Nejen Montreal a provincie Quebec, ale bez přehánění celá Kanada se dnes zahalila do smutku. Na dnešek byl totiž naplánován pohřeb jednoho z největších velikánů hokejové historie. Jean Beliveau byl nejen jedním z nejlepších hráčů své generace, ale také rozeným lídrem, kapitánem, inteligentním člověkem a hokejovým gentlemanem. Před týdnem z tohoto světa ve věku třiaosmdesáti let odešel a hokejová komunita se s ním dnes naposledy rozloučí. Pojďme krátce zavzpomínat na život a kariéru tohoto velikého hráče a člověka.
Canadiens kvůli němu koupili celou ligu
Jean Beliveau se narodil 31. srpna 1931 v Trois-Rivieres v provincii Quebec jako nejstarší ze sedmi dětí. Přestože už v juniorském věku prokazoval nesporný talent, dlouho váhal, zda má s Montrealem podepsat profesionální smlouvu. V padesátých letech bývalo zvykem, že skauti klubů NHL lovili nadějné mladíky už v teenagerovském věku. Upsat se slavným Canadiens znamenalo pro spoustu kluků splněný sen.
Jean Beliveau byl ale jiný. Nebyl si jist, jestli vůbec chce být hokejovým profesionálem. Montreal o něj ale stál tak moc, že kvůli němu nakonec koupil celou soutěž Quebec Senior Hockey League, jen aby si pojistil práva na tenhle mladý zázrak. Ze zdánlivě bláznivého nápadu se vyklubalo jedno z nejlepších rozhodnutí v historii organizace Habs. Nakonec jej vedení klubu přimělo k podpisu lukrativní smlouvy, která byla na tehdejší poměry pro nováčka neslýchaná.
Slavné číslo čtyři
Společně s legendárním zadákem Bobbym Orrem to byl právě Beliveau, kdo na zámořské scéně nejvíce proslavil číslo čtyři, které nosil na zádech. V úplných začátcích však v Montrealu vystřídal sedmnáctku a dvanáctku. To bylo ještě v době, kdy byl v klubu na tzv. amatérské zkoušce. Od podzimu 1953, kdy se v lize usadil natrvalo, už k němu neodmyslitelně patřila čtyřka.
Debutoval v prosinci 1950 proti New York Rangers, to byl v klubu na zkoušce poprvé. Premiérový gól si připsal 27. ledna následujícího roku ve slavné hale Forum. V roce 1952 se pak zúčastnil amatérské zkoušky podruhé a zaznamenal svůj první hattrick.
Čtyřku, kterou později tak proslavil, oblékl poprvé až v říjnu 1953 během All-Star Game. Utkání hvězd se tehdy hrálo před zahájením sezóny. V ročníku 1953-54 pak už dvaadvacetiletý Beliveau nadobro patřil do týmu a prakticky okamžitě zářil.
Zrozen k vítězství
Zanedlouho, konkrétně ve své třetí sezóně (1955-56), byl nejproduktivnějším hráčem ligy. Kromě Art Ross Trophy tehdy obdržel i ceněnou Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Týmu výraznou měrou pomohl k prvnímu Stanley Cupu z celkových pěti, které Habs v letech 1956-60 získali.V roce 1971 kariéru ukončil, jak jinak, s pohárem nad hlavou. Finálovou výhrou nad Chicagem se z něj stal desetinásobný vítěz Stanley Cupu. Nemohl se rozloučit stylověji.
Ačkoli nebyl rozený kanonýr, celkem třináctkrát pokořil dvacetigólovou hranici, z toho osmkrát se dostal přes třicet branek za sezónu. Je také držitelem druhého nejrychlejšího hattricku v historii NHL, na tři branky proti Bostonu potřeboval během přesilovky pouhých 44 vteřin.
V roce 1960, kdy Canadiens triumfovali popáté v řadě, byl autorem rozhodující trefy, která zajistila týmu Stanley Cup. O rok později byl po trejdu Douga Harveyho jmenován kapitánem a v této funkci vydržel dlouhých deset let, než se v roce 1971 rozloučil.
V roce 1964 si podruhé v kariéře odnesl Hart Trophy, o rok později se po parádních výkonech v play off stal úplně prvním držitelem Conn Smythe Trophy. Když v roce 1967 překonal Maurice Richarda a stal se nejproduktivnějším hráčem Canadiens v historii, byla to v Montrealu velká sláva. Jako první také nastoupil za tento hrdý klub do tisícovky zápasů.
Během osmnácti sezón v NHL nasbíral 1 219 bodů za 507 branek a 712 asistencí. Klubu zůstal věrný i po skončení kariéry a jako člen managementu se podílel na dalších sedmi triumfech.
Síň slávy jej přijala už po roce
Ve své poslední sezóně 1970-71 překonal metu 500 branek. Již v roce 1972, tedy pouhý rok poté, co ukončil kariéru, byl uveden do Hokejové síně slávy v Torontu. Obvyklá čekací lhůta je přitom tři roky.
Když v roce 1993 porazili Canadiens ve finále Gretzkyho Los Angeles a triumfovali zatím naposled, získal Beliveau jako člen exekutivy celkově už svůj sedmnáctý Stanley Cup. Mnozí velcí hráči se slastného pocitu s pohárem nad hlavou nikdy nedočkali, jiní byli rádi za jediný titul. Takový Wayne Gretzky vyhrál čtyřikrát, stejně jako Gordie Howe, Bobby Orr, osminásobný držitel Norris Trophy, dokonce „jen“ dvakrát. Výčet titulů montrealského kapitána je v tomto ohledu naprosto fenomenální. Slavný pohár lorda Stanleyho je jménem Beliveau doslova posetý.
Respektovaná osobnost s vystupováním gentlemana
Beliveau byl opravdový hokejový gentleman, těžko byste našli skromnějšího a oblíbenějšího vyslance této krásné hry. Je známo, že v zemi javorového listu si velikých postav minulosti váží. Celá země v těchto dnech jako na trní sleduje zprávy o zdravotním stavu jiné legendy, Gordieho Howea. Kanaďané zbožňovali Bobbyho Orra, Waynea Gretzkyho, Maurice Richarda i Maria Lemieuxe. Nikdo z nich ale nebyl dáván dětem za vzor tak, jako právě Jean Beliveau.
Byl inteligentní, skromný, milý, vtipný. Vyzařoval z něj nadhled a pokora. Kdekoli se objevil, lidé mu projevovali nefalšovanou úctu a respekt. Tak tomu bylo až do posledních chvil jeho života.
Wayne Gretzky: Jean Beliveau byl třída
Když se chystalo vydání biografie „Jean Beliveau: My Life in Hockey“, byl o napsání předmluvy požádán samotný Wayne Gretzky. A i pro někoho, jako je Gretzky, to byla veliká pocta. Nejproduktivnější hokejista NHL všech dob měl pro svého předchůdce jen slova uznání a obdivu.
„Céčko, které Jean Beliveau nosil na dresu jako kapitán, mohlo stejně tak symbolizovat, že jeho majitel je prostě třída („classy“). Vzpomínám, jak jsme v dětství s tátou sledovali pořad „Hockey Night in Canada“ v domě mé babičky. Všichni viděli, že Jean Beliveau byl jednoznačným lídrem Canadiens. Choval se jako vůdce, bojoval jako vůdce a vítězil jako vůdce. Kdykoli hovořil, jeho komentáře byly inteligentní a pokorné. Po vítězstvích měl vždy pro soupeře vlídná slova,“ ocenila legendární devětadevadesátka.
„Měl jsem štěstí, že jsem čtyřikrát v kariéře mohl zvednout nad hlavu Stanley Cup. Je neuvěřitelné, že Jean Beliveau to dokázal desetkrát jako hráč a sedmkrát jako funkcionář. Neumím si představit nikoho jiného v celém profesionálním sportu, kdo by lépe vystihoval slovo vítěz,“ napsal Gretzky.
Poslední sbohem
Před včerejším utkáním s Vancouverem vzdal klub Montreal Canadiens poctu svému dlouholetému kapitánovi dojemným ceremoniálem a minutou ticha. Autor vítězné branky zápasu Tomáš Plekanec po utkání věnoval vdově puk, kterým vstřelil vítězný gól.
ICYMI: Canadiens‘ moving tribute to legendary captain Jean Béliveau brings his widow Elise Couture Béliveau to tears http://t.co/YhHQiH81SX
— Sportsnet (@Sportsnet) 10. Prosinec 2014
Fanoušci měli možnost se s legendou, která odešla minulé úterý, rozloučit během neděle a pondělí, kdy byla v Bell Centre vystavena jeho rakev. Uctít velkého člověka přišly tisíce lidí. Někteří stáli ve frontě několik hodin, aby mohli napsat vzkaz do kondolenční knihy nebo potřást rukou vdově Élise. Dnešního pohřbu se měli mezi jinými zúčastnit například kanadský ministerský předseda Stephen Harper nebo komisař NHL Gary Bettman.
Rakev nesli bývalí hráči Habs Guy Lafleur, Serge Savard, Yvan Cournoyer, Jean-Guy Talbot, Phil Goyette a Bobby Rousseau. Smuteční řeč pronesli čtyři bývalí spoluhráči – Dickie Moore, Ken Dryden, Yvan Cournoyer a Serge Savard. Ti všichni se s pozůstalými podělili o své vzpomínky na hráče, kterému se přezdívalo „Le Gros Bill“.
„Ach, kapitáne, můj kapitáne, šťastnou cestu,“ pronesl Cournoyer. „Teď není čas říkat sbohem. Je čas říci děkujeme,“ zaznělo z úst bývalého vynikajícího gólmana Kena Drydena. „Nesl pochodeň šest desetiletí. Teď je na nás, abychom ji na jeho počest drželi vysoko,“ uvedl spolumajitel klubu Geoff Molson.
Hokejový svět opustil další velký hráč a člověk. Odpočívejte v pokoji, pane Beliveau.
LIVE BLOG: Jean Béliveau funeral coverage from @CBCMontreal http://t.co/Q6axY56KUJ pic.twitter.com/xroxNrXeWd — HockeyNightInCanada (@hockeynight) 10. Prosinec 2014
