Sto let NHL: deset nejpamátnějších sezón

Včera uplynulo přesně sto let od historicky prvního zápasu National Hockey League. Během jubilejního ročníku, který právě probíhá, už bylo napsáno mnohé o počátcích této slavné ligy a o její historii či rekordech. Na populárním blogu stanice Sportsnet nazvaném Down Goes Brown si ale položili otázku, která tady ještě nezazněla: který ročník z kompletní stovky byl tím nejpamátnějším? Po usilovné práci nakonec redaktoři sestavili kompletní žebříček stovky sezón NHL od nejhorší po nejlepší.
Porovnávat různá období během celého století je pochopitelně velmi obtížné, ne-li nemožné. Spousta lidí má zřejmě nejsilnější vzpomínky na dětství a období dospívání. Tuto část života považuje mnoho lidí za vrchol. Právě v této době nejvíce vzhlížíme ke vzorům a sportovním hrdinům a v dospělosti často vzpomínáme na staré dobré časy.
Každý fanoušek má také odlišný vkus, což je pochopitelné. Jak chcete porovnat dvacátá léta a 21. století, když se svět tak výrazně změnil? Tento žebříček by zkrátka vypadal stokrát jinak, kdyby jej sestavovalo sto lidí, proto jej berte s nadhledem.
Na jednom by se ale všichni měli shodnout. Úplně nejhorší sezónou byl ročník 2004-05. Sezóna, která nebyla. NHL je dodnes jedinou profesionální sportovní soutěží v Americe, která ztratila celý rok kvůli výluce. V NFL, NBA ani MLB se nikdy nic takového nestalo. Na slavném Stanley Cupu tuto ostudu připomíná prázdný štítek…
10. místo: 1988–89
Hokejový bůh Gretzky byl v létě vyměněn z Edmontonu do Los Angeles v rámci obchodu, kterému dodnes nikod neřekne jinak než „The Trade“. Calgary Flames se konečně dočkali svého Stanley Cupu, když ve finále přemohli Montreal. Dodnes se jedná o poslední ryze kanadské finále. Hned čtyři hráči pokořili metu 150 bodů a Mario Lemieux dosáhl na své bodové maximum 199 bodů. A právě SuperMario vstřelil v zápase proti New Jersey pět branek pěti různými způsoby. Tento kousek byl nedávno vyhlášen nejpamátnějším momentem historie NHL.
9. místo: 1993–94
New York Rangers konečně ukončili předlouhé čekání na pohár, i když se ve finále proti Vancouveru pořádně natrápili. Canucks natáhli sérii na maximální počet sedmi zápasů, stejně jako před nimi Devils. Gretzky získal svou poslední Art Ross Trophy, mezi gólmany se poprvé výrazně ukázal Dominik Hašek a také nováček Martin Brodeur. V útoku byli k nezastavení Pavel Bure a Sergej Fjodorov. Na konci sezóny bylo opravdu na co vzpomínat a renomovaný magazín Sports Illustrated napsal na obálku svého čísla výstižný slogan: „The NHL is hot and the NBA’s not.“
8. místo: 1978–79
New York Islanders se pomalu zlepšují, což později potvrdí čtyřmi tituly v řadě. Konkurenční WHA stojí před zánikem. Canadiens se mohou ve stoleté historii pochlubit hned několika výjimečnými týmy, které si zaslouží přízvisko „dynastie“, jejich poslední dominantní tým právě získává svůj čtvrtý a poslední pohár v řadě.
Nezapomenutelným se stalo sedmé utkání finále konference, v němž Bruins měli svého rivala na lopatě. Svěřenci Dona Cherryho ale byli potrestáni za příliš mnoho hráčů na ledě, čehož využil Guy Lafleur ke srovnání skóre. Jakmile vstřelil Yvon Lambert vítězný gól Montrealu, pamětníci přísahají, že nikdy nebyl v posvátné hale Forum větší hluk.
7. a 6. místo: 1982–83 a 1983–84
Liga zažívala ofenzivní hody s velmi divokými výsledky a Wayne Gretzky přepisoval historické tabulky. Zároveň došlo k symbolickému momentu, kdy jedna slavná dynastie předala pochodeň jiné. Dvakrát po sobě se ve finále střetly týmy Islanders a Edmontonu. Napoprvé uspěli tehdy trojnásobní šampioni a zkušení veteráni z Long Islandu, v odvetě o rok později už se ale radovala nastupující generace okolo Gretzkyho. Ten se stal definitivně tváří tohoto sportu a se svou družinou se konečně usadil na trůnu.
5. místo: 2005–2006
Snad každý hokejový fanoušek na světě byl šťastný, že po smutném roce bez NHL je hokej na vrcholné scéně zpátky. Po výluce začalo padat více branek, žhavou novinkou se staly samostatné nájezdy a vůbec celá sezóna přinesla spoustu zábavy. Na ledě dominovali Red Wings, ale play-off přineslo celou řadu překvapení. Snad každý si kladl otázku, jestli odteď bude každý ročník stejně zábavný.
4. místo: 1944–45
Dramatické vyřazovací boje vyvrcholily ve finále, kde na sebe narazilo Toronto s Detroitem. V sedmizápasové bitvě nakonec uspěli Maple Leafs, hlavním hrdinou se ale stal nezastavitelný montrealský kanonýr Maurice Richard. „The Rocket“ nasázel jako první hráč v historii padesát branek v padesáti zápasech a stal se v podstatě první skutečnou rockovou hvězdou v NHL.
3. místo: 1953–54
Zlaté časy Original Six (1942-67) snad nejlépe vystihuje právě tahle sezóna. Finále mezi Montrealem a Detroitem proti sobě svedlo celou řadu legendárních hráčů, za všechny připomeňme jména jako Gordie Howe, Ted Lindsay, Red Kelly a Terry Sawchuk na jedné straně, na té druhé pak Maurice „Rocket“ Richard, Jean Beliveau, Bernie „Boom Boom“ Geoffrion nebo Doug Harvey.
Tohle finále bylo opravdu epochální a natáhlo se na maximální možnou délku. Teprve podruhé v historii rozhodl o vítězi gól v prodloužení sedmého zápasu. Jeho autorem nebyla žádná z výše jmenovaných legend, Rudá křídla rozjásal Tony Leswick.
2. místo: 1966–67
Zlatá éra Original Six nemohla skončit lépe. Po sezóně se liga rozrostla ze šesti týmů na dvanáct. Kanada slavila sté výročí svého vzniku a nemohla si vysnít lepší dárek než finále mezi Montrealem a Torontem, první od roku 1960. Jasným favoritem byli Canadiens, nakonec se ale radovalo Toronto. Když George Armstrong definitivně rozhodl gólem do prázdné branky, komentář legendárního Fostera Hewitta se stal nesmrtelným.
V Kanadě o tomto finále vyšla kinha „The Last Hockey Game“. Byl to konec jedné fantastické éry. Budoucnost ale vypadala slibně, na obzoru se objevil jistý nováček jménem Bobby Orr…
1. místo: 1992–93
Je až neuvěřitelné, že během pouhého jednoho roku se stalo tolik nezapomenutelných událostí. Teemu Selänne nasázel jako nováček neskutečných 76 branek. Ve finále konference nepotrestali rozhodčí Gretzkyho za vysokou hůl, kterou zasáhl Gilmoura, on pak vynutil rozhodující sedmý duel a v něm rozhodl o postupu Kings do finále.
Ve druhém finále došlo na kontroverzní moment, kdy Canadiens nechali krátce před koncem třetí třetiny za nepříznivého stavu přeměřit zahnutí hole Martyho McSorleyho. V následné přesilovce srovnal Eric Desjardins na 2:2 a v prodloužení pak stejný obránce dovršil hattrick a rozhodl zápas. Místo toho, aby si Kings vezli domů vedení 2:0 na zápasy, odlétali z Montrealu za vyrovnaného stavu a sérii nakonec ztratili v pměru 1:4 na zápasy.
Dvojnásobné šampiony z Pittsburghu, kteří měli našlápnuto k další obhajobě, vyřadil svým nejslavnějším gólem David Volek. Montreal stanovil rekord v počtu výher v prodloužení během jednoho play-off a získal svůj čtyřiadvacátý a zatím poslední Stanley Cup. V lize debutoval Eric Lindros a 76 branek nasázel kromě finského blesku také Alexandr Mogilnyj.
NHL přivítala další dva nové kluby – ottawské Senátory a Blesky z Tampy Bay. Došlo i na slavnou bitku těžkých vah Proberta a Domiho, Patrick Roy byl zvěčněn při svém slavném mrknutí, a tak dále a tak dále. To však stále není všechno.
Nejpamátnější moment přišel v lednu, kdy Mario Lemieux oznámil, že trpí Hodgkinovou nemocí (rakovina lymfatických uzlin). „Le Magnifique“ vynechal jen 24 utkání, načež se v březnu triumfálně vrátil, aby vyrval titul nejproduktivnějšího hráče sezóny z rukou Pata LaFontainea. Během jeho mise Penguins vyhráli sedmnáct zápasů v řadě.