Síň slávy přivítala do svých řad Housleyho, Prongera, Lidströma a Fjodorova

Sedm nových členů získala v pondělí Hokejová síň slávy. Čtyři byli oceněni za své úspěšné kariéry v  mužském hokeji, dva za práci na funkcionářském poli. Něžné pohlaví zastupovala v Torontu při ceremoniálu dlouholetá americká reprezentantka Angela Ruggierová.
„Nevěděla jsem, že bych vůbec mohla hrát hokej, ale rodina si myslela, že ano. Vždycky mi věřili a dodávali mi odvahu,“ pronesla ve své řeči olympijská vítězka z roku 1998 a čtyřnásobná mistryně světa, jenž pochází z Kalifornie. „Ale jako malá jsem chtěla být členkou LA Kings, jenže jsem nevěděla, že to není možné.“
Potěšilo ji, že většinu letošních laureátů tvořili zástupci jejího řemesla, tedy zadáci. „V jak fenomenální třídě obránců jsem se to ocitla… Hoši, když jsem vás sledovala, naučila jsem se pár triků,“ předala štafetu dále.
Mohla tak učinit i s pomyslnou státní vlajkou, mezi oceněnými byl i jeden její krajan. Účastník olympiády v roce 2002, člen národního týmu na dvou Kanadských pohárech, čtvrtý nejproduktivnější zadák v historii NHL Phil Housley.
Ještě než ho v roce 1982 draftovalo Buffalo ze šestého místa, zahrál si na mistrovství světa ve Finsku. „Moc jsem si přál dostat se do sestavy a nikdy nezapomenu na zápasy proti Rudé armádě a Wayneu Gretzkymu. Tahle zkušenost pro mě byla před draftem velkým měřítkem,“ zavzpomínal rodák ze St. Paul, který se uvedení do HHOF dočkal až dvanáct roků po skončení aktivní kariéry.
Ostatní tak dlouho čekat nemuseli. Chris Pronger dokonce dostal pozvánku ještě v době, kdy byl jako dlouhodobě nemocný ještě formálně veden na soupisce Philadelphie, za kterou ovšem kvůli otřesu mozku naposledy nastoupil před čtyřmi roky. Dnes hráčova práva vlastní Arizona.
Úklony člena Triple Gold Clubu mířily mnoha směry. „Chtěl bych poděkovat svým trenérům z nižší juniorské soutěže, že věřili v mé schopnosti a poskytli mi nástroje, jak se stát lepším hráčem. Dostal jsem možnost vyniknout a hrát vedle skvělých hokejistů, ale také všichni od majitelů přes manažery věřili, že jsem schopný hrát na vyšší úrovni,“ řekl bývalý zadák Hartfordu, St. Louis, Edmontonu, Anaheimu a Philadelphie.
„Nevynikl bych bez spoluhráčů, kteří nebyli tak uznávaní. Jak všichni víme, hokej je kolektivní sport. Ti všichni ze mě udělali nejen lepšího hráče, ale především lepší osobnost,“ řekl Pronger, jenž momentálně pracuje pro oddělení hráčské bezpečnosti NHL.
Svorné poděkování hokejovému klubu z Detroitu mohli vyslovit další dva ocenění. Nicklas Lidström v něm prožil celou svoji zámořskou kariéru, posledních šest let jako kapitán. S ním získal čtyři Stanley Cupy. V roce 2002 k němu dostal jako první Evropan v ligové historii také Conn Smythe Trophy, o šest roků později byl prvním kapitánem ze starého kontinentu, jenž dovedl svůj tým k titulu.
„(Generální manažer) Bryan  Murray mi dal šanci hrát za oceánem. (Trenér) Scotty Bowman povýšil moji hru na další úroveň. Dal mi důvěru tím, že mě hodně nasazoval, a tlačil mě k tomu, abych se stal lepším hráčem. Babs (Mike Babcock) mi pomohl stát se lídrem a koučoval mě tak, abych zůstal na úrovni, na jaké jsem chtěl být. Pro moji kariéru byli hodně důležití také asistenti Dave Lewis a Barry Smith. Lewis mě naučil, jak hrát obranu v NHL,“ vyřkla švédská hokejová legenda spoustu jmen.
„Sám bych se sem určitě nedostal,“ dodal další z členů Triple Gold Clubu . „Jako dítě sníte o tom, že budete vyhrávat – medaile, pohár, série play off, zápasy. Každý večer se snažíte odevzdat to nejlepší, abyste zvítězili, ale vyhrát vstup do Síně slávy se nedá. To je pocta, nad kterou nemáte žádnou kontrolu.“
Tři ze svých titulů získal Lidström po boku Sergeje Fjodorova, jediného útočníka mezi nominovanými. Ruský forvard ovšem na rozdíl od seveřana v NHL oblékl ještě dres Anaheimu, Columbusu a Washingtonu. Za mořem strávil osmnáct sezón, ve 1248 zápasech zaznamenal 1179 bodů.
„Ani v nejdivočejších snech bych si nečekal, že se mi dostane takovéhle pocty. Nevěřil a nemyslel bych si, že se mi něco takového může stát,“ přiznává muž, jenž v současnosti zastává post generálního manažera CSKA Moskva. „Měl jsem velké štěstí. Chtěl bych poděkovat rodině Ilitchových, že mi dala příležitost být členem Red Wings. V srdci jím zůstanu navždy, v tomhle klubu jsem prožil nejlepší roky mého života.“
Ve funkcionářské kategorii byli do Hokejové síně slávy uvedeni Peter Karmanos a Bill Hay.
Jméno Petera Karmanose je dnes neodmyslitelně spjato s Carolina Hurricanes, které vlastní, ale do jeho hokejového portfolia patřily také týmy Windsor Spitfires a Plymouth Whalers v juniorské OHL, které dohromady získaly tři tituly. S Hurikány se v roce 2006 těšil z nejslavnější trofeje.
„Nevyhráli jsme Memorial Cup. Místo toho jsme se usadili na pódiu vedle Stanley Cupu,“ řekne s úsměvem na rtech.
Bill Hay stál patnáct let na ‚opačné straně barikády‘, jako ředitel HHOF čestné plakety rozdával. „A nikdo z oceněných si nikdy nepřečetl, co na ní stojí,“ posteskl si při svém projevu, načež se dal do přednesu informací ze své trofeje.
„Uvedení do Hokejové síně slávy je největší poctou, jaké se člověku spojenému s naším skvělým sportem může dostat,“ řekl poté.