Do nejslavnější ligy přišli po otravné výluce, která zhatila celou sezónu 2004-05. Prestižní soutěži jménem National Hockey League měli po ztraceném roce vrátit naději v zářivou budoucnost. A oba se skutečně od samého začátku činili. Stali se superhvězdami a marketingovými tvářemi této slavné soutěže. Sidney Crosby a Alexandr Ovečkin. Jejich vzájemná rivalita zvedala fanoušky po celém světě ze sedadel. Jeden má ve své sbírce Stanley Cup a dvě olympijská zlata, druhý tituly z mistrovství světa. K tomu se oba pyšní hromadou individuálních trofejí a ocenění.
Prokletý Stanley Cup a nový impuls
Nikdo jim nemůže upřít úspěchy, jakých dosáhli. Přesto má kariéra obou nádech nedodělané práce. Proč? Až na jeden Crosbyho Stanley Cup z roku 2009 jim zkrátka na nejprestižnější hokejové scéně jménem NHL chybí výraznější týmový úspěch v play off. Obě hlavní hvězdy ligy se pravidelně loučí s boji o slavný pohár předčasně a s kyselým výrazem ve tváři. Zatímco Los Angeles nebo Chicago dokázali uspět opakovaně, jim se to nedaří.
Crosbyho Pittsburgh už pět let nedokázal v play off naplnit očekávání. Ovečkin je na tom z týmového pohledu ještě hůře. Jeho Caps naposledy do vyřazovací části vůbec nepostoupili. „Celé je to o tom, že máme nedodělanou práci. Musíme se podívat zpátky na všechny ty důležité detaily, které potřebujeme zlepšit, abychom opět vítězili,“ říká Crosby.
Nyní je před nimi bez přehánění zlomový rok. Rok pravdy. Oba týmy po dalším nezdaru přistoupily k řadě změn, vyměnily generálního manažera, kouče i řadu hráčů. Tohle je pro oba útočníky a kapitány svých týmů nový začátek, jiná kapitola. Nové tváře přinášejí do klubu nový impuls a energii. Ale léta oběma hvězdám ubíhají, už to nejsou žádní mladíci. Letošní sezóna NHL ukáže, jak blízko nebo daleko slavné týmové trofeji jejich kluby jsou. Možná se jeden z nich letos dočká, ale kdo ví…
Kdo je lepší?
Už od jejich příchodu do ligy je všichni neustále srovnávali. Ovečkin měl zpočátku lehce navrch díky zisku Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, Kanaďan se ale nenechal zahanbit. Jejich porovnání v řeči čísel před touto sezónou vypadalo následovně: Crosby – 550 zápasů, 274 branek a 495 asistencí. Ovečkin – 679 zápasů, 422 branek a 392 asistencí.
Oba stále patří mezi hlavní tváře ligy, to se nemění. Dohromady mají na svém kontě pět Hart Trophy a šest cen Ted Lindsay Award, to vše za posledních osm let. Liga se po další výluce těší velkému zájmu fanoušků, finančně je na tom i díky lukrativní televizní smlouvě dobře. Její dvě hlavní hvězdy se ale ocitají na křižovatce své kariéry. Jaký směr nabere?
Liga je navíc plná mladších a hladových dravců, kteří jim šlapou na paty. Stamkos už Ovečkinovi dokázal vyfouknout korunu krále střelců, Crosbyho v bodování zle pronásledují třeba Tavares, Getzlaf nebo Kane, nahoru se tlačí Benn, Seguin a další. Před oběma hvězdami je tak velká výzva. O obhajování individuálních cen to ale není. Je to jen a jen o týmovém úspěchu. Pak by jejich kariéra dostala definitivně nálepku nesmrtelnosti.
Fantastický souboj titánů
Přenesme se na chvíli o pět let zpátky. V roce 2009 skončil Washington se 108 body druhý ve Východní konferenci a byl jedním z favoritů na zisk poháru. Ve druhém kole play off narazil na Pittsburgh v sérii, která byla nazývána soubojem titánů.
Ve druhém utkání třaskavé série oba předvedli fenomenální výkon, jeden druhého nutili neustále stoupat výš a výš. Výsledkem byly dva hattricky. Oba udělali pro výhru vše, co bylo v jejich silách. Třikrát rozvlnili síť za zády soupeřova gólmana. Diváci byli svědky neskutečného představení dvou nejlepších hokejistů světa.
Capitals tehdy oba úvodní duely série vyhráli, přesto nakonec v sedmi zápasech padli. Penguins už se neohlíželi zpět a po další napínavé sérii ve finále s Detroitem si dokráčeli až pro Stanley Cup. Od té doby to ovšem talentovaný a každoročně favorizovaný tým nedokázal zopakovat.
Pittsburgh opakovaně kolabuje v play off
Crosby má za sebou individuálně úspěšný rok, když získal druhou Hart Trophy a třetí Ted Lindsay Award v kariéře. Jako vůdce týmu ale zklamal, když si se spoluhráči nechali protéct mezi prsty vedení 3:1 na zápasy proti Rangers ve druhém kole play off. Ve třinácti zápasech vyřazovací části skóroval jen jednou, i díky zraněnému zápěstí.
„Neberu si to osobně, ale cítím se zodpovědný, protože jsem součástí tohoto týmu, který nedokázal dokončit rozdělanou práci. Očekávání byla veliká a jako kapitán nechcete vést tým, který nesplnil očekávání,“ ohlíží se za minulou sezónou Crosby.
„Jako hráč se snažíte připravit co nejlépe, ale někdy věci nejdou tím směrem, jakým si přejete. To je sport. Kdyby to vždycky všem vyšlo, měli bychom každý rok třicet vítězů. Musíme se z toho poučit. Je to pro nás výzva. Měl jsem dobrou základní část a špatnou sérii play off. Jsem za to zodpovědný, ale myslím, že nemusím nic dokazovat,“ řekl.
Od sezóny 2006-07 nezískali Tučňáci v základní části nikdy méně než 99 bodů (pokud nepočítáme ročník zkrácený výlukou). Jejich průměrný zisk činí 104 body, jen San Jose nastřádalo za posledních sedm let více bodů. Kvalitu tento tým má, to je bez debat. Teď jde jen o to, prodat nejlepší možné výkony v play off, kdy se to počítá nejvíc. „Samozřejmě jste posuzováni podle play off a nikdy nechcete končit předčasně. Chceme se zlepšovat, abychom právě ve velkých zápasech a velkých sériích hráli nejlépe, jak dokážeme,“ dodal Kanaďan.
Od sezóny 2008-09 „dokázali“ Tučňáci prohrát pět sérií s hůře postavenými celky. Celkem třikrát nezvládli doma klíčový zápas číslo sedm – s Montrealem (2010), Tampou (2011) a New York Rangers (2014). Ve dvou z těchto tří sérií ztratili vedení 3:1 na zápasy.
Dále než do druhého kola se probojovali pouze v roce 2013, tehdy je však ve finále konference nemilosrdně zničil Boston. „Každý rok je to stejné. Parádní základní část, nejlepší hráč ligy a nakonec porážka v play off,“ shrnul výkony Tučňáků bývalý hráč NHL a televizní analytik Ed Olczyk.
Jedním z důvodů opakovaných výpadků, jak tvrdí zlí jazykové, jsou i výkony kapitána týmu. Z nějakého důvodu není Crosby ve vypjatých bitvách play off schopen dominovat na ledě tak, jako v základní části. Soupeři si jej víc všímají a drtí ho obrovský tlak. Až příliš snadno se nechá na ledě otrávit, působí podrážděně a nemůže se zbavit nálepky uplakánka.
Třeba sérii s Philadelphií v prvním kole 2012 absolutně emočně nezvládl. O rok později ve finále konference proti Bostonu jako by na ledě snad ani nebyl. Ve chvílích, kdy by měl nad všemi čnít a zářit, nijak nevyčnívá. Snaží se, dře, bojuje, stále je pro tým platným hráčem, ale zkrátka to není ten úžasný Crosby ze základní části.
Penguins bývali v minulých letech dáváni za příklad vzorové organizace, tahle image ale dostala trhlinu, když po dalším propadáku v létě propustili nejprve GM Shera a později i kouče Bylsmu. „Všichni ví, co tu Ray a Dan dokázali,“ připomíná Bill Guerin zisk Stanley Cupu z roku 2009.
Trenérské křeslo svěřili Mikeu Johnstonovi, pro kterého to bude premiéra na jevišti NHL. Křeslo generálního manažera obsadil zkušený bývalý šéf Caroliny Jim Rutherford.
Od Crosbyho druhé sezóny v lize Penguins ani jednou nechyběli v play off, celkem už osmkrát v řadě. Třešnička na dortu v podobě Stanely Cupu ale přišla pouze jednou. I proto nastaly v klubu letos v létě velké změny. „Vzrušující na tom všem je, že všichni noví kluci mají v nové roli skvělou příležitost, mohou být součástí něčeho výjimečného,“ pochvaluje si příliv nové energie do kabiny Crosby.
Příliš nevyrovnaní Capitals
Caps jsou na tom dokonce ještě hůře. Přes druhé kolo nepřešli od roku 1998, kdy se jedinkrát v historii klubu podívali do finále. „Překvapuje mne ten jejich vývoj, je to jako na houpačce, žádná konzistence,“ hodnotí Olczyk.
Brooks Orpik nabízí svůj pohled. Vyrostl v týmu Pittsburghu, letos v létě se upsal rivalovi z Washingtonu. „Při pohledu zvenku jsem byl samozřejmě překvapen, že si nevedli lépe,“ říká na adresu Capitals. „Ale to samé si mohli lidé myslet i při pohledu na naši soupisku v Pittsburghu. Očekávání bude vždy značné, pokud máte v sestavě tyto superhvězdy. Lidé si ale někdy neuvědomují, jak těžké je tuhle ligu vyhrát.“
Capitals po zpackané sezóně nahradili kouče Oatese protřelým Barrym Trotzem, dlouholetý GM McPhee se také musel pakovat. Washington najal zkušeného Trotze, který s průměrným Nashvillem velmi často postupoval do play off, a byl ve městě nesmírně oblíbený. Od něj si v klubu hodně slibují.
Trotz se s Ovečkinem poprvé setkal v červnu v Las Vegas před předáváním cen NHL. Sedli si spolu u stolu a kouč na svého svěřence vybalil asi čtyřicet připravených otázek. Zpočátku to vypadalo, jako kdyby učitel spovídal studenta, jako velmi formální setkání šéfa a jeho zaměstnance. Seděli naproti sobě, mezi nimi stůl. Po čtyřhodinové konverzaci ale už seděli vedle sebe jako partneři a kolegové. Kouč evidentně dostal odpovědi, které chtěl.
Jisté je, že jej čeká s koučováním Ovieho ještě spousta práce. V zájmu všech je udržet Ovečkinovy střelecké schopnosti při současném zlepšení jeho defenzivní hry. Pro tým bude důležité, aby dělal to, co umí nejlépe, tedy střílel góly. Jako šestý nejrychlejší hráč historie dosáhl na metu 400 branek. To je vizitka gólové mašiny.
Zároveň je ale potřeba, aby výrazně zapracoval na defenzivě. To, že se mu nikdy příliš nechtělo bránit, je známá věc. V uplynulé sezóně byl sice s jednapadesáti brankami opět nejlepším střelcem NHL, zároveň byl ale v bilanci účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných brankách jedním z úplně nejhorších v celé lize. To není dobrá vizitka.
Často si prodlužoval střídání v útočném pásmu, zůstával na ledě déle, aby mohl podniknout ještě jeden výpad k soupeřově brance, a pak se nestíhal vracet. Mnohokrát se na bránění prostě vykašlal a zamířil unaveně na střídačku. To by se teď mělo změnit. Očekává se, že mu nový kouč zkrátí jednotlivá střídání, aby měl dost sil na návrat do obranného pásma, když to bude potřeba. Jak ale upozorňuje sám Trotz: „Nebudu z něj dělat vítěze Selke Trophy. Řeknu vám, že Alex chce strašně moc týmový úspěch. A když už jsme u toho, mé jméno na poháru taky není a to mě štve.“
Přišel náš čas, doufají obě hvězdy
„Už nejsme mladí. Vyrůstáme spolu a máme v týmu potřebné dílky skládačky. Teď už je musíme jen dát do jednoho velkého fungujícího celku,“ uvědomuje si Ovečkin, že jádro týmu nemládne a ubíhá mu čas. „Musíme být jedna parta, co má jediný cíl. A musíme hrát lépe,“ dodává. „Teď přišel náš čas. Pokud budete čekat další rok nebo dva, nikdy nevíte, co se stane,“ uvědomuje si Ovečkin význam letošní sezóny.
„Myslím, že máme fyzické schopnosti na to, abychom byli nebezpečným týmem, který může pomýšlet na Stanley Cup. Musíme ale přenést zápasový plán na led tak, abychom vítězili. To se nám v minulosti nedařilo. Na tuhle oblast se musíme zaměřit, abychom se zlepšili,“ říká útočník Brooks Laich.
„Myslím, že z individuálního hlediska je tohle důležitější rok pro Alexe. Ale na konci je to vždy stejné, prostě musíte vyhrát,“ říká Olczyk. Podle něj je nyní tlak spíše na Ovečkinovi, než na Crosbym. Fanoušci obou týmů ale doufají, že tentokrát úspěch v play off přijde. „Pokud by se těmto dvěma týmům dařilo, bylo by to dobré. Doufejme, že jako fanoušci se toho dočkáme,“ přeje si Olczyk.
Nový ročník zahájil Crosby ziskem šesti bodů ve dvou utkáních, ještě nikdy neodstartoval do sezony lépe. Jeho tým navíc dvakrát vyhrál. Také Ovečkin už stihl všem připomenout, jak skvělým kanonýrem je. Zvedne jeden z nich v červnu nad hlavu ten zatracený pohár nebo ne? Důvodů, proč sledovat letošní ročník NHL, se najde celá řada. Ohromná touha dvou největších hvězd po slavném Stanley Cupu je jedním z nich.
Příští zápas v TV: NY Rangers – NY Islanders, út/st 14. října, 1:05, Nova Sport/Voyo. Kompletní program zde.
Foto: Icon Sportswire
