Makejte na sobě a nestresujte se, vzkazuje favoritům draftu Wendel Clark

Letošní draftovou loterii sledoval Wendel Clark v jednom edmontonském baru, obklopen fanoušky Oilers. Legendární útočník, bývalý dlouholetý kapitán a jeden z nejoblíbenějších hráčů v historii Maple Leafs měl z výsledku losu pochopitelně radost. Zklamaní podle něj nebyli ani lidé v Edmontonu.
„Byli moc šťastní. Fanoušci už první volbu znovu nechtěli. Vybírali z prvního místa už několikrát a dosud jim to nepřineslo výsledky,“ popisuje atmosféru mezi fandy Oilers. „Já jsem pochopitelně taky nadšený. Tohle je začátek naší přestavby. Organizace se ubírá správným směrem a tohle nám pomůže. Vedení si vybere hráče, jakého potřebuje, a ne jen toho, který na nás zbude. Je to pro nás skvělá pozice,“ má jasno Clark, dosavadní jediná torontská jednička draftu ve více než šedesátileté historii draftu.
Dnes devětačtyřicetiletého Clarka si Maple Leafs zamluvili v roce 1985, když mu dali přednost před favorizovaným Craigem Simpsonem. Dnes vystupuje jako vyslanec Maple Leafs a ve městě je bez přehánění legendou. Dodnes jej lidé zastavují na ulici, aby se s ním vyfotili, získali podpis nebo jen prohodili pár slov. Navzdory tomu, že Leafs nikdy nedovedl ke Stanley Cupu, obyvatelé kanadské metropole jej zbožňují.
Jak vzpomíná po více než třiceti letech na svůj vlastní draft? „Nestaral jsem se o to, opravdu. Doufal jsem, že budu vybrán co nejdříve a dostanu se do NHL, ale s pořadím jsem si nelámal hlavu. Když to nemůžete ovlivnit, tak proč se tím stresovat? V osmnácti chcete prostě hrát NHL a je vám jedno, kde to bude. Jen jsem chtěl hrát v téhle lize, protože o tomhle jsem vždycky snil,“ nepřikládá konečnému pořadí mladíků přehnaný význam.
Toronto považuje za vynikající hokejovou destinaci a řeči o tom, jak místní hráče drtí obrovský tlak ze strany fanoušků a médií, odmítá. „Neustále se mluví o tom, že hráči v Torontu jsou pod velkým tlakem, ale každý mladý hráč přece chce hrát za ten nejlepší možný tým. Pokud je v Torontu velký tlak, znamená to, že nechcete hrát za olympijský tým?,“ pokládá Clark řečnickou otázku. „Tlak je jen iluze. Když vyrůstáte, sníte o tom, že budete hrát v těchto situacích,“ odpovídá obratem.
Nicméně uznává, že je rozdíl být do takového klubu draftován, a přijít sem v rámci trejdu nebo jako volný hráč v pozdějším věku. „Když sem přijdete v sedmadvaceti, kdy už máte za sebou třeba sedm sezón jinde, může to pro vás být šok.“
Bývalý křídelník doposud neměl možnost vidět v akci žádného z favoritů letošního draftu. Měli by si Leafs vybrat Austona Matthewse? Nebo by byl lepší volbou Patrik Laine? V hokejových kruzích převládá názor, že v případě srovnatelné kvality dostává přednost centr, podle mnohých klíčový ofenzivní post. Clark to tak jednoznačně nevidí.
„Crosby nebo Ovečkin, to mi tedy řekněte. Oba jsou skvělí. Je to o tom vybrat hráče, kolem kterého vybudujete tým. Musí to být někdo, kdo bude nejlepším lídrem. Jsem si jistý, že lidé, kteří vedou naši organizaci, zvolí toho správného,“ má důvěru v rozhodnutí Shanahana, Lamoriella, Babcocka a spol.
„Všichni tři hrají v soutěži dospělých. Jsou mnohem vyspělejší, než ostatní osmnáctiletí kluci, kteří hrají v juniorkách. Odešli z domova, a někteří dokonce opustili zemi,“ připomíná příběh Austona Matthewse, jenž se rozhodl strávit poslední sezónu před draftem ve Švýcarsku pod dohledem své maminky. Rodičovská podpora a domácí jídlo jsou v tomto věku a v cizí zemi jistě vítaným bonusem.
Kdyby měl Wendel Clark budoucí jedničce draftu z vlastních zkušeností něco poradit, co by to bylo? „Buď sám sebou. Tvrdě pracuj a bav se. To je taky to jediné, co můžeš ovlivnit – jak tvrdě budeš makat.  Vše ostatní je mimo tvou kontrolu, a to platí pro jakékoli město nebo klub,“ uzavírá torontská legenda.
Foto/Photo by: Icon Sportswire