Exkluzivně: rozhovor se šéfem evropského skautingu Flyers

Kolem NHL se pohybuje od roku 1981, kdy se vydal do zámoří jako hráč a za jedenáct sezon v barvách Philadelphie, Minnesoty North Stars a Los Angeles nastřádal téměř 600 startů v základní části. Dvakrát si zahrál finále Stanleyova poháru. Od roku 2004 pracuje někdejší útočník Ilkka Sinisalo jako skaut právě pro Flyers, když stejnou pozici předtím krátce zastával také v organizaci San Jose. Rodák ze zhruba dvacetitisícového města Valkeakoski nastřílel v nejprestižnější soutěži světa 204 gólů, což jej řadí na sedmé místo historického pořadí finský kanonýrů v NHL. Od roku 1997 je členen finské Síně slávy
Do České republiky jezdí už téměř dvě desítky let. Nyní má o důvod víc, neboť jeho syn Tomas nastupuje za prvoligové Piráty Chomutov, díky čemuž jsme mohli jednu z legend finského hokeje vyzpovídat.
Jste šéfem evropského skautingu Philadelphie. Jak vidíte kvalitu současných českých mladíků?
„V předchozích letech šla trochu dolů, ale nyní se zdá, že se vše lepší, za což jsem rád. Poslední draftem prošli hráči jako Vrána nebo Pastrňák, kteří nastupovali ve Švédsku a jsou opravdu dobří. Někteří zajímaví hráči budou na draftu i letos, ale já už se zaměřuji spíš na starší hráče, kteří hrají mezi seniory. Na druhou stranu vím i o mladých klucích, jako jsou například Špaček z Pardubic nebo kladenský brankář Vladař. Domnívám se, že práce s mládeží se u vás zlepšuje díky lepším tréninkovým metodám a lepším koučům. Když máte u dětí dobré trenéry, dokáží vychovat dobré hráče.“
Zmínil jste, že se v současnosti zaměřujete spíš na starší hráče než talenty pro nejbližší draft. Prozradíte, koho z Čechů sledujete?
„Hledám zejména mezi volnými hráči, protože ti nás nestojí tolik. Dáte jim šanci se ukázat a náklady nejsou příliš vysoké, když neuspějí. Za poslední dva roky jsme z Evropy podepsali dva hráče a v hledáčku máme i nějaké české hokejisty, ale jistě pochopíte, že je nemůžu jmenovat.“ (směje se)
Ani jejich počet nemůžete zmínit?
„To taky ne.“ (usmívá se)
Hrával jste hokej. Chtěl jste mít ze syna Tomase hokejistu, když se narodil?
„Vůbec ne! Vyrůstal sice v podstatě na stadionu, kde se mnou trávil každý den, ale on sám se rozhodl, že chce hrát hokej. Já jsem ho do ničeho nenutil, ani netlačil.“
V roce 2009 se váš syn zúčastnil přípravného kempu Philadelphie Flyers, kde jste strávil největší část své aktivní kariéry. Jaký to pro vás byl pocit?
„Pochopitelně jsem byl hodně šťastný. Byl to opravdu hezký a příjemný pocit. Navíc zná spoustu lidí z naší organizace. Myslím, že se mu kemp i povedl, ale bohužel jsme tehdy měli na farmě hodně hráčů, takže se musel vrátit do Evropy. Nicméně jsem přesvědčený, že to pro něj byla velmi dobrá a cenná zkušenost.“
Váš syn v jednom z prvních rozhovorů po příchodu do České republiky prozradil, že jste možná známější ve Philadelphii než doma ve Finsku. Můžete tuhle domněnku potvrdit?
„Asi to tak bude, protože žiju ve Philadelphii od roku 1981. Díky práci skauta se často vracím do Evropy a mám zázemí také v Helsinkách, ale většinu roku stejně trávím ve Philadelphii, takže není špatné být tam známý a relativně populární.“ (směje se)
S Flyers jste odehrál dvě finále Stanleyova poháru. Jak na série s Edmontonem z let 1985 a 1987 vzpomínáte?
„Jari Kurri mi sebral oba prsteny. (usmívá se) V prvním případě nám Oilers nedali moc šancí, protože měli opravdu vynikající mužstvo ve výborné formě. Podruhé už byla série vyrovnaná, jenže na konci byl Edmonton zase o kousek lepší (pozn. red.: Oilers vyhráli sedmý zápas 3:1, přestože Flyers vedli 1:0). Nicméně z hlediska propagace hokeje to byly skvělé zápasy. Nic konkrétního se mi nevybaví. Snad jen to, že už samotný postup do finále je speciální, a pak taky zklamání, když jsme pokaždé prohráli.“
Na konci sezony 1990-91 jste si mohl zahrát finále potřetí, ale v průběhu ročníku jste byl vyměněn z Minnesoty do Los Angeles za volbu v osmém kole draftu. Mrzí vás to?
„Musím se přiznat, že trochu ano. V té době byl generálním manažerem North Stars Bobby Clarke, se kterým jsem byl předtím ve Philadelphii. Myslel si, že mě mění do týmu, který dojde do finále, kam nakonec šla Minnesota. Ale hrát za Los Angeles byla taky dobrá zkušenost.“
Navíc jste se tam potkal s Waynem Gretzkym…
„Ano! Jde o nejlepšího hráče historie NHL, takže byla čest a zábava si s ním zahrát.“
V roce 1983 jste s Philadelphií podlehli tehdejšímu sovětskému národnímu týmu, který vedl Viktor Tichonov, jenž nedávno zemřel. Pamatuje si ho z té doby?
„Přiznám se, že úplně ne. Vím jen, že jsme vysoko prohráli a soupeř byl lepší. Každopádně Viktor Tichonov byl a zůstane v Rusku legendou. Vzpomínám si na něj, když jsem vyrůstal doma ve Finsku.“
Během vašeho působení ve Philadelphii oblékli dres Flyers dva čeští obránci – Miroslav Dvořák a Jiří Látal. Jak na ně vzpomínáte?
„Látala jsem zažil jen krátce v poslední sezoně ve Philadelphii. Ale pamatuju si, že oba byli velmi dobří hráči a skvělí lidé, kteří bezvadně zapadli do party a nezkazili žádnou legraci.“
Další české hráče jste ve Philadelphii zažil už v roli skauta. Utkvěl vám v paměti některý z nich víc?
„Samozřejmě musím zmínit Jágra, i když u nás hrál jen jednu sezónu. Momentálně má výbornou formu Jakub Voráček, který je v naší organizaci delší dobu a daří se mu dlouhodobě.“
Jak jste české hráče vnímal během aktivní kariéry jako soupeře?
„Bylo docela těžké proti nim hrát, protože byli vždycky velmi šikovní.“
Jste šťastný, když se evropský hráč stane výraznou osobností mužstva Letců?
„Tohle vůbec neřeším. Když se týmu daří a vyhrává, vůbec nerozlišuji, odkud který hráč je.“
Po skončení kariéry jste pracoval od roku 1997 jako generální manažer v Espoo, které tehdy měnilo název z Kiekko-Espoo na Espoo Blues. Bavila vás tahle práce?
„Byla to zajímavá zkušenost, kterou jsem si užíval a která trvala vlastně až do roku 2004, kdy jsem začal pracovat pro Flyers. Během té doby jsem ještě dělal skauta pro San Jose.“
Dá se vzhledem k okolnostem říct, že práce pro Philadelphii je pro vás vysněným jobem?
„Když mě klub kontaktoval, měl jsem jasno v podstatě hned. Znal jsem skoro všechny z klubu, téměř denně jsem je potkával a se spoustou lidí jsem hrál. Pracuju de facto doma, což je super. Navíc v organizaci panuje v podstatě rodinná atmosféra.“