- Reklama -

Tučňákem na dalších šest let. Määttä se od boje s rakovinou vrátil k bojům se soupeři

- Reklama -

Dosaďte za každou tečku v jeho příjmení jeden rok a zjistíte, na jak dlouho se Olli Määttä zavázal k dalšímu působení v Pittsburghu. Spočítejte písmena v jeho jménu a přibližně dostanete plat finského zadáka za každý rok.
„Chci být důležitou součástí tohoto týmu. Chci přispět k jeho produktivitě. Chci být schopný hrát důležitou roli. To je můj cíl, na kterém pracuji každý den,“ prohlásil po podpisu šestileté smlouvy za 24,5 mil. dolarů.
Odchovance Jyväskylä draftovali Penguins v roce 2012 v prvním kole. O rok později dostal plnou důvěru trenérů a v 78 utkáních zaznamenal 29 bodů, což mu ještě jako devatenáctiletému mladíkovi dopomohlo k účasti na olympijských hrách. V další sezóně ale místo s protivníky bojoval hlavně se zdravotními problémy – nádor na štítné žláze a zraněné rameno ho pustily jen do dvaceti utkání.
„Už na to vůbec nemyslím. Jsem šťastný, že můžu být zpátky na ledě, a cítím se při hraní skvěle,“ uklidňuje fanoušky.
Odhlédneme-li od postavení jeho klubu v tabulce (Tučňáci se pohybují na hraně postupu), je pro reprezentanta Suomi letošní ročník mnohem příjemnějším obdobím. Od půlky listopadu, kdy se vrátil po krátké zdravotní pauze, nastupuje v elitním defenzivním páru po boku Krise Letanga.
„Už se těším, jak bude naše spolupráce pokračovat,“ říká starší z dvojice. „Můžeme pokračovat v budování toho, co už jsme začali, bude to skvělé. Olli dokáže podpořit útok, jsme schopni číst jeden druhého.“
Ofenzivní roli ale plní především Letang, zatímco Määttä má jako hlavní úkol čistit prostor před vlastní klecí.
„V dnešní NHL ale odtamtud nemůžete protivníka vymlátit, protože to zavání faulem. Musíte najít jinou strategii, jak umožnit brankáři vidět puk, být správně postavený a mít volnou hůl, abyste mohli bojovat o dorážky a nepřipustili tečování. Olliho hokejové myšlení a jeho síla mu umožňují být v těchhle místech velice dobrý,“ vysvětluje trenér Mike Sullivan.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -