Spokojený táta Lindros je po letech čekání konečně v Síni slávy

Přidal  Roman Blaha   do  , , ,      15. 11. 2016 16:42     Komentář  

V poslední době se Eric Lindros hodně usmívá a není to proto, že byl včera uveden do Hokejové síně slávy v Torontu, i když z toho měl pochopitelně velkou radost. Důvodů k radosti má mnohem víc. Je šťastně ženatý, má tři malé děti a život po hokejové kariéře si zkrátka užívá plnými doušky. Bývalý hokejový rebel konečně našel klid v duši a životní pohodu.

Táta na plný úvazek

„Utírám zadky, tak to je. Starost o děti nám zabírá prakticky veškerý náš čas. Máme tři prcky mladší než 29 měsíců. Děláme to, co běžní rodiče – chodíme do parku, do knihovny, na plavání,“ popisuje s dobráckým úsměvem bývalý hromotluk na bruslích.

Dnes se tento třiačtyřicetiletý chlapík cítí dobře, ačkoli přiznává, že se moc nevyspí. Budíček v pět ráno, kdy jej děti tahají z postele, není výjimkou. Občas si tak musí ukrást chvilku na zdřímnutí během dne. Ani v nejmenším si ale nestežuje. „Mám dobrý život,“ říká naprosto vážně.

„Hokej je skvělý sport, mám na něj spoustu krásných vzpomínek. Dokonce i dnes se vždycky těším, až si s kamarády zabruslíme, většinou v úterý a ve čtvrtek. Bez rozhodčích,“ směje se Lindros, který si v rodném Torontu občas zahraje to, čemu Kanaďané říkají „pick-up hockey“. Jde o to, že parta nadšenců zorganizuje zápas a připojit se může v podstatě kdokoli, kdo má zájem, na jeho dovednostech přitom tolik nezáleží. „Je to skvělé, je to prostě hokej. Miluju to,“ říká Lindros.


Bude vás zajímat:


Osudný Stevensův hit a otřes mozku

„Užil jsem si s hokejem spoustu let a pak se to dostalo do bodu, kdy už jsem si hraní vůbec neužíval. Byl jsem nesmírně frustrovaný,“ ohlíží se za konečnou fází své profesionální kariéry. „Už jsem nehrál tak, jako v minulosti. Byl jsem vyčerpaný a frustrovaný, už to nebyla zábava,“ přiznává.

Všechno změnil hit slavného brouska Scotta Stevense z play-off roku 2000. „Mám pro Erika spoustu respektu. Byl to unikátní hráč, a zastavovat takové hráče byla moje práce. „Byl to velký centr, který uměl dávat góly, tvořit hru, dobře bruslil a ještě hrál fyzicky. Spoustě vynikajících hráčů ten fyzický element chybí, ale Eric tohle všechno měl. Byl výjimečný a velmi těžko se bránil,“ říká Scott Stevens. Po jeho hitu už nebylo nic jako dřív. Stevensův zákrok všechno změnil.

„Každého by to poznamenalo. Už jsme viděli spoustu hráčů, kteří utrpěli zranění hlavy a poté už nikdy nebyli jako dřív. Nemůžete si myslet, že na vás takový hit nezanechá stopy,“ myslí si Bobby Clarke. „Měl jsem štěstí, že na mne dohlíželi mí rodiče. Táta už si tím dříve prošel s mým bráchou a věděl o tom své,“ děkuje Lindros rodině. Jeho rodiče se později dostali do sporu s vedením klubu ohledně jeho léčby, což nakonec v roce 2001 vyústilo ve výměnu do Rangers.

„Měl jsem konflikt s jeho rodiči a nedopadlo to dobře pro nikoho,“ přiznává Clarke. Čas ale všechny rány zahojí. Na Silvestra roku 2011 se v rámci utkání legend před novoročním Winter Classic objevil Lindros v sestavě Philadelphie a od fanoušků se dočkal ovací vestoje.

Unikátní mix síly a schopností

Do Síně slávy Lindrose dostaly výkony, které předváděl před tímto zraněním. „Po dobu šesti, sedmi, možná osmi let byl Eric nejdominantnějším hráčem v lize,“ říká Bobby Clarke. Spoluhráč ze slavného útoku přezdívaného „Legie zkázy“, John LeClair, s Clarkem souhlasí. „Není pochyb o tom, že na ledě absolutně dominoval. Byl vysoký, měl sílu, talent, šikovnost, bylo to úžasné. Hrát s ním bylo tak snadné a skvělé. Někdy jsem nevěřil, co na ledě předváděl. Byl to skvělý pocit. Rozhodně šlo o nejlepší období mé kariéry,“ říká bývalý americký reprezentant.

„Takového hráče potkáte jednou za život,“ říká další bývalý spoluhráč Rod Brind’Amour. „Nevím, jestli ještě někdy uvidíme hráče, jako byl Eric, protože hokej se hodně změnil. Fyzická stránka je malinko na ústupu. Děti, které hrají hokej, se nesnaží být jako on. Dnes je to všechno o šikovnosti a bruslení,” dodal.

Quebec ne! Mladík, co si vyvzdoroval kontroverzní trejd

Je všeobecně známo, že osmnáctiletý Lindros odmítl hrát za Quebec, který jej v roce 1991 draftoval jako číslo jedna. Za svým rozhodnutím si trojnásobný otec stojí i po letech. „Rozhodnutí nehrát za Quebec bylo učiněno čistě kvůli majiteli,“ říká Lindros s odkazem na tehdejšího majitele Nordiques Marcela Aubuta. „Nemělo to nic společného s klubem, městem, jazykem nebo kulturou,“ dodal.

O rok později během draftu v Montrealu došlo k situaci, kdy se Nordiques zdánlivě dohodli na Lindrosově výměně se dvěma kluby zároveň, newyorští Rangers ale nakonec přišli zkrátka a mladý forvard putoval do Philadelphie. Opačným směrem zamířili Peter Forsberg, Ron Hextall, Steve Duchesne, Kerry Huffman, Mike Ricci, Chris Simon, dvě volby v prvním kole draftu a jako bonus ještě 15 milionů dolarů!

„Rozhodující bylo, že pan Snider byl ochoten přidat ty peníze, k čemuž se Rangers moc neměli,“ vzpomíná bývalý generální manažer Flyers Russ Farwell. Nabídka z Manhattanu údajně měla obsahovat jména Tony Amonte, Alexej Kovaljov, Doug Weight, John Vanbiesbrouck a dvě první kola k tomu.

„Jakmile jsme tu dohodu uzavřeli, zavolali jsme Erikovi. Byl z toho docela zmatený. Bylo na něm vidět, že si myslel, že jde někam jinam,“ dodal Farwell. Aubut si nakonec všechno rozmyslel a zavolal Farwellovi, že platí dohoda s Rangers. To si však zástupci Philadelphie nenechali líbit. Arbitráž se táhla celý týden a nakonec byla posvěcena dohoda s Letci.

Skvělá kariéra, ale bez Stanley Cupu

V roce 1997 se Flyers probojovali až do finále Stanley Cupu, kde ovšem nestačili na Detroit. „Několikrát jsme měli opravdu dobrý tým, ale naším osudem bylo New Jersey,“ vybavuje si Lindros, který vyzdvihl především Martina Brodeura.

Nebýt zranění, mohla být jeho kariéra ještě zářivější. I tak toho ale stihl dost na to, aby jej výběrová komise zvolila do Hockey Hall of Fame. Vinou zranění neodehrál v základní části NHL ani 800 utkání, kariéru musel ukončit ve čtyřiatřiceti. Jeho čísla snesou srovnání s ostatními velikány, chybí mu jen jejich hokejová dlouhověkost. A Stanley Cup, pochopitelně.

Do Síně slávy? Chci tam vstoupit s bráchou!

Během včerejšího inauguračního proslovu pozval Lindros svého mladšího bratra Bretta, aby se k němu na pódiu připojil. Brett Lindros musel ukončit kariéru v pouhých dvaceti letech kvůli otřesu mozku. V NHL stihl odehrát jen 51 zápasů. Eric mu položil ruku kolem ramen a řekl: „Vždycky jsme měli sen, že budeme hrát spolu, ale to se bohužel nikdy nestalo. Dnes chci ukončit tuto kapitolu svého života s tebou po mém boku.“

„Každé dítě by mělo být šťastné za rodiče, kteří se nebojí říct mu svůj názor. Mí rodiče mne vedli správným směrem a umožnili mi činit vlastní rozhodnutí,“ zmínil ve své řeči Lindros, který nezapomněl poděkovat své ženě za to, že mu pomohla najít klid a rodinné štěstí. Své tři děti pro sebe označil za „nejdůležitější lidi na světě.“

„Moje hokejová cesta byla jako na horské dráze, někdy měla trochu hořkou příchuť. Moje žena mě ale naučila rovnováze, ukázala mi, jak se zbavit negativních pocitů. Nikdy jsem nebyl šťastnější než dnes,“ uzavřel Eric Lindros. Do Síně slávy se mohl dostat už šestkrát, ale vždy se na něj nakonec nedostalo. Letos už to vyšlo a „Big E“ je oficiálně členem HHOF.

Štítky

Autor  

Narozen v roce 1975, NHL sleduji od konce 80. let, redaktorem od roku 2008. Vystudovaný ekonom - obor marketing, ženatý, manželka Silvie, synové Mike a Dave. Dobrovolník na ZOH 2010 ve Vancouveru, florbalový kouč a speaker, učitel. Mám rád NHL jako celek, obdivuji kanadskou oddanost hokeji a úžasnou tradici této hry v zemi javorového listu, jsem velkým kanadským fanouškem. Rád sportuji, cestuji, čtu o NHL v angličtině, poslouchám U2 a trávím čas se svými syny. Oblíbení hráči: Yzerman, Gretzky, Orr, Sakic, Beliveau, LaFontaine, Linden, Modano, Francis, Gilmour, Hawerchuk, Mario, Roy, Brodeur, R. Bourque, Coffey, Selänne, Toews, Gaudreau, McDavid, St. Louis, Sean Burke, Jágr, Sedinové. Nejlepší hokej ever: Canada Cup 87.