Wayne Gretzky a Gordie Howe (na snímku s Gretzkyho otcem Walterem). Oba patří mezi velikány National Hockey League. Společně s Bobbym Orrem je v zámoří považují za nejlepší hokejisty v historii této slavné soutěže. Šestaosmdesátiletý Howe, kterému nikdo neřekne jinak než Mr. Hockey, přichází v říjnu na knižní trh s velmi očekávanou biografií „Mr. Hockey – My Story“.
Hokejová ikona, jež ve svém vysokém věku trpí jednou z forem demence, je v Kanadě velmi váženou osobou. Howe už neposkytuje médiím rozhovory a svou novou knihu nijak nepropaguje. Jedinou výjimku udělal pro svého přítele Waynea Gretzkyho, kterému e-mailem odpověděl na dvacet otázek.
Nejproduktivnější hokejista všech dob je blízkým přítelem rodiny Gordieho Howea a chtěl být při vydání knihy nápomocen. Spolu s redaktorem z vydavatelství Viking sestavil dvacet otázek, které odeslali e-mailem, a Marty Howe, rovněž bývalý hokejista, pak odpovědi svého otce zaznamenal do písemné podoby. Agentura Canadian Press nyní obsah interview zveřejnila. Nejzajímavější odpovědi legendárního „pana hokeje“ vám nyní přináší také nhlnews.cz.
Howe, Gretzky conduct 20 questions on Howe's career: MR HOCKEY: My Story, the new memoir by all-time… http://t.co/qSev93q2a8 via #RedWings
— Red Wings News Feed (@RedWingsFeed) 21. Říjen 2014
O svém dětství a hraní venku
Miloval jsem hokej a těšil jsem se, až se dostanu na led. Býval jsem na ledě celou zimu. V období ekonomické deprese nebylo na nic moc peněz, měli jsme jen led a mantinely. Ale byli jsme šťastní, že jsme měli kde bruslit. Vždycky jsem miloval střílení gólů a vítězství, pro to jsem žil.
O tom, co by poradil mladým hráčům
Během kariéry jsem hrál se spoustou mladých kluků a vždy jsem své rady začínal tím, aby pořádně drželi hokejku. Horní ruka by měla držet hůl tak, jak držíte kladivo při zatloukání hřebíků. Jedině tak máte největší sílu a nezraníte si zápěstí.
O změnách, jakými hokej prošel během posledních desetiletí
Nejlepší změna byla, když nahradili ocelovou konstrukci ve spodní části branky vycpávkou. Před tím se spousta hráčů zranila po nárazu do brankové konstrukce. Zranění mého syna Marka bylo natolik vážné, že krátce po něm byly branky upraveny.
O svých osudových ženách, matce a manželce Colleen
Obě dvě byly tvrdě pracující a odhodlané ženy, které pomáhaly druhým a byly nade vše oddané své rodině. Byly velkorysé a vždy se staraly o dobro rodiny. Pokud by byli všichni tak odolní, upřímní a vřelí jako ony, byl by tenhle svět lepším místem.
O tréninku dětí a sportovní všestrannosti
Stále věřím, že je důležité, aby děti měly možnost vyzkoušet si různé sporty, protože každý z nich nabízí spoustu poučných zkušeností. Fotbal je dobrým doplňkovým sportem a je čím dál populárnější. Já sám jsem hodně hrával baseball a golf. Oba tyto sporty vyžadují dobrou koordinaci očí a rukou, což pro hokejistu není špatné. Co je ale ještě důležitější, přišel bych o všechna ta přátelství a vítězství, kdybych tyto sporty nedělal. V současnosti, když oba rodiče pracují, nezbývá dost času na to, aby děti dělaly více sportů. Nemyslím, že by tím hokej trpěl, ale děti přicházejí o spoustu skvělých zážitků.
O své schopnosti skórovat oběma rukama
Vždy jsem byl schopen dělat většinu věcí levou i pravou rukou, tak jsem asi zručný na obě strany. Nepřemýšlím nad tím, jestli něco udělám levou nebo pravou, prostě se to stane. Když jsem se snažil projet kolem soupeře, automaticky jsem si hůl přehodil na stranu od hráče, abych lépe pokryl puk. Uprostřed hokejového zápasu nemáte čas o něčem takovém přemýšlet, prostě to uděláte.
O éře Original Six, následném rozšíření ligy a další možné expanzi
Není pochyb o tom, že v období Original Six bylo množství talentovaných hráčů větší. Vždy se našlo alespoň osm hráčů, kteří mohli naskočit na vaše místo, pokud by dostali šanci. Proto se nikdo nechtěl dostat mimo sestavu, dokonce ani se zraněním. Kluk, co by za vás naskočil, byl dost dobrý na to, aby si své místo v týmu udržel. Na hráče byl velký tlak. Nikdo nevypustil jediné střídání a hra tak byla velmi intenzivní. Na druhou stranu, nyní je také spousta talentovaných hráčů, hodně jich je z Evropy. Stále je dost dobrých hráčů na to, aby liga expandovala. Po (předchozím) rozšíření jsem si všiml, že hra se stala víc útočnou, vzrostl počet gólů. Je teď těžké sehnat prvotřídní obránce, ale fanoušci samozřejmě vidí góly rádi.
O tom, zda je lepší v mládí zvolit juniorskou (CHL) nebo univerzitní (NCAA) ligu
Šel bych tam, kde je nejvíce talentu, tam, kde bych mohl hrát nejvíce zápasů. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych dělal něco jiného, než hrál hokej. To se u mne nikdy nezmění. Pokud bych si měl znovu vybrat svou cestu, vydal bych se cestou juniorky. Ale každý z nás se musí sám rozhodnout, co je pro něj nejlepší. Hokejová kariéra netrvá dlouho a dobré vzdělání je také důležité.
O tom, co pro něj znamenalo číslo 9
Je to klasické číslo, které nosila spousta skvělých hráčů. Mnoho lidí neví, že mé první číslo u Red Wings byla sedmnáctka. Brzy po startu mé první sezóny se ale uvolnila devítka a byla mi nabídnuta. Tehdy jsme jezdívali na zápasy vlakem a hráči s vyššími čísly spali v lůžkovém voze nahoře. S devítkou jsem dostal spodní lůžko, které bylo mnohem hezčí a lépe jsem se tak vyspal.
O nejpamátnějším gólu a bitce
Velkým milníkem byl gól, kterým jsem překonal rekord Maurice Richarda. Byl na mě a na mé spoluhráče velký tlak, dokud jsem konečně ten gól nedal. Je zajímavé, jak si člověk na sebe vytváří tlak, když jde vlastně jen o jeden další gól. Pokud jde o bitku, vždy si budu pamatovat souboj s Lou Fontinatem. Neměli jsme se tehdy moc rádi a nebylo to poprvé, co se naše cesty zkřížily. Ale navzájem jsme se respektovali a jsem hrdý na to, že se z nás později stali přátelé.
O srovnání NHL a konkurenční WHA
Myslím, že WHA byla ofenzivnější než NHL. Hráli v ní kvalitní veteráni, stejně jako mladé talenty. Tradicionalisté možná byli překvapeni, že si tyto týmy vedly tak dobře proti celkům z NHL, ale hráči v kabině tak překvapeni nebyli.
O nejpodivnější věci, jakou s hokejem zažil
Byly třeba modré puky, bílé brusle, nelimitované zahnutí hokejek, ale co si pamatuji nejvíc, byl jeden náš domácí zápas v Houstonu. Tehdy snad bylo více bitek v hledišti než na ledě. Fanoušci dokonce přeskočili na led, aby se porvali s rozhodčími, když o přestávce mířili do kabin. Musel jsem za rozhodčími zajít do jejich šatny a požádat je, aby zápas ukončili. Sliboval jsem, že už se to nebude opakovat. Legrační je, že ve třetí třetině jsme pak neměli jediného vyloučeného.
O hraní se svými syny a jejich ochraně
Mark a Marty byli schopni se o sebe postarat na ledě sami, ale pokud jsem byl přesvědčen, že se stali obětí nějakého špinavého zákroku, vždy jsem na oplátku rozdal nějakou ránu, aby si soupeř příště dvakrát rozmyslel, než to udělá znovu. Jaký otec by to neudělal?
Když přišel do ligy, byli dokonce i hvězdní hokejisté obyčejní smrtelníci, většinou pocházeli z malého kanadského města a o manuální práci věděli své. Současné hvězdy jsou celebrity s mnohamilionovými příjmy. Co na to Howe?
Hokejisté jsou pořád stejní chlapi, je to nejpřátelštější skupina sportovců, které vždy rádi potkáte. Ano, dnes je to jiné, ale nemyslím, že za to mohou hráči. Jiné je cestování, hráči jsou totálně soustředěni na hokej. Po zápase hned létají chartery do dalšího města, do postele se dostanou třeba ve dvě v noci, v jednu odpoledne mají rozbruslení, jídlo, trochu spánku a večer další zápas. Není čas dělat cokoliv jiného. Dnešní haly jsou konstruované tak, že se k hráčům vůbec nedostanete, pokud nepracujete pro média. Ve starých halách jste museli cestou na led projít kolem fanoušků. Někdy to bylo zajímavé, občas si to někdo chtěl s vámi vyřídit, ale fandové jsou obecně zdvořilí a příjemní. Dnes jsou hráči od fanoušků odříznuti a je to škoda.
O rozhodčích
Největším rozdílem je, že dnes jsou dva rozhodčí namísto jednoho. Spousta věcí se stane mimo zrak rozhodčího, který sleduje hru. Pokud jste tehdy chtěli soupeři dát jasný signál, museli jste být chytří. Stačilo počkat si, až se rozhodčí bude soustředit na něco jiného. Museli jste vyčkat na správný moment. S tím, co jsme na ledě občas dělali, byste dnes bez trestu neunikli.
O respektu mezi hráči
Zdá se, že mezi dnešními hráči není dostatek respektu, ale já myslím, že je to velkou konkurencí a soutěživostí. Pravidla se změnila, bez hákování a držení se hra velmi zrychlila a je možná nebezpečnější. Vybavení hráče lépe chrání, ale tvrdý plast zároveň může sloužit jako zbraň, když chcete někoho trefit. Další věcí je, že hráči bruslí přes střední pásmo s hlavou dole nebo sledují přihrávku, což je nejlepší způsob, jak se probudit na ledě a vidět nad sebou skloněného doktora. Se změnou pravidel jsou hráči zranitelnější, často náraz nečekají. I dnes ale často vidím, že bránící tým od těchto nebezpečných zákroků upouští, což mi říká, že je mezi hráči stále respekt.
O reprezentaci
Bylo skvělé hrát za Kanadu proti Sovětům v roce 1974 (oproti roku 1972 hráli tentokrát za Kanadu v Summit Series hráči WHA). Dává vám to pocit hrdosti, když můžete bojovat za svou zemi. Moc rád bych býval hrál v roce 1972, ale měl jsem od hokeje pauzu. Přál bych si, abych měl více příležitostí hrát za národní tým, když jsem byl mladší. Tehdy ale profesionálové hrát nesměli, tak to prostě bylo nastaveno. Na olympiádu a světový šampionát jezdili amatéři. Ale nemohu si stěžovat, nakonec jsem se své šance dočkal.
Kdo mu nejvíce pomohl k úžasné hokejové kariéře?
Nebyl to jeden člověk. Musím začít mou matkou. Dále to byl můj školní trenér, otec mého kamaráda Franka Sheddena, který mi dal Frankovo vybavení, když on onemocněl a nemohl hrát. Dokonce hráči NHL, kteří v Saskatoonu žili, mě povzbuzovali, že mám dobrou šanci. Zoufale jsem chtěl hrát hokej ve velké lize a dělal jsem všechno pro to, abych byl tak dobrý, jak jen to šlo. Pořád jsem chtěl být na ledě, byl jsem posedlý. Dostal jsem přesně to, o čem jsem snil. Jsem velmi šťastný muž. Jsem neuvěřitelně vděčný všem, kteří mi na mé cestě pomohli. Tenhle sen si nemůžete splnit bez obrovské podpory okolí.
Foto/Photo by: Bridget Samuels
