jak špatně na tom zrovna jste, nikdy nezapomeňte, že vždy existuje cesta zpátky,“ vysvětluje Fleury.
„Jsem si vědom toho, že hodně lidem to přijde přinejmenším úsměvné, až se dozví, že Theo Fleury nahrál nějaké country album. Pochopitelně nejsem nejlepší zpěvák na světě, ale aby vám můj hlas rval ušní bubínky, od toho má také daleko. Hudba mě provázela celým mým životem. Jako malý jsem hrozně rád poslouchal svého dědečka, když hrál na housle. Můj otec zase zpíval a hrál na kytaru. Jako rodina jsme vždycky tíhli ke country – poslouchali jsme Charleyho Pridea, Bucka Owense, Hanka Snowa a další staré mazáky. Proto se věnuji právě tomuto hudebnímu žánru.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -