- Reklama -

Smutek, prázdnota, slzy. Jako by vás srazil kamion, říkají hráči San Jose po finálové porážce

- Reklama -

Leccos naznačoval už pohled do tváří manželek hráčů v hledišti. Tohle bude hodně bolet a taky pěkně dlouho. Finálová porážka možná některým veteránům v týmu San Jose zhatila poslední šanci, jak své jméno dostat na slavný pohár. Byli tak blízko, a přitom stále daleko. Nyní je konec a Žraloci se musí oklepat z tvrdého direktu. Pro klub to byla jubilejní pětadvacátá sezóna v NHL a díky vydařenému play off byla vskutku nezapomenutelná. Jen ta pomyslná třešnička na dortu jaksi chyběla, a tak převládá pocit nedodělané práce.


Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.


Gary Bettman ještě ani nepředal Stanley Cup do rukou Sidneyho Crosbyho a chodbami SAP Center už se rozléhal pláč. Před kabinou domácích postávaly manželky hráčů v tričkách se známými jmény na zádech a po tvářích se jim koulely slzy. Se svými muži prožívaly parádní jízdu letošní sezónou, najednou se jim ale sen o životním úspěchu rozplynul. Jejich manželé pro úspěch obětovali mnohé, a to nejen v posledních dvou měsících. To kvůli šanci na Stanley Cup celý život tolik dřeli. A teď tu šanci promarnili. Emoce tak byly naprosto pochopitelné.
Když se pak otevřely dveře kabiny, hráči San Jose vypadali docela smířeně a vyrovnaně. Přesto bylo znát, jak moc je náhlý konec sezóny zasáhl, někteří z nich měli červené oči. Jako první vyšel ven kapitán Joe Pavelski a klidným hlasem se snažil popsat své pocity. „Hrajete každý druhý den po velmi dlouhou dobu, pořád cestujete a vypadá to, jakoby to nikdy nemělo skončit. A potom je najednou konec. Je to těžké,“ soukal ze sebe nejlepší střelec Sharks, jenž se ve finálové sérii trefil pouze jednou, a to ještě do prázdné branky. „To je vše, co k tomu mohu říci. Prostě jsme nebyli dost dobří a moc jsme si toho nevytvořili. Očekáváte, že zahrajete, jak nejlíp umíte, ale to se nestalo,“ dodal.
Po něm před novináře předstoupil Joe Thornton. Šestatřicetiletému útočníkovi trvalo téměř dvacet let, než se dostal poháru nadosah. Nakonec mu opět zbyly jen oči pro pláč. A „Jumbo Joe“ si moc dobře uvědomuje, že v jeho případě se tahle šance už nemusí opakovat. „Je to velké zklamání, ale jsem zatraceně pyšný na kluky za to, jak celou sezónu pracovali,“ řekl Thornton. „Je to těžké. Mysleli jsme si, že máme na to, abychom vyhráli, zvlášť poté, jaké týmy jsme postupně vyřadili,“ smutnil. „Je to, jakoby vás srazil kamion,“ popsal své pocity a zároveň vysekl poklonu soupeři. „Mají skvělý tým, a proto teď slaví s pohárem nad hlavou.“
Podobná slova volil i další z lídrů Brent Burns. I on mluvil o tom, jak je těžké dojít tak daleko a pak zažít takový konec. Líto mu bylo hlavně kamaráda Thorntona. „Pro každého v kabině znamená strašně moc. Je smutné, že jsme na tu horu nedokázali vystoupat společně s ním,“ řekl Burns. „Vyhrát může jen jeden tým. To ovšem nic nemění na tom, čeho tahle parta dosáhla,“ pochválil své svěřence i přes finálovou porážku kouč DeBoer.

V posledních letech bylo často zpochybňováno vůdcovství v kabině Sharks, psalo se o tom, zda jsou Thornton a spol. vůbec schopni dojít jednou až na vrchol. Pro všechny pochybovače má pádnou odpověď Patrick Marleau. „Myslím, že už by nikdo neměl zpochybňovat vůdcovství a charakter téhle party. Doufám, že všem dali jasnou odpověď.“
Obránce Sharks Brenden Dillon má vlastní blog a se psaním nepřestal ani během finálové série. Po zápasech a ve dnech volna se v něm svěřoval se svými pocity, názory a zážitky. Výjimku neudělal ani po šestém utkání. „Je těžké si představit, že už zítra nebudeme hrát. Po všech těch bitvách, kterými jsme prošli, je zraňující končit takhle. Pro tohle jsme společně celý rok dřeli. Určitě na tom můžeme najít i spoustu pozitivního, ale teď si prostě nemůžeme pomoci. Cítíme se mizerně,“ napsal v úvodu Dillon.
„Každý z nás do toho dal všechno, ale nakonec jsme nebyli schopni porazit skvělý Pittsburgh. Navždy si budu pamatovat tyhle bratry, se kterými jsem bojoval. Je před námi pár těžkých týdnů, ale jsem si jist, že nakonec uvidíme pozitiva. Já jsem se jako hráč i jako člověk od téhle party hodně naučil, na ledě i mimo led, jak od našich lídrů, tak i od mladých kluků. Nezbývá nám, než se pokusit udělat ten poslední krok příští rok,“ dívá se s nadějí do budoucna.
„Tomuto klubu trvalo pětadvacet let, než se dostal do finále. Viděli jsme, jak těžké je Stanley Cup vyhrát. Kluci schytali spoustu ran, mají neuvěřitelné množství modřin. Nikdo z nás by při ohlédnutí za touto sezónou neměl věšet hlavu.  Pittsburgh si zaslouží kredit, ale my se vrátíme silnější. Teď je to však hodně emotivní,“ uzavřel Dillon svůj příspěvek.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Roman Blaha
Senior hockey writer at nhlnews.cz. Teacher, speaker, father of two. Vancouver 2010 volunteer. Best hockey ever: Canada Cup '87. Favourite players: Wayne Gretzky, Steve Yzerman.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -