Nezastavitelný Marner táhne London k Memorial Cupu. Uvidíme ho na podzim vedle Matthewse v Torontu?

Vždycky musel ostatním dokazovat, že má na to, aby se v hokeji prosadil, pochybnostem druhých čelil po celý svůj dosavadní život. Všechno to vyvrcholilo jednoho podzimního dne roku 2014 po dalším prohraném zápase. Jeho London Knights podlehli celku Erie Otters s Connorem McDavidem a Dylanem Stromem v sestavě, a Mitch Marner si pomyslel, že jeho hokejová kariéra je u konce. Na jaře roku 2016 však jeho budoucnost vypadá zářivěji, než kdykoli dříve. Ale pěkně popořádku…
Cesta z krize? Rodina!
Zatímco McDavid měl tou dobou na kontě už třicet bodů, Mitch Marner jich za stejné období zaznamenal pouhých pět. Na začátku sezóny, jejímž vrcholem měl být draft do NHL, se trápil. „Tati, nejde mi to. Nemám na to. Je mi to trapné kvůli tobě a mámě,“ hlásil svému otci. Radost, jakou míval dřív, kdykoli vstoupil na led, se vytratila.
Jsi příliš malý, jsi slabý, slýchával po celý svůj život, přestože vždy udivoval schopností dávat mraky branek. Nikdy se nenechal podobnými řečmi otrávit. Ale nyní, v nejdůležitější chvíli jeho kariéry, ho pochybnosti o sobě samém doběhly. Jeho otec však věděl, jak ho z toho dostat.
Vzal svého syna na pár dní domů. Mladý forvard vynechal několik tréninků a mítinků, ale v rodinném kruhu přišel na jiné myšlenky a vyčistil si hlavu od hokeje. Pochopil, že kromě hokeje jsou i důležitější věci a že rodina jej miluje bez ohledu na to, jak se mu daří na ledě. Rodina je pro něj vším. Na dresu nosí číslo třiadevadesát, na počest roku, kdy se narodil jeho bratr (Doug Gilmour byl navíc oblíbencem jeho táty).
I když mu pobyt v rodinném kruhu prospěl, stále potřeboval najít ztracené kouzlo z předchozí sezóny, kdy jako šestnáctiletý nováček OHL zaznamenal 46 asistencí a celkem 59 bodů. Obrátil se tedy na trenéra, se kterým pracoval od chvíle, co se naučil bruslit.
Návrat ke kořenům
Když mu byly čtyři, vzal ho táta do Ajaxu v Ontariu k Robu Desveauxovi. Ten se tehdy věnoval třeba malému Tyleru Seguinovi a pracoval výhradně s chlapci od šesti let výše. Marner senior byl ale přesvdčen o tom, že jeho kluk má mimořádné schopnosti. Přesto jej Desveaux odmítl.
„Každý otec si myslí, že jeho dítě je superstar,“ zdůvodnil to. Marnerův otec do něj ale hučel tak dlouho, až nakonec svolil k tomu, že malého Mitche chce vidět na ledě. Když přijeli na trénink a Desveaux se Paula Marnera zeptal, kde toho kluka má, táta se natáhl za mantinel a zvedl Mitche do výšky. Byl tak malý, že nebyl za mantinelem vidět. „Vůbec jsem nevěděl, že tam je,“ říkal Desveaux.
Od té doby se tento kouč stal rodinným přítelem a Mitch u něj dokonce jednu dobu i bydlel. O třináct let později se na něj mladá draftová naděje obrátila během svého krátkého odloučení od spoluhráčů z Londonu. „Nevím, co to se mnou je. Něco je špatně,“ posteskl si hráč. „Vrať se ke kořenům, jako když jsme spolu začínali,“ poradil mu rodinný přítel.
Společně bruslili a dělali stará cvičení, u kterých se kdysi bavili. Hráli jeden na jednoho, snažili se navzájem obrat o puk, hecovali se. Stačila hodina a kouč měl na papíře dlouhý seznam zlých návyků, které si jeho svěřenec v juniorce osvojil. Střílel ze špatné nohy. Špatně bruslil, ruce držel příliš nízko, a tak dále. Další dlouhé hodiny strávili nápravou těchto zlozvyků. Na tvář kluka, který obdivoval Sidneyho Crosbyho, se vrátil ten dětský úsměv, zase měl z bruslení a z hokeje radost. Tlak byl pryč. Marnerův otec, který vše z hlediště pozoroval, si zhluboka oddechl.
Draft mu splnil sen, je v Torontu
Po návratu k týmu se Mitchova hra vrátila do normálu, lépe řečeno vystoupala na úplně jiný level. V následujících deseti zápasech nakupil famózních 29 bodů za 13 branek a 16 asistencí. V listopadu nasázel soupeřům celkem třikrát hat-trick, hned dvakrát zažil pětibodový večer. Nakonec skončil v bodování OHL druhý, s bilancí 126 bodů v 62 utkáních. O tři body jej porazil jen Dylan Strome, který však odehrál o šest zápasů víc. Connor McDavid skončil třetí (120 bodů ve 47 zápasech).
Celá rodina doufala, že si Mitche na červnovém draftu roku 2015 vyberou Maple Leafs, kteří měli přijít na řadu jako čtvrtí. Ve hře však byla i varianta, že po něm sáhne třetí Arizona. Jakmile po McDavidovi a Eichelovi zaznělo sálem jméno Dylana Stromea, Marnerova rodina zajásala (kuriózní, že?). Ještě než zástupci Leafs vyřkli jeho jméno, Marnerovi blízcí věděli, že Mitch se vrací domů do Ontaria.
Fenomenální jízda v OHL, požár domu a rekordní Memorial Cup
Letošní sezónu strávil opět v juniorce a byla to v jeho podání vskutku fenomenální jízda. V 57 zápasech zaznamenal 116 bodů a byl jmenován hráčem roku. V den svých devatenáctývh narozenin, 5. května, pomohl brankou a asistencí svému týmu k výhře v úvodním finále play-off OHL. Po zápase na něj čekali rodiče, aby mu sdělili, že jejich dům zachvátil požár. Oni sami se smutnou zprávu dozvěděli cestou do Londonu na zápas svého syna.
Věděli, že zvířata jsou v pořádku, ale o rozsahu škod zatím nebylo nic známo. Všechny cenné předměty a vzpomínky mohly být nenávratně ztraceny. Rodiče si již od dětství nahrávali všechny zápasy svého syna, aby se z nich mohl učit. Doma měli medaile, poháry, reprezentační dresy, fotky…a teď to mohlo být všechno zničeno. Mitch své rodiče pevně objal. Všechno, na čem skutečně záleželo, bylo v bezpečí. O chvíli později už se podepisoval fanouškům, kteří na něj čekali, a při focení dokonce vyloudil na tváři úsměv…
London Knights nepovolili ve finálové sérii soupeři z Niagary ani jedno vítězství a Marner byl zvolen nejužitečnějším hráčem play-off, když v 18 zápasech nasbíral 44 bodů. Po posledním zápase navíc předvedl krásné gesto, když vítězný pohár předal do rukou mladého spoluhráče v civilu, který bojuje s rakovinou. Tím ovšem jeho sezóna snů neskončila. London se kvalifikoval na právě probíhající Memorial Cup, prestižní turnaj o nejlepší juniorský tým Kanady. A Mitch Marner je se svým týmem opět nezastavitelný.
Ve třech zápasech základní skupiny nasbíral 13 bodů a jen tři body ho dělí od rekordu tohoto turnaje. Příležitost zapsat se do dějin bude mít Marner ve finále, kam jeho Knights přímo postoupili. Své soupeře naprosto deklasovali a skupinu zakončili se skóre 20:5! Nejprve porazili pořadatelský celek Red Deer (6:2), poté naprosto převálcovali vítěze WHL z Brandonu (9:1) a recept na ně nenašel ani šampión QMJHL Rouyn-Noranda (5:2). Vedle Marnera táhnou London za triumfem zejména Christian Dvorak (draftovaný Arizonou ve druhém kole v roce 2014) a dvě další naděje letošního draftu – americký útočník Matthew Tkachuk a finský bek Olli Juolevi.
Sejde se na podzim v týmu s Matthewsem?
Přes léto bude muset hodně zesílit, ale je prakticky jisté, že na podzim v tréninkovém kempu zabojuje Marner o místo v prvním týmu Toronta. Je možné, že jej po několika zápasech Leafs pošlou zpět do juniorky a následně pojede na šampionát dvacítek, aby se jako hlavní zbraň kanadského týmu pokusil napravit ostudu z letošního turnaje v Helsinkách, na které se podílel.
Stejně tak je ale možné, že se v kádru Javorových listů usadí natrvalo. Jen pro srovnání – výškou podobní borci jako Nikolaj Ehlers a Robby Fabbri byli také po draftu ponecháni v juniorce, ale o rok později se již do NHL protlačili. Proč by se to nemohlo podařit i Marnerovi?
Kouč Mike Babcock již dříve prohlásil, že bude na mladících, aby se v kempu předvedli a uzmuli místo veteránům. Pro někoho tak talentovaného jako je Mitch Marner by se nemělo jednat o nesplnitelný úkol. Fanoušci v Torontu jsou už teď celí rozechvělí z představy, jak se na ledě společně prohánějí Mitch Marner, Auston Matthews a William Nylander.