Sergačev a McAvoy září jako komety. Mají šanci na Calder Trophy?

Přidal  Roman Blaha   do  , , , ,      22. 12. 2017 12:00     Komentář  

Nestává se úplně často, aby se v diskusích o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny objevovali jako favorité obránci, tím spíše v sezóně, která nabízí tolik ofenzivních talentů, jako ta letošní.

Před rokem byla situace podobná. Zach Werenski z Columbusu prožil výjimečný rok, jeden z nejlepších mezi obránci-nováčky za poslední léta. V konkurenci Austona Matthewse a Patrika Laineho, kteří dohromady nasázeli 76 branek a plnili přední stránky novin, však neměl na trofej mnoho šancí.

Za posledních patnáct let si cenu pro nejlepšího nováčka odnesl obránce jen ve třech případech. Když uvážíme, že ji získali hráči jako Tyler Myers nebo Barret Jackman, ze kterých se nikdy nestaly vyložené hvězdy, je zřejmé, že hlasující jsou při výběru beků opatrní. Většině obránců trvá delší dobu, než se na scéně NHL výrazně prosadí, a i když se najdou výjimky, stává se, že později na svůj počáteční úspěch nenavážou.

Letos je situace taková, že parádní výkony podává celá řada mladíků. V úvodu sezóny zářil Clayton Keller, po něm převzali štafetu zejména Brock Boeser (19+14) a Mathew Barzal (9+23). Právě oni dva jsou v tuto chvíli nejvážnějšími kandidáty na Calder Trophy.

Boeser ztrácí pouhé čtyři góly na nejlepší ligové střelce Kučerova s Ovečkinem (23 branek) a má našlápnuto k padesátigólové sezóně, což by byl pro nováčka neuvěřitelný výkon. Teemu Selänne může být se svými 76 brankami v klidu, toho nikdo nepřekoná, ale je třeba si uvědomit, že padesát branek je v současné NHL fantastická vizitka i pro ostřílené borce. I takový generační talent jako Auston Matthews loni nastřílel ve své první sezóně čtyřicet branek, což bylo bráno za famózní počin. Boeser má našlápnuto k tomu, aby jeho výkon výrazně překonal.

Oproti tomu Mathew Barzal je fantastický playmaker, který vyniká rychlostí, přehledem a parádní přihrávkou. Však také nasbíral už třiadvacet asistencí. Tolik gólových nahrávek v prvních 35 zápasech sezóny zaznamenal jako teprve třetí nováček do dvaceti let (od roku 1987). Islanders v něm konečně našli parádního druhého centra za Johnem Tavaresem. Kdykoli je Barzal na ledě, diváci doslova tají dech a můžete si být jisti, že se budou dít věci.

Zkrátka, jak Brock Boeser, tak Mathew Barzal, představují pro svůj tým doslova poklad. Přesto ani jeden z nich nemá nic jistého, pokud jde o Calder Trophy. Kromě toho, že si konkurují navzájem, jsou tady ještě minimálně dva další kandidáti z řad obránců – Charlie McAvoy a Michail Sergačev.

Při pohledu na tabulku kanadského bodování obránců-nováčků na první pohled zaujme obrovská propast, jaká zeje mezi první trojicí (Sergačev, Butcher, McAvoy) a ostatními. Tahle trojka je zkrátka někde úplně jinde než zbytek zelenáčů z modré čáry. I vzhledem k jejich věku (oba jsou mladší než Butcher) udivují svou vyzrálostí zejména Sergačev a McAvoy.

Michail Sergačev

Statistiky Rusa jsou vskutku famózní, navíc dostává v Tampě mnohem méně prostoru na ledě než McAvoy v Bostonu. Na druhou stranu zase těží z toho, že hraje v nejlepším týmu. Ve 34 zápasech vstřelil už 8 branek a přidal 15 asistencí – to by byla slušná práce pro leckterého útočníka, natož pak pro beka a navíc nováčka.

Má vynikající střelu, výborně bruslí a dovolí si ofenzivní výpady jako málokdo. Statistiky říkají, že se z ligových obránců jen Zach Werenski dostává do většího množství brankových příležitostí než mladý Rus a pouze Brent Burns a Roman Josi vytvářejí více šancí pro své spoluhráče.

Jak už to tak ale bývá, nováčci mezi beky bývají posuzováni spíš podle toho, jak jsou schopni plnit si své defenzivní povinnosti. Tady má mladý obránce ještě co zlepšovat, nicméně i v tomto směru dělá pokroky. A dvanáct kladných bodů za účast na ledě při gólech jenom dokládá, jak užitečný pro svůj tým je.

Charlie McAvoy

Charlie McAvoy není tak dynamickým hráčem jako Sergačev, nicméně na něj ztrácí pouhé čtyři body. Ve 33 duelech zaznamenal 5 branek, 14 asistencí a sedm kladných bodů. Na ledě tráví zápas co zápas zhruba o osm minut více než Rus, což jasně dokládá, jak mu trenéři Bruins věří.

Pokud bychom spočítali průměr bodů na počet odehraných minut, vychází Sergačevova produktivita v porovnání s Američanem ještě mnohem výrazněji ve prospěch Rusa. Na druhou stranu ovšem i počet odehraných minut o něčem svědčí a v tomto směru se McAvoyovi nemůže mezi nováčky rovnat nikdo. Vlastně se k jeho odehranému času nikdo další ani nepřibližuje. Když potřebujete na ledě své nejlepší hráče, McAvoy prakticky nikdy nechybí.

Američan, který včera stylově oslavil dvacáté narozeniny vítězným gólem z nájezdu, vypadá, jako by v lize působil už roky. Jeho projev je neskutečně vyzrálý a prakticky nemá slabinu. Určitě je kompletnějším hráčem než Rus.
Kromě ofenzivních schopností, které má rovněž nadprůměrné, taky výborně brání, rozdává hity a nebojí se shodit rukavice, což nedávno předvedl při bitce s Duboisem. Toho večera zaznamenal ceněný „hat-trick Gordieho Howea“ za gól, asistenci a bitku.

Jednou z jeho nenápadných předností je i to, jak chytře používá hůl ve vlastním obranném pásmu. Postavením své hole téměř vždy znemožní soupeři přihrávku nebo střelu na branku. Taky dokáže dát gól, vytvoří šanci parádní přihrávkou, hraje s přehledem a sebevědomím.Ač do včerejška teenager, večer co večer polyká obrovské porce minut a ukazuje, že si důvěru zaslouží.

Fanoušci Bruins jsou z něj doslova u vytržení a s nadšením mluví o pokračující tradici hvězdných bostonských zadáků – Bobby Orr, Brad Park, Ray Bourque, Zdeno Chára a Charlie McAvoy.

O tom, že má tenhle kluk nervy ze železa, svědčí jeho bilance v samostatných nájezdech. Letos dostal jako bek už dvakrát důvěru v závěrečném rozstřelu a oba své pokusy mazácky proměnil. Pokaždé tím svému týmu zajistil bonusový bod. Poprvé se prosadil parádní bekhendovou kličkou, včera pak správně vyhodnotil, že na nepříliš kvalitním ledě bude lepší vystřelit, a neomylně zamířil na vyrážečku gólmana.

Jestliže Sergačev připomíná herním projevem Josiho, pak McAvoy bývá srovnáván s hráči jako Drew Doughty nebo Duncan Keith. Jisté je, že oba mají potenciál hodně vysoko a mají před sebou skvělou budoucnost. A pokud jde o Calder Trophy, ještě mohou Barzala s Boeserem pořádně prohnat. Je až bláznivé pomyslet na to, že jeden z těchto čtyř hráčů se nakonec ani nevejde do závěrečné nominace.

Zvítězí nakonec gólová mašina Boeser, tvořivý šikula Barzal nebo jim cenu vyfoukne jeden z hvězdných beků? Odpověď dostaneme na konci sezóny.

 

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.