V kabině nemá pověšený kříž, sošku Buddhy, ani ikonu. Hokejku si před zápasem nenamáčí do záchodové mísy. Andrew Hammond neudržuje žádné výstřední rituály, není dokonce ani pověrčivý. Přesto se na něj a jeho tým usmívá štěstí. S brankářem, kterého ještě v polovině února dohromady nikdo neznal, a jehož Ottawa Senators z nouze povolali na záskok poté, co se jim zranili Craig Anderson i Robin Lehner, prohráli z osmi zápasů jen jediný a nečekaně se vrátili do hry o play off.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Vlastně nejnápadnější na něm je, jak nenápadně se chová, přestože právě jeho řemeslo se excentriky a podivíny doslova hemží. „Je to ten nejnormálnější gólman, s jakým jsem se setkal,“ přiznal obránce Mark Borowiecki. „Dá se s ním mluvit o všem, v den zápasu se nechová ujetě, kdežto na jiné brankáře se nesmíte pomalu ani podívat. On je úplně normální kluk, což je na něm možná to nejúžasnější,“ dodal.
Dnes sedmadvacetiletý gólman už na vysoké škole dostal přezdívku Hamburglar podle postavy zloděje hamburgerů ze staré reklamy bufetů McDonald´s. Jeho obrázek ostatně nosí na masce pořád. Na přelomu února a března Senators hlavně díky Hammondovi prožili jeden z nejúspěšnějších tripů ve své historii. A přestože už je kdekdo odepisoval, nečekaně vykřesali naději na postup do bojů o Stanley Cup. Velkovýkrmna McDonald´s se na jejich vzestupu pak aspoň přiživila tím, že při zápasech rozdávala divákům svoje produkty zdarma.
Náhlý nárůst popularity a pozornosti Hammond bere s klidem. Rozumí, o čem to všechno je. „Myslím, že jsem schopen to zvládat. A užívám si to. A kdybych třeba ještě dneska skončil, řekl bych si, že všechna ta námaha stála za to. Tohle je něco, kvůli čemu jsem dřel celá ta léta. A je báječné pořádně se věnovat svojí práci a zároveň z ní mít potěšení,“ řekl.
V osmi zápasech udržel průměr 1,43 branky na zápas, úspěšnost zákroků měl přes 95 procent. Ottawa díky jemu vytvořila ještě silnější tlak na Boston Bruins, kteří byli ve Východní konferenci na osmé pozici tzv. divoké karty a na něž ztráceli Senators tři body.
Těžko soudit, jestli Hammond bude jen dalším zázrakem na pár večerů. Jeho cesta bude plná výmolů, ale už teď si získal uznání fanoušků. Lidi mají rádi pohádkové příběhy o chudých chlapcích, kteří přišli ke štěstí. Jeho příběh ji hodně připomíná. Z poměrně neznámého brankáře se zničeho nic stal hrdina Ottawy.
„Chápu, že to je pro někoho velká story. Rozumím, když je to vnímáno tak, že jsem se vynořil odnikud. Ale zároveň musím dodat, že mě to stálo spoustu úsilí a teď můžu být hrdý,“ uvedl Hammond. Už jako tenager totiž s hokejem na tři týdny skončil a z malého klubu se dopracoval až ke stipendiu na Univerzitě Bowling Green.
„Pokud si někdo z mého příběhu něco vezme do svého života, tak to bude skvělé. Zažil jsem momenty, kdy jsem si myslel, že s hokejem je konec. Ale vrátil jsem se k němu a znovu v něm našel smysl,“ pravil Hammond, jehož úděl vzdáleně připomíná pouť Tima Thomase. Ten taky zažil nepočítaně pádů, odmítnutí, přešlapů a zase nových začátků, než se konečně prosadil v Bostonu, vypracoval se mezi špičku NHL a stal se z něj vážený brankář.
Byl to taky silný příběh, dokud se Thomas politickými manifesty na Facebooku sám zaškatulkoval mezi ostatní podivínské charaktery. Vstřícný a skromný Hammond se představám o hokejových gólmanech vymyká. Připomíná kluka ze sousedství, jemuž příležitost zaklepala na dveře. No, a zbytek už je historie.
