Je to už dlouho, co vyhrála Philadelphia oba své Stanley Cupy. Jako první tým po rozšíření soutěže se radovala z vítězství nejcennější trofeje. Bylo to v letech 1974 a 75, kdy vystřídala na trůnu Montreal s Bostonem, kteří se střídali o tituly v předešlých letech. V obou případech byl nejužitečnějším hráčem vyřazovacích bojů vyhlášen Bernie Parent.
Slavný brankář měl v té době mimořádné statistiky. V roce 1974 to bylo dvanáct výher k pěti porážkám, včetně dvou shutoutů a průměru obdržených branek 2,02. Další rok to bylo deset výher a pět porážek, průměr inkasovaných gólů 1,89.
„Když se podíváte do kalendáře, je to už pořádně dlouho…“ řekl dnes jednasedmdesátý muž. „V hlavě je to ale pořád stejné, jako by to bylo včera…“
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Parent byl prvním hokejistou v historii, který dokázal Conn Smythe Trophy obájit. Pouze Mario Lemieux dokázal stejný kousek v letech 1991-92 zopakovat. Parent současně v obou svých slavných sezónách vyhrál ještě Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana základní části.
Kariéru mu bohužel zkrátilo nepříjemné zranění oka. Ve 34 letech mu vysoká hůl protihráče nešťastně zasála pravé oko, na které od té doby nevidí dobře. Na první vítězství z roku 1974 si pořád dobře pamatuje.
„Měli jsme skvěle vybalancované mužstvo. Tým, který si věřil. Statistiky byly proti nám. Měli jsme nový tým, v lize jsme byli jen sedm let. Proti nám Boston s Bobbym Orrem, Philem Espositem, Johnnym Bucykem, všechno skvělí hráči. Bruins měli vyhrát ve čtyřech utkáních.“
„Mohu ale všem říct, že když si věříte a jste obklopení dobrým týmem, můžete dokázat velké věci. Nebyli jsme nic výjimečného, jen parta kluků. Nicméně trenér Fred Shero přišel se skvělou myšlenkou, že nesmíme puk ani na chvíli půjčit Bobbymu Orrovi. Řekl tehdy, co nikdy nezapomenu: ‚Nemusíte ho trefovat, jen buďte pořád u něj, unavte ho.‘ Bobby tehdy končil zápasy úplně vyšťavený.“
Parent byl ve své době ve Philadelphii hokejovým bohem. Po skončení finálové bitvy 1974 se prý probudil brzo ráno, kolem 6:00, a vážně uvažoval, zda se mu to všechno jen nezdálo.
„Opatrně jsem sešel schody, koupil jsem si noviny a tam stálo: ‚Flyers vyhráli Stanley Cup!‘ Tak jsem se oblékl, šel ven, třásl si s lidmi rukou a přijímal blahopřání. Barák jsem měl počmáraný gratulacemi, ale stálo to za to. Další rok už mi tedy radši hlídalo dům snad patnáct lidí.“
Ještě lépe si vybavuje následující rok, kdy si vezl se spoluhráči Stanley Cup domů z Buffala v letadle. „Celé letadlo na hodinu a půl oněmělo. Všichni zírali, jak nádhernou trofej jsme to vyhráli. Byl to kouzelný okamžik.“
Individuální úspěchy odmítal, všechno je to o týmu. Hokej sleduje do dneška. S chutí se dívá i na aktuální finále, přestože v něm proti sobě hrají San Jose a úhlavní rival Philadelphie z Pittsburghu.
„Krása letošního roku je, že je nepředvídatelný. Nevíte, co se stane příští zápas. Je to dobrý hokej, velmi vzrušující. Za nás se s pukem jezdilo nahoru, dolů… Dneska u vás pořád někdo je. Rychlost hry i bruslení jsou ohromující,“ vyznala se někdejší brankářská legenda.
Foto: Icon Sportswire
