- Reklama -

Rodina na prvním místě. Bryzgalov zvažuje ukončení kariéry

- Reklama -

Na přelomu roku odchytal Ilja Bryzgalov osm zápasů za Anaheim, ale když ho Kačeři poslali na farmu do Norfolku, vyhlásil stávku a následně s ním klub rozvázal smlouvu. Nové angažmá nijak intenzivně nehledá. Pokud se mu někdo neozve do konce prázdnin, lapačku s vyrážečkou zřejmě pověsí na hřebík.
„Plánuju ukončit sportovní kariéru,“ vzkazuje světu prostřednictvím oficiálních stránek ruského klubu Lada Togliatti, kde v těchto dnech pomáhá vést tréninky mladších žáků, mezi nimiž je i jeho syn Vladislav. „Ještě to není stoprocentní, přemýšlím o tom, ale během půldruhého měsíce bych se chtěl rozhodnout.“
Brankář se zkušenostmi ze 465 zápasů NHL, který má ve sbírce Stanleyův pohár z roku 2007 právě s Ducks, vzhlíží především k nabídkám ze zámoří. „Letos se chystám vrátit do Philadelphie. Dokud budeme žít ve Spojených státech, KHL neřeším, ale situace se může ještě změnit.“
Rodina je hlavním důvodem, proč hokej pomalu odsouvá na vedlejší kolej, alespoň v aktivní podobě.
„Hodlám se věnovat dětem, být u toho, když se staví na vlastní nohy, věnovat se co nejvíc jejich vývoji. Během kariéry jsem to kvůli zápasům a cestování nemohl dělat v dostatečné míře. Prakticky si ani nevšimnete, jak vám děti rostou. Jsou teď ještě malé, takže mám dobrou příležitost trávit s nimi čas a vidět, jak rostou.“
Desetiletý Vladislav je rovněž gólmanem, a kvalitním. Uvidíme tedy za pár roků na vrcholné hokejové scéně dalšího Bryzgalova?
„Sám ať si rozhodně, jestli chce chytat profesionálně. Já ho podpořím ve všem, co bude dělat,“ říká hrdý otec, který zatím nepřemýšlí o tom, že by na praxi s trénováním dětí navázal i u dospělých. „Zatím se soustředím na to, abych synovi předal všechny své znalosti. Když mám v Americe čas, pomáhám jeho trenérovi. O tom, že bych se trenéřinou živil trval, jsem ještě nepřemýšlel.“
Foto/Photo by: Bridget Samuels

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -