- Reklama -

VIDEO: Souboj titánů aneb Když Ali potkal Semenka

- Reklama -

Poslední profesionální zápas absolvovala nedávno zesnulá boxerská legenda Muhammad Ali v prosinci 1981, ale v ringu se poté objevila ještě při několika exhibicích. Jednu z nich shlédlo o půldruhého roku později více než šest tisíc návštěvníků edmontonské haly Coliseum. Stárnoucímu rohovníkovi (Alimu bylo tehdy 41 let) se postavil jiný proslulý bitkař, ovšem z hokejového prostředí – útočník místních Oilers a „bodyguard“ Waynea Gretzkyho Dave Semenko.
Utkání naplánované na tři kola zorganizoval Mark Messier, přesněji řečeno jeho strýc Larry. Semenka, který byl v té době ve vrcholné fyzické formě, prý kdosi ze soupeřova tábora zapřísahal, aby nevyváděl nějaké hlouposti. 26letý hokejista ovšem dobře věděl, že ho nečeká procházka po lázeňské kolonádě.

„Když jsem byl poprvé u něho doma, abychom si o souboji promluvili, Ali vkráčel do místnosti, zvedl ruce a vyzval mě, abych mu něco předvedl,“ vzpomínal později ve své knize Looking Out For Number One. „Ukázal jsem mu pár kombinací a on prohlásil: ‚Nelam si s tím hlavu, postaráme se, aby to vypadalo dobře.‘ Potom si odešel dát šlofíka.“
Mezi provazy byl Semenko tím „serióznějším“, zatímco Ali se postaral o občasné komické vložky. Rozhodčí po závěrečném gongu označili jejich souboj za nerozhodný.
„Nejsem tu kvůli penězům, protože byste si nemohli dovolit mě zaplatit,“ vyprávěl boxerský šampion ve výslužbě publiku. „Jsem tu kvůli tomu, že jste mi po celé roky fandili. Teď budete moci vyprávět vnoučatům, že jste mě viděli naživo.“
Dave Semenko měl tenhle zážitek z první ruky a v paměti si ho uchovává navždy. „Teď už vím, proč byl označován za největšího mistra na světě. Jsem rád, že jsem se s ním potkal až po jeho čtyřicítce,“ citoval útočníka Oilers tehdejší tisk.

Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Předchozí článek
Další článek
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -