Nashville slaví historický postup, město je na nohou

Nikdy za dlouhých devatenáct let nezískali ani divizní titul. Do play-off vstupovali Nashville Predators jako poslední, šestnáctý nasazený tým. V pondělí ale přepsali klubovou historii, když se poprvé od založení klubu probojovali do finále Stanley Cupu. Zapsali se také do kronik NHL, protože se ještě nikdy nestalo, aby šestnáctý nasazený tým postoupil do finálové série o pohár.
Jako teprve třetí tým od roku 1994, kdy byl zaveden současný konferenční model play-off,  dokázali Preds postoupit do finále z osmého, posledního postupového místa v konferenci. Edmonton to v roce 2006 z osmého místa také dotáhl až do finále, v něm ale nestačil na Carolinu, kterou tehdy vedl současný kouč Nashvillu Peter Laviolette. Los Angeles Kings byli v roce 2012 úspěšnější a po vítězství nad New Jersey dokráčeli z osmé příčky až ke slavnému poháru.
„Je to zábava. Pořád jsme hladoví a teď máme šanci zahrát si o Stanley Cup. Je to úžasný pocit, hodně dlouho jsme na tohle dřeli. Mám pocit, že v posledních letech jsme měli dobrý směr a šli jsme si za tím. Tenhle tým se správně budoval, kádr se zkvalitňoval a rozšiřoval,“ říká jeden z hrdinů Preds, gólman Pekka Rinne.
Právě šířka kádru možná sehrála klíčovou roli, zejména poté, co ze sestavy vinou zranění vypadli první dva centři – Ryan Johansen a Mike Fisher. Ve druhém kole navíc musel odstoupit ze hry Kevin Fiala. Z řady však vystoupili další hrdinové, za všechny jmenujme třeba Pontuse Aberga, Austina Watsona nebo autora postupového hattricku Coltona Sissonse. Kapitán Fisher je jediným pamětníkem, který si zahrál ve finále Stanley Cupu. V roce 2007 ale s Ottawou proti Anaheimu neuspěl.
Fanoušci, kteří neměli to štěstí a nedostali se na zápas, zaplnili prostor před halou a nedaleký park. Po utkání pak ve městě country vypukly bujaré oslavy. „Je těžké to popsat. Je to úžasný pocit, ale ještě nejsme hotovi,“ připomněl James Neal, že cílem není pouhá účast ve finále, ale celkový triumf. Stejného názoru jsou také fanoušci, kteří během pózování týmu s trofejí pro vítěze Západní konference mohutně skandovali „We want Cup!, We want Cup!“. A rozhodně tím neměli na mysli trofej Clarence Campbell Bowl, s níž se jejich miláčci právě fotili.
Základním stavebním kamenem týmu je nepochybně brankář Pekka Rinne. Finského gólmana si Predators vybrali až v osmém kole z úplně posledního místa draftu 2004. O rok později byl draft zkrácen na sedm kol. Jak se později ukázalo, byla to trefa do černého. Rinne zářil zejména v sérii prvního kola proti Chicagu, kdy vychytal dvě nuly v řadě a celkově zastavil 123 ze 126 střel soupeře. V šestnácti dosavadních duelech play-off má bilanci 12-4 a úspěšnost zásahů 94,1%.
V sezónách 2010-11 a 2011-12 byl nominován na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře sezóny, poté jeho výkony ale malinko sklouzly do průměru. Loni chytal ve vyřazovací části s úspěšností zákroků pouhých 90,6%, poslední tři duely druhého kola proti San Jose pak nezvládl vůbec. Letos je to ale zcela jiný příběh.
Zřejmě nejsilnější stránkou Predators jsou pak jejich zadní řady, které jim závidí celá liga. Elitní čtyřka ve složení Roman Josi, P.K. Subban, Ryan Ellis, Mattias Ekholm tráví na ledě v každém zápase přes 24 minut. „Každý z nás dobře bruslí a všichni se rádi zapojujeme do útoku. Jsme hrdí na to, že jsme dobří nejen v defenzivě, ale dokážeme také pomáhat našim útočníkům,“ říká Ryan Ellis. Jeho slova podtrhují také statistiky. Zadáci Preds si v letošním play-off připsali už 11 branek a celkově 42 bodů!
Hráči Nashvillu také výborně drží puk, v této statistice patří k nejlepším v lize. Soupeřům průměrně povolí méně než třicet střel a méně než dva góly za zápas. S tím je proti nim těžké vyhrát. A pak jsou tu individuality jako třeba Filip Forsberg. Ten v šestnácti duelech zaznamenal 15 bodů za osm branek a sedm asistencí. Na ledě dominuje díky své rychlosti, šikovnosti a přesné střele. Proti Anaheimu bodoval v každém utkání a aktuálně drží už sedmizápasovou sérii s alespoň jedním bodem. Až do svého zranění hrál velmi dobře také další klíčový muž ofenzivy – Ryan Johansen.
Opomenout ale nemůžeme ani trenérský štáb. Peter Laviolette převzal tým po sezóně 2013-14, kdy Predátoři podruhé v řadě nepostoupili do play-off. Pod Laviolettem se Preds zlepšují každým rokem. Hned v následující sezóně se vrátili do bojů o Stanley Cup, přestože vypadli už v prvním kole. Loni dokázali vyhrát jednu sérii a postoupili do kola druhého, letos je zatím nedokázal zastavit nikdo.
„Trenéři nastavili takovou filozofii, která umožňuje všem hráčům, aby zlepšili svou hru. Dnes se celá pětka zapojuje do útoku a každý přispívá také na druhé straně kluziště, to tu dřív moc nebylo,“ pochvaluje si trenérské vedení Ryan Ellis.
„Důvodem, proč si tak moc věříme, je skutečnost, že jsme ochotni dělat věci, jaké většina hráčů není ochotna dělat, ať už jde o blokování střel, rozdávání hitů apod. Taková je naše hra. Chvíli nám trvalo, než jsme našli svůj styl, ale našli jsme jej v pravý čas,“ říká obránce P.K. Subban, který zdůrazňuje ještě jednu vlastnost současných Predators. „Nikdy jsem nehrál v týmu, kde by jeden pro druhého takhle dřel,“ dodal.
„Pro tuhle organizaci i pro nás hráče je to neskutečný úspěch. Dneska si to užijeme, noc je ještě mladá. Máme tu výjimečnou partu. Pak se ale vrátíme zpátky do práce,“ říkal Austin Watson, dvougólový střelec z rozhodujícího utkání. „Pro každého z nás je to výjimečný zážitek. V kabině jsme se všichni objímali a říkali si, jak se máme rádi,“ popisoval atmosféru po utkání útočník Colin Wilson, který v této organizaci strávil deset let a žádný jiný klub NHL nepoznal. Na finále se ohromně těší. „Bude to něco úchvatného,“ slibuje.
.
.