Vzpomínání Brada Richardse na deset let starý titul zí
skaný s Tampou bylo jedním z vděčných témat loňského finále. Kanadský veterán oblékající tehdy dres NY Rangers podruhé pohár nad hlavu nezvedl, krátce po sezóně ho navíc Jezdci vyplatili ze smlouvy. Rok se sešel s rokem a 35letý útočník je ve hře o Stanley Cup znovu, navíc proti klubu, kde prožil nejlepší okamžiky své kariéry.
„Když jsem v červnu probíral situaci se svým agentem Patem Morrisem, řekl jsem mu, že mi nejde o nic jiného než pokusit se zase vrátit do finále. Už jsem málem zapomněl, jak je to úžasné. Když se ozvalo Chicago, nebylo co řešit,“ říká Richards. „Když zavolají Blackhawks, rychle ožijete. Je radost a pocta hrát za tenhle klub.“
Než ale Jestřábům kývl na nabídku, vyžádal si společný (to slůvko je důležité) konferenční hovor s generálním manažerem Stanem Bowmanem a trenérem Joelem Quennevillem.
„Chtěl jsem vědět, jestli se jim vejdu do stropu a jestli pro mě bude v kádru opravdu místo, když ho mají tak nabitý. Manažer vás může chtít, ale já nechtěl přijít na jednu sezónu a zjistit, že trenér upřednostňuje svoje lidi nebo něco podobného,“ vysvětluje. „Nebylo to o tom, že bych jim nevěřil, ale věděl jsem, že sem jdu asi jenom na rok, a nechtěl jsem si později něco vyčítat.“
Dnes už je jasné, že litovat nemusí ani jedna strana. Hvězdné časy devadesátibodových sezón už jsou sice pryč, ale Richards dokázal uspokojivě zaplnit mezeru na postu centra druhého útoku vzniklou po odchodu Michala Handzuše a přizpůsobit se novým trendům NHL.
„Vypadá rychlejší než před pěti lety,“ povšiml si hráčův kondiční trenér Ben Prentiss. „Nikdy nebyl moc výbušný, ale zcela přistoupil na moji myšlenku, že je potřeba tvrdě trénovat i během sezóny, což moc kluků nedělá. Provádí cvičení i během zápasových dnů a na tripu, intenzivně na sobě maká. Možná jsem zaujatý, ale mám pocit, že ve dnech, kdy spolu trénujeme, je na ledě výbušnější.“
Hlavní kouč Jestřábů Joel Quenneville to může posoudit nepředpojatým okem. „Jakmile dostal trochu víc prostoru, zlepšil se. Dostal šanci hrát s Kanem a chopil se jí. Vypadá to, že mezi nimi existuje nějaká magie. Bradova hra je rychlejší, více drží puk. Myslím, že si dobře zvykl na náš systém.“
Povedené loňské vystoupení pod trenérem Alainem Vigneaultem už dalo Richardsovi zapomenout na předešlou sezónu, kdy ho John Tortorella během play off dokonce poslal na tribunu. Pomohl i fakt, že ve Windy City není tak na očích jako v New Yorku.
„V New Yorku jsem hrál rád, ale trochu mi to přerůstalo přes hlavu. Tady jsem prožil nový start, v základní části na mě nebyla upřená taková pozornost, nebyl jsem pod tlakem kvůli smlouvě. Cítil jsem, že se můžu znovu věnovat jen hokeji. Když se hokejem nebavíte a hrajete jen z povinnosti, doléhá to na vás a necítíte se dobře. Dneska se cítím nejlépe za poslední tři nebo čtyři roky,“ říká spokojeně Brad Richards.
V roce 2014 ho od druhého vítězství ve Stanley Cupu dělily tři zápasy, ale v nepříliš nadějné situaci – Jezdci po čtvrtém duelu prohrávali 1-3. S Jestřáby je po úvodním duelu proti Tampě stejně daleko. Dočká se po jedenácti letech, když to nevyšlo v čase jubilea?
Foto/Photo by: Sarah A.
