Ryan Callahan: poctivý dříč, jehož zastavila záda

Přidal  Lukáš Zitka   do  , , ,      23. 6. 2019 19:08     Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ryan Callahan: poctivý dříč, jehož zastavila záda  

Fanda NHLHráčská kariéra Ryana Callahana je u konce.

Někdejší kapitán New Yorku Rangers se dozvěděl od lékařů nepříjemnou novinu – trpí degenerativním onemocněním páteře (psali jsme ZDE). Následky? Fatální, nejen pro jeho hokejový, ale především osobní život. Opora Lightning musí ze dne na den skončit s profesionálním sportem.

Callahan byl od začátku považovaný za velký příslib amerického hokeje. V dresu Guelph Storm z OHL sice nevládl ofenzivním statistikám, už tehdy ale nešlo přehlédnout jeho mimořádný vůdčí instinkt.

Ve dvou ze čtyř let, které v Guelph strávil, měl na prsou kapitánské „C“. V sezoně 2003-2004 se v dresu Storm společně s několika dalšími pozdějšími hráči NHL Danem Girardim, Kevinem Kleinem, Camem Janssenem nebo Danielem Paillem stal šampionem této juniorské soutěže. V základní části sice se svým bodovým a střeleckým ziskem skončil až na čtvrtém místě klubové tabulky (36+32), ofenzivně však explodoval ve chvílích nejdůležitějších. Při jízdě Guelphu za jejich druhým titulem z OHL v historii nastřílel v 21 utkáních 13 branek a stal se nejlepším střelcem vyřazovacích bojů.

Na přelomu let 2004 a 2005 nastoupil v americkém dresu na šampionátu dvacetiletých. V sedmi zápasech si připsal tři body, domů se ale vracel bez medaile. I kvůli svému nepříliš výraznému vzrůstu (178 centimetrů) byl skauty při draftu přehlížen.

Utajený klenot

Na řadu přišel až ve čtvrtém kole, když si jej jako celkově 127. v pořadí vybrali tehdy skomírající Rangers. Jenže výluka zbořila předpoklady i představy o ideální postavě hokejisty. Callahan svým zaujetím pro hru přesvědčil vedení, že mu mají dát šanci. Od sezony 2006-2007 řádil na farmě Rangers v Hartfordu. V premiérové sezoně mezi dospělými si připsal 55 bodů v 60 zápasech, a dokonce se závěrem ročníku protlačil do sestavy prvního týmu. První ročník v NHL zakončil se statistikou 6 bodů v 14 utkáních základní části, další tři přidal v deseti zápasech play-off.

Následující sezonu 2007-2008 jej postihl tzv. Sophomore jinx, neboli syndrom druhé sezony. V NHL se trápil, vedení jej poslalo nabrat pošramocené sebevědomí do AHL. V dresu Wolf Pack exceloval – 11 zápasů, 15 bodů. Bylo to naposledy, co musel strpět nekonečné autobusové přejíždění v nižší soutěži.

Po ročníku 2008-2009, kdy si vytvořil nová ofenzivní maxima (22+18) a získal Stevem McDonald Award – ocenění, kdy fanoušci NYR volí hráče s příkladným herním přístupem, podepsal s vedením Rangers nový přesmosťovací kontrakt. Zněl na dva roky za průměrných 2,3 milionů dolarů za sezonu. Vedení klubu mu tak dalo jasně najevo, že si pořádné přilepšení musí zasloužit. Jeho sílící pozici na Manhattanu ale demonstrovalo to, že od podzimu 2009 nosil na dresu „A“ značící zástupce kapitána.

Dvě neúspěšná finále

Svými výkony si v létě 2011 řekl o výrazné navýšení gáže. Zrovna končil ročník, ve kterém podruhé v kariéře překonal hranici 20 gólů a dále posunul své bodové maximum (48). Odměnou mu byl nejen tříletý kontrakt na necelých 13 milionů dolarů, ale především povýšení do funkce kapitána Jezdců.

V základní části exceloval, těsně na dostřel zůstal hranici 30 branek a v play-off zažil první vrchol své kariéry. S New Yorkem postoupil do finále Stanleyova poháru, kde je ale přejeli Los Angeles Kings se skvěle chytajícím Jonathanem Quickem, Callahanovým spoluhráčem z výběru USA.

Touto finálovou účastí dosáhlo tehdejší mužstvo Rangers svého zenitu a začal postupný výkonnostní sešup. Rok a půl po finálových slzách se stěhoval za Martina St. Louise do Tampy Bay. V prvním kompletním ročníku na Floridě se opět vyšvihl. Majitel stříbrné medaile z olympiády ve Vancouveru vyrovnal svůj maximální bodový počin (24+30) a v play-off pomohl osmi body k postupu Lightning do finále. Jenže opět nedokázal se svým mužstvem učinit poslední krok a po šesti utkáních musel smutně sledovat, jak se s Pohárem mazlí hokejisté Chicaga.

Další sezony mu čím dál víc ničilo jeho chatrné zdraví. Neohrožený způsob hry se stále více a více podepisoval na jeho tělesné schránce. Jen se podívejte na počty zápasů, do kterých zasáhl v posledních čtyřech ročnících: 73, 18, 67 a naposledy 52. Až se nakonec po letošním brzkém vypadnutím z vyřazovací části odhodlal k rozhodnutí změnit svůj život a pověsit brusle definitivně na hřebík. Uvidíme ho v příštích letech v nějaké funkcionářské pozici?

Titulní foto: Icon Sportswire

Autor  

Žurnalistiku se střídavými úspěchy studoval v Brně a poté v Praze. S novinařinou začínal v redakci Pardubického deníku, později strávil rok ve službách jednoho hokejového serveru. Následně na dva roky zakotvil v Evropském vydavatelství, kde však psal především o politice. Pak úplně změnil pracovní zaměření, aby se loni na podzim vrátil v plné síle do světa sportovní žurnalistiky v barvách časopisu Svět sportu a nově též serveru nhlnews.cz. Dlouhodobě sleduje především výkony hráčů Anaheimu Ducks a Detroitu Red Wings, mezi nejoblíbenější hráče řadí Pavla Dacjuka, Henrika Zetterberga, Teemu Selänne a Paula Kariyu. Kontakt na autora: lukas.zitka@nhlnews.cz