Příběh jedinečného, Milan Lucic se popral s osudem přehlíženého – II. díl

Přidal  Robert Rampa   do  , , ,      22. 10. 2016 8:00    Komentář  

V roce 2003 si Milana Lucice v draftu WHL nikdo nevybral, což dosud nezapomněl. Nikdy však nedovolil, aby ho tento neúspěch odradil od hry. „Odrazil jsem se od toho. Jako většinu dětí, které nejsou do WHL draftováni, i mě to trochu poslalo ke dnu. Ptal jsem se sám sebe, co je špatně. Že možná nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. Byl jsem z toho opravdu smutný, protože uvnitř sebe jsem věděl, že jsem na to měl, jen mě nevybrali,“ vzpomíná Lucic.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Přehlíželi ho, vynechávali. Chtělo to velkou dávku štěstí, aby se mohl odrazit. Jako junior hrál v DeltaIceHawksPacific Junior Hockey League. Jeho tým hrál proti Grandview Steelers a na ten zápas se přijeli podívat skouti z Vancouveru Giants.Sledovali Kyla Turrise (z Grandview). Turris pak skončil jako celková trojka draftu NHL v roce 2007.

Zatímco Turris byl cílem, Lucic musel sám sebe donutit k velkolepému výkonu. „V tom zápase mě vyhlásili první hvězdou,“ říká Lucic opět s úsměvem. „Jen jsem šel a hrál svou hru. Vůbec jsem nevěděl, že nás někdo sleduje. Další den mi přišla zpráva, že si mě Vancouver zařadil do seznamu, zaujal jsem je. Vlastně úplnou náhodou jsem skončil v pravý čas na pravém místě. V ten den začala moje jízda na horské dráze. Do té doby jsem prostě musel spoléhat na štěstí. A moc lidí to o mně neví,“ dodává.

Když bylo Lucicovi 16, nikdo ho ani do juniorského týmu nechtěl. Během léta se rozhodl odjet na výlet do Číny se svou saxofonovou kapelou. „Den po návratu z Číny jsem dostal zprávu z B týmu Ice Hawks. Jejich trenér Shane Kuss, s kterým mimochodem stále v létě tvrdě pracuju, mi řekl, že dělají náborový trénink pro B tým.


Bude vás zajímat:


Mluvil jsem s ním a byl jsem takový nerozhodný, zrovna jsem se vrátil po čtrnáctihodinovém letu ze Šanghaje, nevěděl jsem, jestli by to za to stálo. Chvíli před začátkem náboru jsem se podíval na tátu a rozhodl se jít. Hned po tréninku jsem se dostal do týmu. Myslím, že byli zaujati tím, že po návratu z Číny mám ještě chuť hrát hokej. To, že jsem hokej miloval, mi odstartovalo kariéru,“ říká Lucic opřen na židli.

„Když jsem začal hrát za Vancouver Giants, byl jsem spíš kluk do čtvrté lajny. Prvních několik zápasů odehrála naše lajna jen tři střídání za třetinu. Vzali si mě spíš pro bitky než pro útočné schopnosti. Vždy jsem měl hokejové cítění, byl jsem schopen se učit a uměl jsem dávat góly, jenomže kvůli tomu si mě nevzali. Bylo to díky mé tvrdosti, neústupnosti, napadání a podobným věcem,“ vzpomíná Lucic.

Měl to štěstí, že ho ve WHL trénovala legenda Don Hay. Ten viděl, že Lucic potřeboval nabrat sílu, vyvinout se, aby to mohl skloubit se svými schopnostmi. Díky tomu dokázal svou hru takto vyrovnat. „Byl na mě vážně drsný. Ne proto, že jsem byl neřízená střela, ale chtěl mi pomoct nasměrovat mou hru tím správným směrem. Abych byl úspěšným hráčem, jakým jsem se měl stát. Silový útočník, bylo to skvělé,“ chválí svého trenéra Lucic.

Druhý rok ve Vancouveru se už Lucic stal důležitější částí týmu, další rok už převzal velkou roli. „Pořád na mě tlačil, abych byl tím silovým útočníkem. Abych neztratil sílu na hity, napadání, které jsem přidal ke kanadským bodům,“ vzpomíná na těžké roky mezi juniory.

Poté, co jej vybral Boston jako celkovou padesátku draftu 2006, nastřádal Lucic v posledním roce juniorky 68 bodů v 70 zápasech. Dalších 19 přidal v play off, kde nakonec Giants padli s Medicine Hat Tigers. Naštěstí Giants ten rok pořádali Memorial Cup. Tam si na Tigers smlsli před vyprodanou halou 3:1 a Lucic byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem celého turnaje. (Posbíral 7 bodů v 7 zápasech)

V roce 2007 jako devatenáctiletý debutoval za Bruins. A jeho styl se nezměnil po celou kariéru. „Hráčem, jakým jsem byl ve WHL, jsem byl po celou dobu i v NHL,“ říká. Lucicova láska k hokeji ho u hry udržela i přes všechna protivenství. Zjistil, že jeho styl hry není ostatním vůbec příjemný, soupeřům se proti němu hraje těžce. A on si svůj styl stále drží.

Foto: Bridget Samuels

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1995, student žurnalistiky. V hokeji obdivuji fyzický kontakt, odvahu vložit své zdraví ve prospěch týmu. Trochu i té kontroverze a provokace. I proto mě od začátku okouzlila hra Boston Bruins. Hráči jako Campbell (jeho odehrané oslabení se zlomenou nohou), Lucic, Marchand jsou jen špičkami v seznamu. K živému zápasu NHL jsem se dostal jednou v Praze, kde se utkaly tehdejší Phoenix a právě Boston.