Narodil se přesně před osmdesáti lety v St. Catharines v provincii Ontario. V NHL odchytal Gerry Cheevers třináct sezón, z toho dvanáct v dresu Bruins. Své působení v Bostonu rozdělil na dvě části, v mezidobí si odskočil do konkurenční ligy WHA, kde čtyři sezóny oblékal dres Cleveland Crusaders. Především ale v letech 1970 a 1972 dovedl partu okolo Bobbyho Orra ke dvěma Stanley Cupům.
Je držitelem rekordu NHL v počtu zápasů v řadě, ve kterých odešel brankář z ledu neporažen. V ročníku 1971-72 nepoznal Cheevers porážku ve 32 utkáních za sebou.
Proslul také ikonickou bílou maskou s černými „stehy“, které měly odkazovat na množství jizev, které by zdobily jeho tvář, pokud by chytal bez ochrany obličeje. Byl v tomhle směru průkopníkem – dnes si nechává masku pomalovat naprostá většina hokejových brankářů.
Před tím, než naskočil do NHL, získal s týmem Rochester Americans Calder Cup (1965), když odchytal úplně všechny zápasy v sezóně, což se mu povedlo jako poslednímu brankáři v profesionální soutěži. V NHL naposledy nastoupil do všech zápasů sezóny o rok dříve Eddie Johnston.
Jedničkou Bruins se stal od ročníku 1967-68, poté, co se liga rozrostla ze šesti na dvanáct týmů. Bruins totiž v rozšiřovacím draftu přišli o Bernieho Parenta, budoucího dvojnásobného vítěze Stanley Cupu s Philadelphia Flyers.
Kariéru ukončil v roce 1980. Od následující sezóny usedl na střídačku Bruins jako kouč, kde vydržel necelých pět sezón. Později komentoval zápasy Hartfordu a Bostonu, ve svém osudovém klubu působil také jako skaut. Na podzim roku 1985 byl uveden do Hokejové síně slávy v Torontu.
„Jako teenager jsem patřil Maple Leafs, kteří měli skvělé, ale stárnoucí gólmany – Johnnyho Bowera a Terryho Sawchuka. Byl jsem nesmírně zklamaný, když mne v roce 1965 draftoval Boston. Znamenalo to, že se své šance v Torontu nedočkám, navíc Bruins tehdy nestáli za nic,“ vzpomíná.
„Všechno se ale změnilo s příchodem čísla čtyři. Od první chvíle jsem věděl, že s tímto klukem vyhrajeme pohár,“ ohlíží se za dobou, kdy se v Bostonu zjevil mladý Bobby Orr.
„Na hokeji jsem miloval všechno. Jedinou výjimkou byly tréninky. Vždycky jsem hledal způsob, jak se jim vyhnout. Jednou jsem dostal na tréninku pukem nad oko. Nebyla to žádná velká rána, nic by mi neudělala, ani kdybych na sobě neměl masku. Ale já předstíral, že jsem zraněný, a odešel jsem do kabiny,“ popisuje okamžiky, které předcházely vzniku ikonické masky.
Kouč Harry Sinden se za chvíli přiřítil do šatny a našel tam Cheeverse s pivem a cigaretou. „Křičel na mne, že nejsem zraněný, a ať se vrátím na led. Náš kustod, John Forristall, přišel s nápadem, že bychom měli něco udělat. Tak jsme na masku namalovali první steh. Když jsem se vrátil na led, všichni se mohli smíchy potrhat. Rozhodl jsem se, že postupně budu na masku malovat další stehy, které by na mou tvář přibyly, pokud bych žádnou ochranu neměl,“ uzavírá slavnou historku.
Dnes slaví jeden z nejlepších brankářů bostonské historie osmdesáté narozeniny.
Použité zdroje:
Hockey Hall of Fame: Book of Players (2018)
Chris McDonell: For the Love of Hockey, Hockey Stars‘ Personal Stories (2001)
