Dynastie? Neuvěřitelné, soukal ze sebe dojatý kapitán Toews

Krátce před tím, než si dojel ke Garymu Bettmanovi pro Stanley Cup, zabrala jej kamera a jeho tvář se objevila na kostce nad ledem. Pohled upřený do publika, zdvižené ruce tleskající fanouškům a v očích údiv. „Neuvěřitelné. Neuvěřitelné,“ opakoval Jonathan Toews stále dokola. Lepší slova pro to, co se mu se spoluhráči právě povedlo, zkrátka nenacházel.
Více než 22 tisíc fanoušků v United Center na oplátku nadšeně aplaudovalo svému kapitánovi. Toews se usmál a zapumpoval pěstmi. „Snažil jsem se do sebe absorbovat každičký moment. Je to něco neskutečného, jako sen. Abych byl upřímný, vůbec nevím, co se v posledních minutách zápasu dělo. Je to úchvatné,“ říkal přímo na ledě do kamery pár minut poté, co z rukou komisaře NHL převzal trofej nejcennější, už potřetí v kariéře.
Oslavy tak mohly v Chicagu propuknout naplno, poprvé po sedmasedmdesáti letech se Jestřábům podařilo vyhrát slavnou trofej před vlastními fanoušky. V letech 2010 a 2013 také slavili po šesti zápasech, vždy to ale bylo v aréně soupeře. Až nyní se nadšené červené moře v ochozech United Center dočkalo. Atmosféra v hale odpovídala přezdívce „Madhouse on Madison“
„Tomuhle se nic nevyrovná,“ hlásil prezident klubu a místní rodák John McDonough. „Jsem odsud a zažil jsem úspěšná léta Bulls v NBA. Nikdy bych si nepomyslel, že ještě někdy zažiju něco takového. Máme velké štěstí, že máme takovou fanouškovskou základnu. Máme velkou radost z toho, že jsme mohli dát lidem tuhle odměnu.“
Čerstvým králům sezóny se navíc podařil jeden pozoruhodný výkon. Pokud Blackhawks v letošní sezóně po čtyřiceti minutách odcházeli do kabin s vedením, ani jednou zápas neprohráli! V základní části měli v těchto situacích bilanci 25:0, ve vyřazovacích bojích pak 8:0. Když jim tedy Duncan Keith vystřelil vedení, které vydrželo i do druhé přestávky, mohli být fanoušci v klidu.
„Deset minut před koncem fanoušci povstali. Vycítili, že Hawks tento zápas už nepustí,“ pochvaloval si majitel klubu Rocky Wirtz. Publikum začalo skandovat „We want Cup!“ a po zákrocích Crawforda proti šancím soupeře se halou neslo skandování „Corey, Corey“.
„Myslím, že dnes toho moc nenaspíme,“ smál se po zápase od ucha k uchu Patrick Kane, autor definitivní gólové pečeti na letošní triumf. Na ledové ploše se mísili hráči, jejich rodinní příslušníci a zástupci akreditovaných médií.
Generální manažer Stan Bowman přímo na ledě vyhledal Brandona Saada, jednoho z vůdců mladší generace Jestřábů. Ten by se mohl v létě stát lovnou zvěří, po které manažeři ostatních klubů půjdou. Bowman by o něj ale nechtěl přijít.  Objal jej a řekl: „Tohle je druhý pohár z mnoha. Spolu vyhrajeme ještě mnohokrát.“ Útočník, který dával ve finále důležité branky, mu na to odvětil: „Pojďme na to.“  „Myslím, že po tomhle nebude chtít odcházet,“ dodal Bowman.
Současné jádro Blackhawks je po včerejším triumfu označováno mnoha odborníky za novodobou hokejovou dynastii. Vyhrát třikrát během šesti sezón, to je v lize o třiceti týmech a v éře platových stropů málo vídaný kousek. Chicago je tak přirovnáváno ke slavným týmům minulosti, jakými byli Montreal Canadiens let sedmdesátých, New York Islanders na počátku let osmdesátých nebo Gretzkyho Edmonton Oilers. Posledním týmem, kterému se podařilo triumfovat třikrát za šest let, byli Detroit Red Wings v období 1997-2002.
„Dynastie je docela silné slovo, ale v dnešní době volných agentů, kdy je těžké udržet hvězdné hráče pohromadě, je to zatraceně skvělý kousek. Pokud to není dynastie, tak to k ní má hodně blízko,“ říká bývalý vynikající zadák Larry Robinson. A ten ví, o čem mluví. Sám se ze Stanley Cupu mohl radovat šestkrát.
Podobného názoru je i Bryan Trottier, jedna z ústředních postav Islanders v letech 1980-83. „Tehdy to vypadalo, jako bychom mohli vyhrávat napořád. Současný trend je jiný. Je tu trh s volnými hráči, přesuny, platový strop. A Chicago to přesto znovu dokázalo,“oceňuje Trottier.
„Nyní je mnohem složitější se do play-off vůbec dostat. Já to můžu potvrdit z první ruky,“ říká Robinson, jenž v letošní sezóně působil jako asistent v San Jose. Ambiciózní tým se do bojů o pohár vůbec neprobojoval. „Stačí třízápasová série porážek a můžete být mimo hru.“ O to je úroveň, na jaké se Jestřábi dlouhodobě drží, obdivuhodnější. Vždyť za posledních sedm sezón byli pětkrát alespoň ve finále konference!
V Chicagu zkrátka odvedli výbornou práci. Po prvním triumfu v roce 2010 byli z důvodu platového stropu nuceni obměnit téměř polovinu kádru. Následně se dvakrát poroučeli z play-off v prvním kole. Jádro týmu ale zůstalo pohromadě a v roce 2013 si došlo pro druhý titul.
„Když tohle řešíte za pochodu, podobně jako Chicago, musíte mít hráče, kteří se přizpůsobí. Musíte mít schopný trenérský tým, který najde hráčům ty správné role. I hráči, kteří odehrají málo minut, musí mít pocit, že přispívají k úspěchu týmu stejně jako hráči, co hrají dvacet minut za zápas,“ má jasno Trottier.
„Jejich základ týmu je neuvěřitelný, počínaje kapitánem a vším, co dělá,“ sklání se před Jonathanem Toewsem jiný vynikající válečník a pětinásobný šampion Mark Messier. Všichni se předhánějí v komplimentech na Toewsovu adresu. Rodák z Winnipegu znamená pro Blackhawks to, čím byl Steve Yzerman pro Detroit, říkají mnozí.
Podobná chvála se ale snáší i na další členy týmu. Duncan Keith je přirovnáván k Denisu Potvinovi nebo Nicklasu Lidströmovi. Patrick Kane je zase esem, jakým byli třeba Jari Kurri, Mike Bossy nebo Guy Lafleur. Kouč Joel Quenneville je srovnáván s Glenem Satherem nebo Alem Arbourem, slavnými vůdci předchozích dynastií. „Koučink byl skutečně mistrovský,“ vyzdvihuje Trottier jeho práci.
„V Chicagu do sebe zkrátka všechny dílky perfektně zapadly,“ říká Larry Robinson. „Měli bychom aplaudovat celé organizaci. Přebudovali tým a dokázali vyhrát podruhé, nyní tu stojí opět jako šampioni. Vskutku fantastické,“ uzavírá chvalozpěvy Mark Messier.