ROZHOVOR: Na Memoriál Ivana Hlinky nikdy nezapomenu, říká brankářský talent Daniel Vladař. Nyní vzhlíží k NHL

Přidal  Josef Michl   do  , , , , ,      2. 3. 2018 9:29    Komentář  

Daniel Vladař patří k největším brankářským talentům českého hokeje. Již třetí sezónu působí za oceánem, kde nastupuje převážně za tým Atlanta Gladiators v ECHL. V roce 2015 pak byl draftován z celkového 75. místa, když po něm sáhli zástupci Boston Bruins.

Dvacetiletý rodák z Prahy věří, že draftem to neskončilo, a je odhodlaný se v National Hockey League prosadit.

Jaké byly vaše hokejové začátky v ČR?

Začínal jsem s hokejem na Spartě ve svých pěti letech. K hokeji mne přivedl otec jako fanoušek Sparty. Ve Spartě jsem působil až do čtrnácti let. Poté jsem se díky bývalému majiteli Vítu Chalupovi mohl přesunout na jeden rok do Roudnice nad Labem, odkud se mi za pomoci agenta Aleše Volka podařil přestup k Rytířům Kladno. Tam jsem i poprvé načuchl k hokeji dospělých.

Co bylo hlavním důvodem vašeho odchodu do zámoří a jak bylo těžké přizpůsobit se tamnímu životu?

Bylo to hlavně rozhodnutí celé rodiny a všech trenérů a agentů, kterým věřím. Věřil jsem, že juniorský hokej v Americe mi více pomůže přizpůsobit se zámořskému hokeji. Ze začátku jsem měl veliké problémy s řečí a s celkovým stylem života v Americe. Ale mám bezvadné rodiče, kteří mi pomohli se adaptovat a vždy mě podporovali i v těžkých chvílích. Měl jsem štěstí, že jsem v Chicagu potkal českou rodinu, která mi velmi pomohla se rychleji adaptovat a v neposlední řadě i americkou rodinu, která ke mně byla vždy velice vstřícná a pomáhala mi.

Jak probíhá váš běžný hrací den?

Samozřejmě mám svoje rituály, ale snažím se je postupně omezovat. Většinou máme rozbruslení, kde mám za cíl rozproudit tělo. Poté následuje kvalitní a zdravý oběd, spánek a poté už pouze předzápasová rutina.

Dodržujete nějaké předzápasové rituály?

Ano, ale asi by to nebyly účinné rituály, kdybych je všechny prozradil. Prozradím, že si vždy nandávám výstroj zprava a jím vždy kuřecí maso s rýží na domácí zápasy.

V letošní sezóně jste odchytal dva zápasy v AHL za Providence, ve kterých se vám opravdu dařilo. Mohl byste nám přiblížit, v čem je největší rozdíl mezi AHL a ECHL?

Rozdíl tam samozřejmě je, určitě hráči v AHL jsou lépe technicky vybavení. Každý tým má nejméně jednu lajnu, která cestuje mezi AHL a ECHL a má v kapse AHL kontrakty. Navíc se v ECHL hraje pouze na tři lajny, takže hokej je častokrát mnohem ofenzivnější.

Embed from Getty Images

Jak jste zatím spokojený s právě probíhající sezónou po osobní a týmové stránce?

Vždycky mě moji nejbližší učili být sám k sobě kritický, takže samozřejmě vše vždy může být lepší, ale cítím, že jsem oproti minulému roku udělal pokrok a týmově jsme po dlouhé době v postupových pozicích zajišťující playoff.

V ročníku 2014/15 jste dokázal s českou reprezentací vybojovat stříbrné medaile na Memoriálu Ivana Hlinky. Jak na tento turnaj vzpomínáte a co pro vás znamená obléknout reprezentační dres?

Reprezentační akce je samozřejmě vždy ta největší událost za celou sezonu. Je to pro mne obrovská čest nastoupit a reprezentovat naši zem. Měl jsem tam možnost potkat mnoho skvělých hráčů a trenérů, kteří toho v hokeji tolik dokázali. Když si vzpomenu na Memoriál Ivana Hlinky, tak mi dodneška nastupuje husí kůže po celým těle. Troufnu si říct, že to byl pro náš ročník 1997 nejúspěšnější turnaj a sešla se tam skvělá parta. Je to turnaj, na který do konce života nezapomenu a pokaždé když si na to vzpomenu, okamžitě bych se tam vrátil a tu Kanadu ve finále rád porazil, protože věřím, že jsme na to měli.

Embed from Getty Images

Jak velkým snem je pro vás dostat se do NHL? 

Sen je to největší, obětuji tomuto snu celý hokejový život a udělám maximum, abych se tam jednoho dne probojoval. Samozřejmě to není jednoduché, ale věřím, že pilnou prací a hlavně pokorou se mi to podaří.

Kdo je vaším největším hokejovým kamarádem?

Petr Křepelka z Kladna, Lukáš Doudera z Litvínova, Matěj Chalupa z Plzně, Tomáš Pitule, který momentálně působí v Bělorusku, a Šimon Stránský z Vítkovic.

Máte svůj hokejový vzor, ke kterému vzhlížíte?

Od malička to byl tátův veliký kamarád Josef Straka, od mala mi vždy radil a pomáhal mi v nejednoduchých chvílích a naučil mne věřit sám v sebe. Dodneška mu za to děkuji. Dodnes mi pomáhá a je takovým přítelem na telefonu pokaždé, když něco nejde směrem, kterým bych si přál. Z brankářské školy to bude určitě Radek Jirátko, který momentálně působí na Kladně. Strašně mi s Michalem Hamršmídem pomáhají mimo sezónu, kdy se připravuji v ČR.
A z NHL se mi líbí Pekka Rinne.

Co byste poradil začínajícím hokejistům?

Nevím, zda jsem nabral tolik zkušeností, abych mohl radit mladším, ale naučil jsem se věřit sám v sebe a pokaždé jít cestou, která mě dělá šťastným a že se skvělou rodinou okolo sebe je vždy vše pozitivnější.

Autor