Smutná zpráva přišla o víkendu z tábora Montrealu – v sobotu ve věku 97 let zemřela hokejová legenda a bývalá dlouholetá opora Canadiens Elmer Lach. Talentovaný centr, jenž ve čtyřicátých letech tvořil společně s křídly Toem Blakem a Mauricem Richardem famózní útočnou trojku „Punch line“, oblékal dres tradičního kanadského klubu celkem 14 sezón v letech 1940 až 1954.
Vstupte do světa statistik NHL
Celou svou kariéru v NHL zůstal Lach věrný Canadiens a pomohl týmu ke třem ziskům Stanley Cupu (r. 1944, 1946 a 1953). V roce 1945 převzal ocenění Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče soutěže, o tři sezóny později se stal historicky prvním držitelem Art Ross Trophy udělované nejproduktivnějšímu hráči NHL a roku 1966 byl uveden do Síně slávy. Před šesti lety, kdy Montreal slavil 100. výročí založení, byl jeho dres s číslem 16 vyvěšen ke stropu domácí arény Bell Centre.
Elmer Lach se narodil 22. ledna 1918 v malém městečku Nokomis ležícím v kanadské provincii Saskatchewan, ještě jako junior byl ve svých 17 letech angažován týmem Regina Abbotts a následující dvě sezóny strávil v klubu Moose Jaw Millers (SSHL). Jeho výkony zaujaly scouty Toronta, ale po čase byl odmítnut s odůvodněním, že jeho výška neodpovídá standardům NHL.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru
Zcela jiný názor měli naštěstí agenti Montrealu, kteří s Lachem podepsali v roce 1940 profesionální smlouvu. V první sezóně Lach za Canadiens odehrál 43 zápasů a připsal si 7 gólů a 14 asistencí. V následujícím období si už v úvodním utkání poranil loket a musel vynechat celou sezónu. Nucená přestávka se ale na jeho výkonu nijak negativně nepodepsala. Po návratu nastřílel ve 45 utkáních 58 branek a také stanovil dosud nepřekonaný rekord Canadiens čítající 6 asistencí v jedné hře.
Velmi důležitým milníkem pro Lachovu kariéru byla sezóna 1942-43, kdy se jej tehdejší kouč Montrealu Dick Irvin rozhodl nasadit do útočné formace mezi mladého Maurice Richarda a veterána Toea Blakea. Jak se ukázalo, tak Irvin měl při této volbě opravdu šťastnou ruku – Lach si s oběma křídly téměř okamžitě sedl a nově vzniklá „Punch line“ kralovala NHL po čtyři další sezóny.
Společně s celou řadou ocenění byl pro Lacha asi nejzářivějším hokejovým momentem jeho angažmá v Montrealu finálový zápas s Bostonem v roce 1953, kdy páté utkání rozhodl svým vítězným gólem v prodloužení a Canadiens tak mohli slavit zisk dalšího Stanley Cupu.
O rok později opouští i z důvodu důsledků řady zranění dráhu profesionálního hráče, ale hokeji a Canadiens zůstal i nadále věrný. V závěru jeho poslední sezóny 1953-54 měl na svém kontě celkem 623 bodů včetně 215 gólů v 664 utkáních plus 76 zápasů v play off, kde nastřílel 19 branek a zaznamenal 45 asistencí.
Po odchodu z týmu se Elmer Lach stal trenérem montrealských juniorů a dvě sezóny vedl klub Montreal Royals. Poté se věnoval podnikání v oblasti dopravy a obchodu. I po odchodu do důchodu si stále udržoval dobrou kondici a to i přes dvojitou frakturu kotníku, kterou utrpěl v roce 2005 a zlomeninu kyčle.
Ani po návratu z nemocnice jej neopustila jeho houževnatost a smysl pro humor, když žertoval s redaktorem Davem Stubbsem v rozhovoru pro Montreal Gazette: „Je to dobré, ještě dýchám“. Bohužel v březnu letošního roku byl v pečovatelském zařízení v quebeckém Beaconsfieldu stižen mrtvicí a jejím následkům podlehl v sobotu 4. dubna 2015 v nemocnici v Kirklandu. Do osudného data byl Elmer Lach nejstarším žijícím hráčem NHL.
K jeho odchodu se vyjádřil také šéf zámořské ligy Gary Bettman. „NHL hluboce truchlí nad odchodem Elmera Lacha, výjimečně talentovaného hráče, centra pověstné ‚Punch line‘ a také skvělého člověka jenž byl ve svých 97 letech jen o pár měsíců mladší než samotná NHL,“ řekl komisař soutěže ve svém prohlášení a dodal: „Zástupci ligy posílají upřímnou soustrast rodině a přátelům montrealské legendy a trojnásobného vítěze Stanley Cupu.“
Elmer Lach (22. 1. 1918 – 4. 4. 2015)
Vítěz Stanley Cupu (1944, 1946, 1953)
Hart Memorial Trophy (1945)
Art Ross Trophy (1945 – ještě bez ocenění, 1948)
Člen prvního All Star týmu NHL (1945, 1948, 1952)
Člen druhého All Star týmu NHL (1944, 1946)
Hokejová Síň slávy (1966)
Saskatchewan Sports Hall of Fame (1967)
