Individuální trofeje za sezónu 2015-16 očima hokejových novinářů

Základní část sezóny je u konce, v osmi arénách už se naplno rozhořely boje o Stanley Cup. Nyní je tak čas ohlédnout se za výjimečnými individuálními výkony dlouhodobé části. Redakce nhlnews.cz oslovila přední české hokejové novináře s otázkou, komu by přidělili nejvýznamnější individuální trofeje za ročník 2015-16. Se svými názory se ochotně podělili Pavel Bárta (deník Sport), Petr Novotný (magazín ProHockey), Jan Velart (NovaSport) a Roman Blaha (nhlnews.cz).
CALDER TROPHY (nejlepší nováček)
PB: Shayne Gostisbehere (Philadelphia)
Connor McDavid byl famózní, ale měl dlouhý výpadek kvůli zranění. Favoritem by mohl být Panarin, který už ale má něco za sebou. „Ghost Bear“ překonal hodně letitý nováčkovský rekord v bodové sérii a čtyřikrát rozhodl v prodloužení. Ale nejen proto byl pro mě největším objevem zrovna on.
PN: Artěmij Panarin (Chicago)
Musím volit Panarina, protože byl prostě nejlepší. Fanoušci ho považovali za jednoho z nejzábavnějších hráčů NHL, nasbíral nejvíc bodů, došel se svým týmem do play off, trenér Joel Quenneville se ho nebál posílat do rozhodujících momentů zápasů… Ale rád bych zmínil ještě jedno jméno – Colton Parayko, obránce St. Louis Blues. Ten na svůj věk (je o dva a půl roku mladší než Panarin) hrál nesmírně vyzrále. Ukažte mi další takhle produktivní obránce-nováčky, kteří navíc skončí sezonu s +28 body v hodnocení plus/minus.
JV: Artěmij Panarin (Chicago)
Je vzácné, když ruský hráč přejde z KHL do NHL s takovou vervou. Snad jen Ovečkin, Malkin a Mogilnyj to v posledních 25 letech dokázali s takovým obrovským apetitem. Panarin sice hrál po boku nejlepšího útočníka této sezony, ale nezapomeňme, že tenhle střízlík má pouhých 180 cm. Pro šikovné hráče, kteří nemají šanci ve většině osobních soubojů, je adaptace na NHL nesmírně náročná.
RB: Connor McDavid (Edmonton)
Letos bylo výborných nováčků opravdu hodně. Shayne Gostisbehere doslova zachránil Philadelphii sezónu, podporoval útok, rozhodoval prodloužení. Výtečně si vedli také Dylan Larkin, Max Domi, Jack Eichel, Colton Parayko, Sam Reinhart, Robby Fabbri, John Gibson, Nikolaj Ehlers nebo Anthony Duclair. Artěmij Panarin se zařadil mezi nejzábavnější hráče ligy, po boku Patricka Kanea předváděl úžasné věci. V mých očích však až příliš těžil ze svých zkušeností (je starší než ostatní kandidáti) a z faktu, že měl vedle sebe po celý rok nejlepšího hráče ligy. Pro mne byl největší novou hvězdou na scéně NHL Connor McDavid, který fantasticky ustál obrovská očekávání a hrál tak, jak všichni očekávali. Aby měl nováček průměr více než bod na zápas, to tu dlouho nebylo. To všechno navzdory zranění, které ho připravilo o 37 zápasů. Je tahle absence důvodem k tomu, aby o Calder Trophy přišel? Podle mého názoru ne. Těsně za něj dávám Gostisbeherea.
NORRIS TROPHY (nejlepší obránce)
PB: Drew Doughty (Los Angeles)
Dvakrát už byl finalistou, tentokrát by to mohlo vyjít. Kdyby se měřilo statistikami, může ho přeskočit Erik Karlsson, který nasbíral víc bodů a na ledě trávil o něco víc času. Doughty je ale všestrannější a troufnu si říct, že i platnější, a taky jeho tým je i díky němu úspěšnější. Tady ho možná předčí Duncan Keith, jenže co ten zkrat na konci základní části?
PN: Erik Karlsson (Ottawa)
Častokrát jsem měl problém s tím, když Norrisovu trofej vyhrál hráč, který se na ledě choval víc jako útočník než jako obránce. Jenže Karlsson je natolik dominantní, navíc odehrál prakticky polovinu času v každém zápase, že jeho výjimečný talent zkrátka nelze přehlédnout. Kdyby Karlsson nebodoval tak nadprůměrně, asi bych dal hlas Drewovi Doughtymu.
JV: Erik Karlsson (Ottawa)
Coffey, Potvin, Orr, Bourque, Lidstrom….Karlsson? Ano, tahle skladba má oprávnění a historici ho jednou skutečně zařadí po bok těchto velikánů. Karlsson je nejlepší bek současnosti a možná i nejlepší hráč v NHL vůbec.
RB: Erik Karlsson (Ottawa)
Cena pro nejlepšího obránce by neměla být jen o bodech. V lize asi najdeme komplexnější a lepší zadáky, ale Erik Karlsson hrál natolik dominantně, že si tuhle cenu prostě zaslouží. Vyzdvihl bych i Krise Letanga, Brenta Burnse a zejména Drewa Doughtyho. Nad všemi ale čněl Karlsson. Možná je na ledě až příliš často u inkasovaných branek, ale mnohonásobně to svému týmu vrátí. Navíc prakticky neslezl z ledu a na jeho eleganci s pukem se moc hezky dívá.
VEZINA TROPHY (nejlepší brankář)
PB: Braden Holtby (Washington)
Loni v létě šel kvůli platu k arbitráži, ale ve Washingtonu to s ním vyhráli. Další svěřenec trenéra Mitche Korna, který kdysi pomáhal i Haškovi s Vokounem, odchytal celou základní část výborně, bez výkyvů. Zvládl přitom pořádnou porci zápasů a ještě k tomu vyrovnal Brodeurův rekord v počtu vítězných utkání. Nikdo další si nevedl tak přesvědčivě.
PN: Braden Holtby (Washington)
Tuhle cenu snad nemůže dostat nikdo jiný. Holtby byl jedním ze strůjců spanilé jízdy Washington Capitals za Presidents‘ Trophy. Jistě, chytat za takhle dobrým týmem je vždy snazší, než chytat například v Buffalu nebo Edmontonu, ale Washington byl tak suverénní právě i díky Holtbymu.
JV: Ben Bishop (Tampa Bay)
Holtby sice vyrovnal rekord ve statistice, která má v konečném zúčtování největší váhu, ale byl jen jednou z mnoha hlavních tváří Washingtonu – nejlepšího týmu sezony. Bishop na druhou stranu byl MVP Tampy ve většině zápasů sezony, která byla poznamenaná zraněními klíčových hráčů a nebývalým podzimním suchem u kapitána Stamkose. Bishop skončil mezi prvními dvěma v úspěšnosti zákroků i brankářském průměru a oproti Elliottovi odchytal o 19 zápasů více.
RB: Braden Holtby (Washington)
Na Floridě skvěle ožil Roberto Luongo, který po celý rok držel mladý tým Panthers. Tampa Bay se mohla spolehnout na Bena Bishopa, v Chicagu je velmi nedoceněný Corey Crawford, o Briana Elliotta se zase mohli opřít v St. Louis. Suverénně nejlepším hráčem svého týmu pak byl v New Jersey Cory Schneider. Ale tahle trofej skončí u Holtbyho. Ten sice chytá v nejsilnějším týmu ligy, ale k parádnímu roku Caps přispěl právě i on skvělými a vyrovnanými výkony. Odchytal velkou porci zápasů a byl prostě skvělý. Zajímalo by mne, co si skutečně myslel o tom, že jej Barry Trotz nenechal chytat poslední zápas sezóny, ve kterém mohl překonat Brodeurův rekord.
ADAMS TROPHY (nejlepší kouč)
PB: Gerard Gallant (Florida)
Barry Trotz s Washingtonem suverénně vyhrál základní část, Lindy Ruff zažil další skvělou sezonu s Dallasem, Dave Hakstol vzkřísil Philadelphii a kdyby se cena mohla udělit za poslední čtvrtinu sezony, mohl se o ni ucházet John Torchetti z Minnesoty. Gerard Gallant však nasměroval po čtyřech letech do play off mladý tým Panthers se znovuzrozeným veteránem Jágrem, který na Floridě přivedl lidi do hlediště, které ještě v minulé sezoně občas zelo prázdnotou.
PN: Barry Trotz (Washington)
Naučit takhle týmově hrát Alexe Ovečkina, to si prostě zaslouží ocenění!
JV: Mike Sullivan (Pittsburgh)
Mnoho skvělých trenérů si zaslouží tuto cenu, ale Sullivan je nováček, který přebíral tým bez identity a přeměnil ho v největší sílu druhé poloviny základní části.
RB: Gerard Gallant (Florida)
Uznávaný stratég Barry Trotz udělal z Washingtonu postrach ligy, měl ovšem k dispozici velmi kvalitní materiál. Mike Sullivan po svém příchodu neskutečně zvedl do té doby mátožný Pittsburgh, to samé se dá říci o Johnu Torchettim v Minnesotě. Překvapil mě i John Hynes, který se docela dlouho se slabými Devils držel na dostřel play-off. Gerard Gallant však dokázal s Panthers vyhrát Atlantickou divizi, což si prostě zaslouží obdiv. Klubový rekord v počtu bodů a výher hovoří za vše.
SELKE TROPHY (nejlépe bránící útočník)
PB: Sidney Crosby (Pittsburgh)
Probral se z podzimního spánku a nakonec vyskočil do elitní trojky bodování. U téhle ceny jde o jiné položky, nicméně i tady si kapitán Penguins vedl výtečně, chodil dokonce na oslabení. Patrick Kane je kandidátem č. 1 na Hart Trophy, ale Crosby si taky nějakou trofej zaslouží. Hlasující se nad ním můžou slitovat, pokud tedy nezvítězí nostalgie z předem ohlášeného odchodu Pavla Dacjuka z Detroitu do KHL.
PN: Ryan Kesler (Anaheim)
Bylo těžké se rozhodnout mezi Keslerem a hodně prosazovaným Patricem Bergeronem, ale Kesler má o kousek lepší „defenzivní“ statistiky. Je o něco úspěšnější na vhazování, častěji chodil na vhazování do obranného pásma a výrazně se zasloužil o to, že Anaheim měl nejvyšší úspěšnost ubráněných oslabení v lize. Pro Bergerona hovoří životní sezona…
JV: Anže Kopitar (Los Angeles)
Slovinský forvard si tuhle cenu zaslouží už dlouho. Letos opět exceloval na vhazování. V moderní statistice SAT (rozdíl ve střelbě na obě branky při jeho pobytu na ledě při hře 5 na 5) patřil do první desítky. Pobýval na ledě při všech situacích. Jeho icetime 20:52 byl třetí nejvyšší mezi útočníky, přes dvě minuty z toho odehrál jak na přesilovce, tak na oslabení. 1690 odehraných minut celkově je vůbec největší porce pro útočníka v této sezoně, a to v těžké Západní konferenci. Se 34 plusovými body skončil druhý, hned za spoluhráčem Toffolim.
RB: Ryan Kesler (Anaheim)
Dacjuk, Toews, Bergeron, Kopitar, stále stejní kandidáti. Letos k nim přibyl ještě Sidney Crosby, který se pomalu stává skutečně výborným obousměrným hráčem, čímž začíná připomínat Steva Yzermana. Letos by však mohl vyhrát Ryan Kesler. Ducks vyhráli Pacifickou divizi, kde mají za soupeře Kings a Sharks, dostali nejméně gólů ze všech třiceti týmů a měli taky nejlepší oslabení ze všech. Kesler na tom měl obrovskou zásluhu, jako vždy byl vynikající na vhazování. O fous bych se přiklonil k němu před Patricem Bergeronem.
HART TROPHY (nejužitečnější hráč)
PB: Patrick Kane (Chicago)
Suverén bodování, od října do prosince bodoval ve 26 zápasech za sebou, sezonou prošel bez zaváhání. Nerozhodilo ho ani falešné obvinění na začátku, ale třeba i proto si pak vedl tak skvěle. Byl prvním rodilým Američanem, který vyhrál produktivitu, zaslouží si i cenu pro nejužitečnějšího hráče. Je trochu s podivem, že se to jinému rodilému Američanovi dosud nepovedlo.
PN: Patrick Kane (Chicago)
Nevěřím, že by Chicago hrálo tak dobře, kdyby nemělo Patricka Kanea, jehož famózní výkon v celé sezoně si říká o víc než jen Art Ross Trophy. Jistě, Cory Schneider dlouho držel naděje Devils na play off, Joe Thornton vytáhl Sharks zpátky mezi elitu, Senators by bez Erika Karlssona vypadali jako tým z nižší ligy… Jenže tahle sezona podle mě patřila hlavně Kaneovi.
JV: Patrick Kane (Chicago)
Kdyby Ottawa postoupila do play-off, dal bych tuhle cenu Karlssonovi. Takhle si ji zaslouží Kane. Je tak těžké v dnešní NHL nasbírat 80 bodů. Co povídám, i 60 bodů je nesmírně těžkých!! Kane jich ale měl 106. Byl letos lepší než ostatní forvardi, a to rozdílem třídy.
RB: Patrick Kane (Chicago)
Hráčů, kteří jsou pro svůj tým naprosto nepostradatelní, bychom našli více. Kde by byla Ottawa bez Erika Karlssona, New Jersey bez Coryho Schneidera nebo Islanders bez Johna Tavarese? O svém významu pro tým opět přesvědčil padesátigólový Ovečkin, stranou nakonec nezůstal ani Crosby. Králem téhle sezóny se ovšem stane Patrick Kane. Ročník 2015-16, to byla hlavně jeho show.